Přijmout své tělo

Poslední dobou mírně zápasím s tím, že nejsem spokojený s tím, jak vypadá mé tělo. Jsem hubený a svaly ani nabrat nemohu, protože mám skoliózu a ta mi brání pořádně cvičit.

....

O to mi ale nejde - vím, že "cvičení těla je užitečné pro málo věcí , ale zbožnost pro všechno" - nechci ani cvičit, není k tomu obkektivní důvod. Problèm je, že sice vím že mě Pán stvořil jako krásné Boží stvoření, ale to nezabrání tomu, abych se při pohledu na svalnatého muže necítil méněcenně. Chtěl bych tento svůj postoj změnit a umět přijmout svè tělo takové, jaké ho Pán Bůh stvořil, ale nevím, jak na to.

Odpověď bych rozdělil do takových dvou bloků.

1) Práce s vlastním tělem.

Nevím, jakou formu skoliózy máš, ale myslím, že určitě něco dělat můžeš. Patrně už z Tebe nebude nabušený kulturista, to ale neznamená, že nemůžeš zpevňovat vlastní tělo. Pokud vím, tak je naopak vhodné posilovat zádové svaly (třeba plaváním), aby se skolióza nezhoršovala. Určitě by také bylo možné posilovat ruce se správnou polohou zad. To všechno samozřejmě po poradě s někým, kdo tomu rozumí, aby sis cvičením neublížil.

Je to tedy také jeden z důvodů, proč je možné či dobré cvičit. Ne proto, abych vypadal jak vazba, ale proto, abych se držel v kondici a byl zdráv. Navíc podobné formy cvičení posilují vlastního ducha, což se Ti bude hodit i v duchovním životě - například schopnost makat, i když se mi nechce nebo jsem unaven. V obou případech je ale nutný nějaký odborník - v první případě trenér, ve druhém kněz, kteří dokážou úsilí správně nasměrovat, aby mělo smysl. Můžeš cvičit i doma bez dohledu dalších lidí, právě pro výše zmíněné, ne jako kulturisté, kteří si libuji v pohledu do zrcadla. My si přece nepotřebujeme říkat, jací jsme borci...

2) Pohled na sebe a druhé

Je důležité naučit se poslouchat "sám sebe". Jak jinak bych mohl poslouchat Boha, pokud neposlechnu ani sám sebe. Tak mě různé formy posilování (cvičení, sport) mohou pomoci v tom, že sám sebe překonávám. A například vstanu dřív a budu se věnovat modlitbě.

To, co je ale zásadní, je nesrovnávat se. Ty se nemáš dívat na druhého a cítit se méněcenně. Ty se s ním vůbec nemáš srovnávat! Ani Bůh Tě s ním nesrovnává! On Tě má rád přesně takového, jaký jsi! Protože přesně takového Tě chtěl.

Boží pohled je jiný než náš pohled! Máme toho plné Písmo. Zdánlivý outsider vítězí, protože s ním je Bůh. Vzpomeň na pomazání Davida za krále. První král Saul se provinil neposlušností, Hospodin tak poslal Samuela, aby pomazal nového krále.

A co se nestalo. Přišel první adept a Samuel si řekl: "Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný." Jaký musel asi být z našeho pohledu? Velký, svalnatý, hezký, chytrý, oblíbený. I Samuelovi se líbil a to byl nějaký prorok! Řekli bychom : ideální adept, kterého by si Bůh měl vybrat. Hospodin ale řekl Samuelovi: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“ Pak přišlo několik dalších synů a „žádného z nich Hospodin nevyvolil.“ Nakonec pošlou pro Davida se kterým nikdo nepočítal a který zatím pásl stádo a hle - to byl on! Toho Samuel pomazal a David se nakonec stává králem, poráží Goliáše a Bůh je s ním v mnoha bitvách.

Nesoustřeď se tedy na své tělo, ale na to, jak Tě vidí Bůh (a ptej se ho na to). On Tě chtěl takového, jaký jsi. To je to zásadní! Protože s takovým, jaký jsi, má také nějaký plán! Ty nemusíš být jako někdo jiný. Jsi milované Boží dítě - králův syn! V tom je Tvá hodnota. Dostal jsi mnoho darů, které máš používat. A mnohé z nich budeš teprve objevovat. Ale žádný jiný člověk nemá takovou kombinaci darů a talentů jako Ty! V tom jsi jedinečný!

A možná se za pár let ohlédneš a zjistíš, že zatímco Tebe Hospodin provádí životem a bojuje za Tebe, jiní spoléhají na své svaly a neustále prohrávají...

Neboj se tedy, máš velkou cenu! Hledej, co po Tobě Pán chce, snaž se s ním žít naplno a on už se postará o zbytek :-)

-hw-

Kategorie otázky: Sebepřijetí