„V Americe jsem začal nový život. Našel jsem si dobrou práci jako instalatér, oženil jsem se a svou ženu jsem miloval. Měli jsme dům, dítě, žili jsme šťastně... Pak naše dítě dospělo a odstěhovalo se daleko od nás. Když zemřela bohatá teta mé ženy, manželka zdědila veliké bohatství a opustila mě. Když odešla, už mi na ničem nezáleželo. Bylo to pro mě dlouhou dobu velmi těžké. Neuměl jsem si navíc sám uklidit, uvařit nebo vyprat prádlo. Po odchodu ženy jsem se netrápil tím, abych se to naučil.“
Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Nezáleží mi na tom, jak vypadám, a je mi jedno, co mám. Všichni si myslí, že právě věci nás učiní šťastnými. Důležité je však být dobrým člověkem – to po nás Bůh chce. Lidé v této zemi upřímně věří, že si mohou štěstí koupit, proto máme tak velké obchodní domy. Myslí si, že větší věci znamenají větší štěstí. Jediné, co mám, jsem já a Bůh – a jsem šťastný.“
***
Se svolením zpracováno podle knihy: Odpustila jsem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
