Smrt a evoluční teorie

Dobrý den,

po složitých osobních peripetiích jsem dospěl k víře v Pána Ježíše Krista a svou vlastní křesťanskou cestu jsem rozpoznal jako katolickou.

Při vědomí toho, že "co je bez chvění, není pevné", a že pochybování je přirozené, mi zůstává jedna nezodpovězená otázka, která mě již delší dobu trápí. Položil jsem ji už několika kněžím, a byť jsem očekával v jistém smyslu neúplnou, na Tajemství odkazující odpověď, přesto jsem doufal v odpověď teologickou a v rámci možností současné biblistiky v odpověď promyšlenou. Bohužel mi tito kněží odpověděli spíše vyhýbavě, ba přímo bezradně, a problému samého se vůbec nedotkli.

Jelikož mi ona otázka často nejde z mysli, byl bych velmi vděčný za Vaši laskavou a odbornou odpověď, která by problematiku alespoň trochu teologicky a výkladově nasvítila, když už ne přímo objasnila.

Nyní konečně ona otázka:

Katolická církev, pokud vím, celkem nemá problém s evoluční teorií. Také bych neměl (viz. Tresmontant ad.)...jenže...v Písmu čteme, že smrt je trestem za hřích (Římanům 6, 23).

To by však znamenalo, že smrt zde byla od počátku stvoření, od prvoků a améb přes ryby, plazy a savce až k nám. Evoluce bez umírání (vymírání) předešlých druhů není přece možná.
Tedy, člověk nebyl prvním, kdo se po svém pádu (hříchu) dočkal smrti?

Má-li pravdu evoluce, muselo se umírat od samého počátku stvoření, smrt musela do dějin vstoupit dříve, než byl vůbec stvořen člověk.

Tedy, smrt není odplatou za hřích? Tuto souvislost není možné brát doslova? Je to jen jakýsi Pavlův akcent na závažnost hříchu?
Mám s tím docela problém, třebaže tato nezodpovězená otázka nezastiňuje radostnou křesťanskou zvěst, velikost Boží ani váhu Kristovy oběti.

Snad jsem problém popsal srozumitelně.

Uvědomuji, že ne všechno je nám dáno znát, a že často musíme jen pokorně zůstat stát před Tajemstvím.
Přesto...

Mockrát děkuji za Vaši laskavou odpověď.

Dobrý den,

problém jste popsal naprosto srozumitelně, otázka je to známá a důležitá. Pokusím se ve stručnosti vysvětlit pohled teologie.

Mluví-li se v bibli o smrti, nemyslí se tím jen biologicko-medicínská událost, ale mnohem širší pole významů, které si se smrtí přirozeně také spojujeme: zmar, konec, zničení. Pavel evidentně nehovoří o konečnosti života, což není věc sama o sobě ani dobrá, ani spatná, ale právě o ničící síle hříchu, která se podobá smrti. Podíváme-li se na problém z jiného úhlu, pak můžeme říct, že bez hříchu by (tělesná) smrt pro nás nebyla tak děsivá, jako je teď.

Verš, který citujete, ještě pokračuje: "[aby] vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána." Jestliže nás Kristu vysvobodil od smrti a dal nám věčný život, neznamená to, že neumřeme, ale že náš život nekončí zmarem. Podobně smrt byla na světě ještě před člověkem, ale hrůza smrti přišla až s ním a jeho hříchem.

Kategorie otázky: Věda x víra, evoluce