Prosím o dítě a ono nepřichází

Již 3 roky prosíme Boha o dítě a ono nepřichází, což mne jako ženu nepředstavitelně bolí. Odpovědi hledám v Bibli, u svatých, křesťanských filozofů...prostě všude. Někde se píše, že důvodem je  malá víra, nedostatečná modtlitba, utrpení za hříchy vlastní či předků ... Jinde  naopak, že prosit o dítě za každou cenu je špatné a člověk má přijmout Boží vůli. Jenže jak mám vědět, která cesta je správná? Bojím se, abych svým stálým naléháním a prosbami o mateřství Boha nepopudila, i když v Bibli se píše, že prosit máme. Věřím, že Bůh dává lidem jen dobré dary a nedá nám hada místo ryby. Přesto na konec své prosby vždy přidám "buď vůle Tvá".

Nyní se mi do rukou dostala "Pompejská novéna neoslyšení". Člověk se modlí za úmysl, který nebude Marií neoslyšen. Věřím ve velkou moc této modlitby, jenže mohu si přát něco za každou cenu? Omlouvám se za komplikovaný dotaz.

Milá ...,

Z Vašich řádků cítím Vaši upřímnou snahu objevit, co je příčinou toho, že jste dosud s manželem v rodině sami dva; je mi z nich zřejmý též Váš zájem o to přijít na kloub duchovní příčině Vaší bolesti. Ptáte se, jakou cestou se vydat, zda "přitvrdit" v tlučení na nebeskou bránu, např. Pompejskou novénou. Zároveň se bojíte, abyste Boha nepopudila svým naléháním.

Pokusím se Vám napsat, co mne k Vašemu tázání napadá. Berte to prosím jako podněty k zamyšlení a k modlitbě. Budu Vám psát podle vlastní zkušenosti (první naše dítě se nám narodilo po klopotné cestě k početí 7 let po svatbě) a praxe (doprovázím ženy v těhotenství, při porodu a v šestinedělí).

Vyvstávají mi před očima dvě slova podstatná pro početí dítěte a jeho přivedení na svět: uvolnění a odevzdání.

Na fyzické úrovni je k početí zapotřebí uvolnění vajíčka a spermií a jejich spojení. Zde může být skrytý zádrhel (např. neuvolňující se vajíčko, nízký počet spermií apod.), který pomáhá odhalit moderní medicína. Nezmiňujete se, zda jste s manželem pátrali v tělesné sféře a jestli jste podstoupili lékařská vyšetření plodnosti. Pokud ne, doporučila bych vám porozhlédnout se i tímto směrem a obrátit se např. na Centrum naděje a pomoci.

Na psychické úrovni může mezi mnou a manželem ležet překážka uvolnění a vzájemnému odevzdání se. Brání mi něco odevzdávat se manželovi, zcela se mu vydávat? Např. partnerské zkušenosti z předchozího vztahu, něco nevyřešeného/neodpuštěného ve vztahu ka manželovi, sexuální nesoulad? Snaží se manžel žít ve vydanosti mně?

Překážky vnitřního odevzdání v sobě můžu objevit v upřímném zamyšlení a v modlitbě. Stojí za pokus odstranit je v otevřeném láskyplném rozhovoru s manželem. Další překážkou psychického uvolnění může být i samo lpění na otěhotnění - stává se, že miminko přijde, až když o něj rodiče přestanou usilovat.

I na úrovni duchovní se může vyskytnout potřeba uvolnění, došlo-li ve mně (či v manželovi) s k sevření zlem. Můžu si jej nést dědičně (prokletí proti předávání života v rodině, zasvěcení někoho z předků Božímu Nepříteli apod.), může se mi dostat do života zásahem zvenčí (znásilněním, sexuálním zneužíváním) nebo mu můžu sama otevřít vrátka (potratem, promiskuitou, zvrácenými sexuálními praktikami). Zde je pak opět na místě uvolnění: modlitbou za rozvázání (mohou se takto za sebe navzájem modlit manželé, kteří mají nad sebou navzájem duchovní autoritu a jsou svátostně spojeni, nebo je možné vyhledat kněze, jenž modlitbou za rozvázání slouží - nemusí to být exorcista), sloužením mše sv. na daný úmysl, osobním živým modlitebním a svátostným životem.

Dítě, i to které ještě není počaté, se může stát rodičům modlou, ke které se upínají a ke které směřují své naděje. Není to tak i v mém případě?

Pokud Hospodina vpustím na všechna svá území a odevzdám mu je, jakkoli bolestné to pro mne může být, nabízí mi svůj uzdravující dotek a svou vládu nad nimi. Může být lepšího Krále?

Když vydávám svou touhu po dítěti Bohu v modlitbě, nemusím se ostýchat stát před Ním v upřímnosti: se slzami, vztekem, výčitkami, sebelítostí, pocitem ponížení... vším, co v sobě mám. Bůh je Bůh, nezhroutí se pod přívalem mých emocí, zná mé srdce líp než já sama.

Nabízí se palčivá otázka, zda je v Božím plánu pro naše manželství, abychom měli vlastní děti.? Možná se bojím, že nemusí... a pak si nejsem jistá, zda skutečně chci svou touhu po dítěti Bohu vydat. Pokud zůstávám v této nejistotě, můžu se modlit podobně: „Můj Králi, prahnu po dítěti, chci být matkou. Nejde mi Ti tuto touhu úplně odevzdat. Kdyby zůstala nenaplněná, moc by mne to bolelo. Ale chci chtít Ti svou touhu po mateřstvá vydat. Prosím, pošli mi na pomoc svého svatého Ducha, abych to dokázala.“

Ježíš mne povzbuzuje k láskyplnému vztahu k Bohu, který je Láska. Pokud věřím v Boha jako Lásku, otevírám se jí a zakouším ji v životě, snažím se pak na tuto jeho lásku odpovídat s největší láskou, jaké jsem aktuálně schopna. Nechci mít za motivaci svého chování a duchovního života strach, že něco bude nebo nebude, že se něco stane nebo nestane, vždyť:

„Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože napřed Bůh miloval nás. “ (1. list Janův 4, 18 - 19)

V lásce můžu růst díky biologickému mateřství, skrze které mi Bůh bude odhalovat něco ze své podstaty. Můžu růst v lásce i skrze to, že vlastní děti mít nebudu. Když se bolesti neplodnosti neuzavřu, ale dovolím jí, aby rozšířila mé srdce k podobě s Ježíšovým srdcem, můžu být plodnější než matka, která ze svého mateřství dělá výkladní skříň své pýchy.

Láska má mnoho podob. Biologické rodičovství je jednou z nich, ne však jedinou. Když nemám děti, otevírá se mi velký prostor pro ostatní lidi. Můžu se např. intenzivně nasadit ve službě, které se matka věnovat nemůže, nebo můžu do své náruče a domova přijmout dítě bez rodinného zázemí.

V odevzdanosti Bohu budu vždy plodná...

Mým povoláním jako Boží dcery a manželky je ovšem bez diskuze usilovat o blízký důvěrný vztah k Bohu, milovat svého manžela a žít tak, aby se to líbilo Ježíši...

Milá..., neumím Vám dát jasnou odpověď na to, jak se máte ve své životní situaci zachovat. Můžu Vám jen předat ona dvě důležitá slova: uvolnění & odevzdání.

Kéž Vás i Vašeho manžela vede po cestě lásky Duch svatý, který jediný zná hlubiny Boží a Jeho neprobádatelné cesty.

V modlitbě


Jana, Linka víry

Kategorie otázky: Modlitba, Výchova, rodiče a děti