Smysl modlitby

Mnohokrát jsem slyšela výraz "odevzdej své starosti Bohu“ v modlitbě. Co si mám pod tím představovat? Kolik lidí různě po celém světě trpí, trpěli a určitě mnozí z nich Bohu starosti také přenechali, a přesto zemřeli ve válkách, byli umučeni a utýráni v koncentračních táborech apod.

Má vůbec smysl se s důvěrou obrátit k Bohu s nějakým mým problémem, navíc, když je proti  tomu všemu utrpení světa takřka bezvýznamný? Proč by se měl Bůh starat o mé nicotné starosti, když na světě jsou mnohem větší?

Abych byla upřímná, i při společných přímluvách v kostele jsem trochu skeptická... Tolik lidí v kostele se např. už léta tak často modlí k Bohu za mír a pokoj ve světě a vyslyšení dosud téměř žádné… Jakou sílu tedy vlastně společná modlitba má? Asi mám na celou věc chybný pohled, omlouvám se, a proto prosím o nějaké vaše vysvětlení, aby to všechno bylo pro mně trošku víc srozumitelné přijatelné... Děkuji, hezký den.

Milá …

Velmi Vám rozumím, dotýkáte se problému, který trápí spoustu, možná většinu lidí, kteří přemýšlejí o světě, o Bohu, o tom, jak to všechno funguje...
Myslím, že to jsou lidskou logikou docela těžko uchopitelné otázky. Navíc máme možnost vše vidět pouze z našeho pohledu, nemáme přesah do věčnosti ani nevidíme do lidských srdcí. V podstatě máme možnost nahlížet pouze do vlastního srdce, do vlastní situace, motivací a problémů. A ani v tom se většinou ne úplně vyznáme.

Když se zamyslím nad svým životem, nad situacemi, kdy jsem Boha prosila o něco, co bylo pro mě důležité, čím jsem se třeba hodně trápila, a to i velmi dlouho, a nakonec jsem se třeba vyslyšení dočkala, hodnotím to zpětně jako velmi důležité. A to možná především proto, že mě Bůh během té doby učil důvěře, trpělivosti, odevzdanosti. Učil mě tomu, že je se mnou a že mě miluje, posiloval mě k tomu, abych vytrvala a stále se mu svěřovala, dal mi příležitost zjistit, jak důležité je pro mě Jemu důvěřovat, ať už mou prosbu vyslyší nebo ne. Svěřovat se mu pro mě znamenalo (a stále znamená), uznávat, že On je Pán, že moje prosba a její případné vyslyšení, přestože mi o ně tolik, tolik jde, není nejdůležitější. Že důležitější je můj osobní vztah s Bohem. Několikrát jsem skutečně pocítila, že mě Bůh opravdu slyší, že mě bere vážně, respektuje mou svobodnou vůli a něžně mě vede. Nezbavuje vždycky utrpení, jak bych si přála, ale je v něm se mnou. A někdy naši prosbu vyslyší. Ať už jsou to milé drobnosti, které můžeme chápat jako Jeho "vzkazy lásky", nebo jsou to ty opravdu zásadní věci, které mají pro nás životní význam.

Proto si myslím, že je velmi důležité zažívat tento způsob komunikace s Bohem, kdy o něco prosím, učím se důvěře, že mě Bůh slyší, schopnosti vnímat jeho dary a vděčnosti. Je to důležité pro každého z nás, i pro nás, kteří můžeme mít pocit, že naše problémy (zvlášť ve srovnání s problémy lidí žijících v daleko horších podmínkách) nejsou tak velké, že by si "zasloužily" Boží pozornost. (Není to tak, Boží pozornosti si zasluhuje VŠECHNO, co se nás týká, protože On nás miluje. Každého z nás.) Proto využívejme této krásné možnosti. Komunikujme s Ním. Prosme ho, děkujme, vnímejme Jeho přítomnost, obracejme se k Němu se vším, svěřujme se Mu. On na to čeká, stojí o osobní, blízký vztah s každým z nás.

Utrpení ve světě je, je ho opravdu hodně. Bůh ale není ani "automat na přání (a proto, abychom si to uvědomovali, je dobré, že nevyslyší úplně každou naši prosbu podle našich představ), ani "vodič loutek", který by námi manipulovat bez ohledu na naši vůli. Bůh si natolik cení naší svobody, kterou nám dal, že ji respektuje, přestože naše svoboda znamená i možnost rozhodnout se pro zlo. Na jednu stranu si můžeme říct, že je to škoda, že bychom se bez opravdu svobodné vůle měli vlastně lépe, ale chtěli bychom to? Byli bychom bez této (zneužitelné) svobodné vůle plně lidmi? Jsem přesvědčena o tom, že ne. Tímto darem svobodné vůle dal Bůh člověku opravdu velikou důstojnost. Dal nám velký dar, který se ale váže s velkou zodpovědností za to, abychom jej ve svém životě využívali a ne zneužívali. A pokud je používán ne pro dobro, ale pro zlo, tak první, kdo tím trpí, je sám Bůh, který je milující Otcem a proto jej bolí každá bolest, která se týká jeho milovaných dětí. Ale přesto nám svobodnou vůli ponechává, protože je zásadní. Až tak, že byl za nás ochoten dát i svého Syna.

Možná S Vaší otázkou souvisí  i otázka po smyslu utrpení. Přídáváme tedy pár odkazů, ve kterých snad najdete pár myšlenek, které Vám budou užitečné ve Vašem hledání odpovědí:

Ať Vám Bůh žehná a naplňuje Vás radostí a pokojem.

Bůh a zlo ve světě
Význam utrpení 
Kde je Bůh? Proč nechá lidi tak trpět? 
Proč bůh dopouští zlo? 

Proč se modlit, vždyť to nefunguje? 
Má smysl se modlit za konkrétní věci?

Kategorie otázky: Modlitba, Osobní krize, nemoc, smrt