Právo na vlastní život - rodiče nesouhlasí s mým partnerem

Dobrý den,
prosím o radu, co se týká mého partnerského vztahu.

Začala jsem chodit s mužem, zatím ho moc neznám, ale rodiče mu už po krátké době tzv. nemohou přijít na jméno. Tvrdí, že má pochybnou pověst kriminálníka, podvodníka a že se s ním musím rozejít. Jsme věřící rodina. Partner říká, že věří, ale k víře vedený nebyl, není ani křtěný a svatbu v kostele nechce.
...
Na druhou stranu už jsem dávno dospělá, i když zatím žiji s rodiči a jsem na nich do značné míry finančně závislá. Vzájemné vztahy mě však čím dál víc vyčerpávají, je tu spousta konfliktů a spousta očekávání a povinností, které stále musím plnit, takže nemám vlastně nárok na žádný soukromý život. Očekává se, že budu stále k dispozici.
...
Co se týká víry, myslím si, že kostel není všechno, že lidé co nechodí do kostela, jsou někdy lepší než ti, co tam chodí. Znám případ paní, která chodí do kostela a píše anonymy, chodí ke kartářkám atd.
…
Modlím se za náš vztah, i když matka říká, že jestli si ho vezmu, tak se mnou končí.

Děkuji za radu.

Milá,
upřímně řečeno – to, jak svou situaci popisujete, na mě nepůsobí vůbec dobře. Utíkáte se ke vztahu, který Vám může přinést neskutečné potíže. Jestli tomu dobře rozumím, tak jste tlačena do pozice, abyste si vybrala – buď Vaše rodina, nebo on. Dohromady to zjevně nepůjde. Možná by byla cesta, že byste partnera rodině oficiálně představila a on by jim mohl říct, jak to s ním skutečně kdy bylo či je, aby se nemuseli opírat o – ve vašich očích – klamná tvrzení. Pokud Vás má rád, tak jistě do takového setkání kvůli Vám půjde. Je třeba vnést světlo na to, kým je a pokud bude šikovný, třeba si i vaši rodinu získá.

Váš vztah však vykazuje mnoho překážek. Pokud rodina nezmění postoj k Vašemu příteli a Vy si ho i přes odpor rodiny vezmete, zůstanete na něm v současnosti plně závislá, bez opory nikoho z rodiny a bez opory ve sdílení víry. To jsou dva opravdu důležité body, o které se člověk může opřít, když je manželství náročné, v dobách krizí, které zákonitě v každém vztahu jsou. Chápu, že v době zamilovanosti to tak člověku nepřipadá, ale život v manželství není vždycky jednoduchý a pak jsou opěrné body velmi důležité.

Máte pravdu, že chození do kostela není samospasitelné. Tou je až praktikovaná víra. Tedy pěstování vztahu s živým Bohem, vnímání jeho nesmírné lásky a život z této víry v konkrétních situacích. Někteří lidé mimo církev jsou mnohem hodnější a dělají víc skutků lásky než mnozí křesťané. Zároveň v tom ale chybí jedna věc, která je důležitá především pro člověka samotného… Tou věcí je osobní vztah mezi člověkem a Bohem. Na takovéto víře se dá stavět celý život. A zároveň když člověk do toho vztahu vstoupí a bere ho vážně, pak touží po tom být v kostele a chodit ke svátostem, protože tam se mu dává láska, jeho milovaný, jeho milující, sám Bůh. Bylo by divné, kdyby člověk vstoupil do vztahu s Bohem a netoužil po něm a po dobru, které nabízí. A bylo by zraňující, kdyby svou víru nemohl sdílet s člověkem, kterého má rád. Pak tu jsou dva světy, které se sice můžou v něčem setkat, ale nemůžou se překrýt, část jich jakoby nemohla na území toho druhého. V takovém svazku není snadné žít a vyžaduje velkou zralost. Od obou. A velmi dobrou přípravu na manželství. Dobré vymezení toho, co můžete mít společné a co je třeba respektovat ve víře nebo nevíře toho druhého. Protože z každého něco plyne. Uvědomte si to, prosím, především za sebe, protože jde o Váš život a pokud byste se chtěla zcela partnerovi ve všem přizpůsobit, ztratila byste nejen víru, ale především podstatný kus sebe samé – a s tím se dobře nežije. A pokud byste na něm zůstala zcela závislá i finančně, mohl by časem po Vás toto přizpůsobení začít vyžadovat.

Pro křesťana je svatba v kostele důležitá. Nejen že je to závazek na celý život, ale je to svátost, ze které plyne jistota toho, že nejste na radosti a problémy sami. Plyne z toho požehnání. Líbí se mi příměr, že manželství je jako trojpramenný provázek. Těžko se přetrhne. Těmi prameny jste vy dva a Bůh je třetí. Kdybyste byli jen vy dva, bylo by snadné se rozdělit…

V internetové poradně není možné sdělit všechno. Doporučila bych Vám, abyste vyhledala kněze a ptala se ho po podstatě křesťanského manželství. Už ze zodpovědnosti vůči partnerovi.

Píšete, že jste dospělá, chápu, že byste se už chtěla vdát a odejít od rodičů do svého vlastního života. Brala bych však na Vašem místě vážně i všechny pomluvy, které slyšíte, pátrala bych po tom, z čeho plynou. A zkuste si představit, jaké to s ním bude, až přejdou sváteční dny zamilovanosti, pokud je na těch řečech alespoň něco pravdivého. Je to život, který byste si chtěla skutečně vybrat?

Moc Vás povzbuzuji, dejte si skutečně dostatečný čas na to, abyste se mohli dobře poznat, abyste se o něm dozvěděla vše podstatné, i kdyby to netrvalo jen půl roku, ale třeba mnohem déle. A celou svou situaci svěřte Bohu v modlitbě.
 

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům, Láska v partnerství, příprava na manželství