Proč nevěříte v Boha, ale vzýváte svaté?

Dobrý den,
proč křesťané nevěří v Boha?

Možná zní otázka divně, ale má logiku, nemyslíte? Kdyby křesťané věřili v Boha, tak by nevzývali svaté, ale mluvili by přímo s Bohem (raději mám označení Stvořitel).

Já vidím problém v tom, že je právě církev od tohoto umění rozmlouvat s Bohem odklání, aby si udržela moc.

Nevím, nakolik je Vaše otázka skutečně otázkou. Vy jste již Boha patrně našel, možná ani není potřeba reagovat. Navíc bohužel nemohu hovořit za křesťany, mohu ale napsat svůj osobní pohled - tedy pohled jednoho z křesťanů...

Víte, musím se přiznat k jedné věci. Já následuji a sloužím Ježíši Kristu. Tedy tomu Kristu, který za nás položil svůj život, aby nás zachránil. Vyvedl nás z otroctví hříchu a smrti. Díky němu máme přístup k nebeskému Otci. Je to On, kdo nám ukázal, že Bůh je především Otec. Dokonce jej v aramejštině nazval ab-ba. Tedy velmi důvěrně. Není to jen Stvořitel všech věcí, ale také Tatínek. Ten, kdo je mi nejbližší, ten, kdo je pln otcovské lásky a něhy, kdo se o mě stará a s láskou se na mě dívá. Cítit jeho láskyplný pohled, vnímat to, že je na mě hrdý, může chtít syn více?

My na Hospodina hledíme s jistou bázní a chvěním. Je skutečně majestátní, velkolepý, vznešený i mocný. Celý Starý zákon ukazuje jeho velikost. V mžiku by nás mohl rozmáčknout jako mravence. Přesto si nás zamiloval a snížil se k nám. Poslal nám svého Syna, aby nás zachránil. A jeho smrtí na kříži jsme získali život. Nemusíme žít jako otroci, můžeme žít jako svobodné Boží děti! To je mimochodem síla, když člověk konečně nemusí otročit různým věcem, se kterými se léta potýkal...

Musím upřímně říci, že Bůh je skutečně vynalézavý. Neustále hledá nové způsoby, jak se ke mně přiblížit, jak mi být na blízku, jak mi pomoci. Ukazuje mi, co nedělám dobře i chválí a raduje se, když se mi něco daří. To nakonec děláme i u vlastních dětí, není to tedy možná tak překvapivé, vždyť On je dokonalý Otec.

A svatí? To jsou přátelé na cestě. Na mé cestě, neb oni už jsou v cíli - u Věčného Otce. A spolu se mnou se modlí a přimlouvají za druhé. Stejně jako mnoho dalších přátel, které kolem sebe mám a jsou, stejně jako já, teprve na cestě k Bohu. Společně Boha chválíme a prosíme za sebe i za druhé. Nevím jak ostatní, mě ale nikdy žádný ze svatých od Boha neodváděl. Naopak. Na jeho životě mohu vidět, co se stane, pokud se mu (Bohu) zcela odevzdám do rukou. Dílo, které vytvořila například Matka Tereza bez vlastních finančních prostředků, to opravdu z vlastních sil není možné. Svatí mi pomáhají na cestě k Otci, stejně jako se já snažím pomáhat druhým lidem.

Máte pravdu, církev má mnoho chyb. A je v ní plno hříšných lidí. A nedokonalých lidí. A chybujících. A mnoho lidí, kteří nedělají dobré věci. A kteří ubližují druhým. I mnoho těch, kteří bohužel nezakusili Boží lásku ve svém životě, kteří nezakusili, že jsou milováni bez podmínek, že si Boží lásku nemusí vůbec nijak zasloužit. Dokonce i těch, kteří nevědí, že spása je dar, který nám Bůh dává zdarma...

Ale je to moje rodina. Taky mám v rodině mnoho nedokonalých, hříšných, chybujících, ale i velmi moudrých a krásných lidí. A mám je rád. A oni mají rádi mě. A společně jdeme k Otci.

Patrně to bude tím, že je Bůh nesobecký. Nemůže jinak. On se chce neustále rozdělovat. Zcela se dát, nám malým lidem. Přitom by vůbec nemusel. Ale chce.

Tak díky za Něj i za Vás!

Linka víry

Kategorie otázky: Modlitba, Dějiny církve, výhrady k církvi