Předmanželská touha

S přítelem jsme se hned na počátku vztahu vzájemně dohodli na tom, že před svatbou spolu nebudeme sexuálně žít.

Po více než ročním vztahu, kdy jsme se opravdu dobře poznali, si ale nyní myslíme, že jsme i pro toto v našem vztahu dozráli. A opravdu silně po tom všem toužíme-chceme se plně darovat jeden druhému i fyzicky. Moc se milujeme, máme stejné myšlenky, jsme spřízněné duše, nikdy jsme se nepohádali... Je nám kolem 20-ti let a oba studujeme VŠ – každý sice v jiném městě, ale přesto máme dostatek prostoru na vzájemné poznávání.

Ta touha je nyní myslím o dost silnější než naše původní rozhodnutí a než nějaké morální hodnocení této věci a taky vím, že bych toho nikdy nemohla litovat, protože partner je to nejlepší, co mě v životě potkalo, dýchala bych za něj a vím, že to samé cítí i on.

Jsme přesvědčení, že tělesné spojení patří až do manželství. Jsme dospělí lidé a nebýt toho, že jsme oba studenti VŠ a tudíž nevýdělečně činní, už bychom bývali vstoupili do manželství. Myslím, že už nemá cenu nám radit, abychom poznávali své zájmy, vlastnosti... Tyto etapy už máme dávno za sebou. Věříme, že nás Bůh stvořil jeden pro druhého a jsme šťastni, že nám dal tento dar! Bezmezně si věříme, už máme celkem do detailu naplánovanou společnou budoucnost. My už spolu dávno duševně splynuli, bezmezně věříme jeden druhému, já už se mu dávno plně odevzdala a zároveň ho přijala - cele, se vším dobrým i zlým, co nás čeká. Oba máme ten pocit, že už nám nic nebrání v tom, abychom se spojili i tělesně - vím, nejsme sezdaní, ale Bůh do nás vidí, On ví, že manželský slib už jsme učinili-jen ne před knězem...

Vážím si a obdivuji vaše společné rozhodnutí k předmanžlské čistotě. A chápu tíživost vaší situace a dalšího rozhodování. Jestliže průměrný věk snoubenců vstupujících do manželství je dnes 28-30 let, je před vámi - statisticky - téměř nekonečná doba. Obávám se, že udržet předmanželskou čistotu takto dlouho znamená heroický výkon, kterého každý není schopen. Tím nijak nechci snižovat význam předmanželské čistoty. Ukazuje se, že přináší mnohá i přirozená pozitiva do vztahu.

Zdrženlivost v manželství je totiž velmi konkrétní skutečnost a může trvat měsíce, např. rizikové těhotenství, šestinedělí, permanentní únava matky kojeného dítěte atd.atd., u zdravotních obtíží i léta. A s tím člověk nic nenadělá (pokud nevolí řešení se souběžným náhradním partnerem). Současně se zároveň ukazuje, že stabilita manželství těch, kdo spolu žijí před svatbou je nižší než těch kteří spolu nežijí (závislost to nemusí být nutně kauzální, ale souvislost tam je).

Samozřejmě pro muže (ale nejen pro něj!) na vrcholu sexuální aktivity, což je kolem dvacítky (u ženy to je zpravidla až po třicítce), je zdrženlivost úkol velice nesnadný. Takže, co s tím?
Přestože si na tuto otázku budete nakonec muset odpovědět sami, pokusím se dát k tomu pár poznámek mimo jiné i z pohledu rodiče dětí, jejichž věk je vašemu blízký.

Předně: Má váš vztah ještě kam růst? Pokud ano, tak tím směrem vynaložte síly.

Pokud ne, tak pak jsou tři reálné možnosti, všechny tři obtížné.
1)Rozejít se, 2)vzít se, 3)nerozejít se a nevzít se.
1) K této radikální možnosti nemám, co bych dodal.
2) Jestliže vztah dospěl do stádia, kdy "já už se mu dávno plně odevzdala a zároveň ho přijala - cele", tak co brání tomu vzít se? Jestliže jsou to jen materiální skutečnosti, které manželství z rozumných důvodů brání, pak by mělo být ve vašem zájmu je uspořádat tak, aby to možné bylo. Je to otázka žebříčku hodnot a nelehkých řešení (váš vztah, křesťanské hodnoty, studium, představy vašeho okolí, rodičů ... - vše nejde dohromady na stejné úrovni, co má pro vás vyšší prioritu?).

3) Když spolu nezačnete tělesně žít, nejspíš se z dlouhodobého hlediska utrápíte nebo se rozejdete nebo obojí. Když společně tělesně žít začnete, budou vás trápit výčitky, které vztah mohou také vážně ohrozit. Tělesné spojení a manželský slib říkají jedno a totéž, takže pokud je ve vztahu jen jedna z těchto skutečností, je to schizofrenní vztah.

Vaši situaci vůbec nechci zlehčovat a moc dobře vím, že vaše bolest je bolestí mnoha věřících mladých lidí. Každopádně je nutné o těch věcech spolu zcela otevřeně mluvit, upřímě předložit Pánu v modlitbě - "Pane, ty víš, že si s tím nevíme rady, že nám nikdo nedokáže přesvědčivě odpovědět, vstup do našich otázek a trápení, ukaž nám cestu!" Nebojte se důvěrného rozhovoru se zralým a zkušeným věřícím člověkem, což nemusí být nutně kněz, ale může.

A konečně: Přestože, hodnotíte váš vzájemný vztah jako téměř ideální, dovolím si to trochu zrelativizovat. Vaše zamilovanost je z mailu více než patrná. Ale to je jen jeden z aspektů lásky. Užitečné by pro vás bylo pohledět na váš vztah z trochu jiného úhlu. Mám na mysli účast na kurzu Škola partnerství (např. http://www.prorodiny.cz/cz/skola-partnerstvi/ nebo http://www.praha.signaly.cz/index.php?clanek=11 )nebo nakonec i přípravu na manželství ve skupině snoubeneckých párů jak je pořádají centra pro rodinu, naše Centrum pro rodinu má k tomu informace na http://cpr.apha.cz/snoubenci/.

Moc vám fandím a přeji vám správné rozhodnutí.
Modlím se za vás!

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská