Nevím, jak dál, opustil mě přítel...

Dobrý den.

Je mi 24 let a po dvouletém vztahu mě opustil přítel. Jsem zoufalá a nevím, na koho se obrátit. Vždy jsem byla citlivá a tichá, těžko navazuji přátelství a nedokážu bezstarostně komunikovat s lidmi. První, kdo udělal krok k našemu vztahu, byl přítel. Byl můj první a velmi jsem ho milovala a od začátku věřila jeho slovům, že si mě vezme a založíme spolu rodinu. Stále mi opakoval, že jsem pro něj jediná, že nikdo pro něj neznamená tolik co já. Kupoval mi dárky se slovy, že chce pro mě udělat vše a chce, abych byla šťastná. Byl ke mě vždy pozorný a citlivý, snažil se mě podporovat. Stále nedokážu pochopit, kde se stala chyba. Někdy jsme sice měli malé rozepře kvůli rozdílnosti našich povah, ale nevnímala jsem to vedle jeho ujistění jako zásadní...

Hned na začátku našeho vztahu jsem mu řekla, že chci se sexem počkat až po svatbě a on to toleroval a říkal, že by si to tak přál také. Bohužel někdy byla touha silnější a uspokojovali jsme se, ale k samotnému sexu došlo až po roce... na naší první společné dovolené. Nedokázali jsme odolat jeden druhému. Říkal, že toho nelituje a já se snažila o totéž, opakovala jsem si stále jeho slova o tom, že mě nikdy neopustí a zůstane se mnou do konce života. Říkal mi, ať si vyberu kostel, ve kterém se vezmeme, ptal se, jak se budou jmenovat naše děti, ujišťoval mě, že vždy udělá to, co slíbí, tedy, že mě miluje a ihned po dokončení školy si mě vezme.

Minulý týden mi řekl, že miluje jinou. Prý mi nechce ubližovat, ale poslední dobou prý cítí, že se náš vztah mění v nutnost.
(...)
Ale já teď vůbec nevím, co mám dělat. Nedokážu si svůj život bez něj představit. Stále se modlím, ať mi ho Bůh vrátí, ale už nemám sílu. Pořád brečím. Přátelé mi rozmlouvají, že nemám chtít, aby se vrátil, protože by to mohl udělat znovu a já bych byla nešťastná.
...
Opravdu nevím, co mám dělat. Dala jsem mu vše, co jsem měla a teď mě opustil. Nevím, co budu dělat, až ho budu vídat, mám strach, že se zhroutím. Chtěla bych ho zpět, ale přestávám doufat i v to, že mě Bůh vyslyší. Miluji ho stále i přes to, že mi ublížil, že zradil mou důvěru, stále viním sebe za všechno, co se stalo.

Mám depresivní nálady, chci umřít, ale vím, že je to hřích. Ale já nedokážu přestat milovat člověka, který mi dal štěstí a lásku, který mi konečně ukázal, že pro někoho něco znamenám, nedokážu už nikoho tak doopravdy milovat, protože jsem celé své srdce dala jemu, nedokážu ho vymazat ze svého života. Nevím jak dál, nevím jak přestat brečet, nevím jak se chovat, nevím jak žit...

Milá ....,
dobře, že jste napsala. To co prožíváte je velmi bolavá situace. Chápu, že máte v sobě zmatek, nevíte proč se to stalo, chcete přítele zpět a nedovedete si nyní svůj život bez něj představit, protože jste se na něj upnula a spoléhala se na to, že to tak bude napořád. Chápu, že to pro vás musel být šok, když vám sdělil, že má rád jinou a také, že jste se z něj ještě pořádně nevzpamatovala.

Z toho co jste napsala kouká pár věcí, které nevím jestli vidíte, tak vám je zkusím nabídnout. Jen k vaší úvaze.

Myslím, že každý z nás ať muž či žena, když začíná s druhým chodit velmi upřímně věří a i vyznává, že chce s tím druhým žít po celý život, že je mu nade vše, že s ním chce mít děti a v tu chvíli nikdo nepočítá s tím, že to může dopadnout i jinak, i když o té možnosti ví. Pokud by to takto nebylo, byl by to vztah vypočítavý, který si jen chce užívat na nějaký čas. Zejména do prvního vztahu člověk vstupuje s tím nejčistším srdcem, bez zadních vrátek a je to tak nanejvýš správné. Pak ale přichází realita vztahu a na těch dvou lidech stojí povinnost vůči svému dalšímu životu i vůči životu partnera rozlišit jestli se k sobě opravdu hodí. A pokud ne, tak v zájmu dobrého života obou je lepší, když jdou od sebe. Stačí, když vztah přestane vyhovovat jednomu. Tomu druhému, který by rád zůstal by v tom stejně dobře nebylo.

Myslím, že jste se dostali ve vztahu do bodu, kdy se nutně musí zamilovanost začít proměňovat v lásku. To je ale náročné, chce to investice a myslím, že váš přítel zvážil, že asi na takovou cestu ještě není připraven nebo opravdu zjistil, že vedle sebe potřebuje člověka jiného ražení. Což nemluví nic o tom, že byste vy byla špatná, naopak – jste sebou a tak je to správně, chtít se stylizovat do někoho jiného by bylo později destruktivní – vypovídá to nejvíc o jeho potřebách. Tohle se opravdu může stát a je to sice bolavé, ale v mých očích velmi poctivé, když se lidé rozejdou z těchto důvodů. Může se to stát i lidem, který každý zvlášť je opravdu výjimečný, a naprosto skvělý. Přesto se ti dva k sobě hodit nemusí.

To, co vnímám jako skutečný podraz, je to, že snadno přešel od vás ke jiné dívce, aniž by vám dával jasné signály, že se v něm vztah k vám mění. To by už ke skutečné lásce myslím patřilo. Zdá se, že nebyl dost zralý na potřebné investice. A velmi upřímně – vašemu životu by nepomohlo, kdybyste v tom vztahu šli dál. Možná, kdyby byla oboustranná ochota do vztahu investovat, tak tato situace mohla prozrát do hlubšího dalšího vztahu, ale pokud od problémů utekl jinam, pak v něm ochota není. A na růst ve vztahu jsou potřeba dva.

Do vašeho přítele nevidím. Myslím, že měl právo odejít ze vztahu, když poznal, že pro něj není takový jak potřebuje a na druhou stranu myslím, že od něj bylo velice nezodpovědné a neláskyplné, že to udělal takovýmto způsobem. Musím říct, že i mě se ten jeho způsob dotýká a hodně s vámi soucítím.
Co se vás týká – zkuste si uvědomit, že jste vedle něj i něco získala a ne jen ztratila. Možná jste si nemohli dát víc. Získala jste mnoho zkušeností pro další vztah, který sice teď nevidíte, ale mám za to, že pokud je to vaše cesta, tak pro vás má Bůh připraveného člověka, který je vám ušitý na míru.

Když člověk ve svém životě ztratí tento svůj první vztah, kterému tolik důvěřoval a zejména tehdy, když se na něj bezvýhradně naváže jako vy, tak je v první chvíli těžké uvěřit, že by mohlo být ještě něco jiného, stejně krásného. Jenže v tom je krása života, že ač to člověk nepředpokládá, tak ač opravdu totéž už nikdy nezažije, může zažít něco ještě lepšího, i když si to teď neumí vůbec představit.

To, že nevíte jak fungovat v praktických situacích, jak se s ním setkat nebo ho uvidět s novou dívkou, je pochopitelné. Tady snad je dobré se na ty situace dobře připravit. Najít svou hodnotu, která nestojí na vztahu s druhým člověkem, ale je vaší děj se co děj. To je hodnota Bohem daná a tu vám žádný rozchod nemůže vzít. Pak tam můžete stát rovně a můžete se na toho člověka podívat se stejnou úctou – tedy jako na toho, který má Boží hodnotu. Možná je to ta láska, kterou mu teď můžete dát, protože ho máte ráda. Dát mu úctu znamená dovolit mu, aby si mohl v životě vybrat kde chce být, i když vás to stojí zlomené srdce. Myslím, že se nemusíte přetvařovat, že vám to není líto, ale nemyslím, že by vás měl vidět se hroutit. To byste jeho i přátele od sebe zahnala. Dát najevo pochopitelnou bolest ale může přátele navrátit.

Zároveň tam můžete stát jako člověk, který je sice zaskočený, ale ne ponížený. Pokud to vezmete tak jak jsem psala výše, to je, že jste si dali maximum a dál by to možná nebylo dobré, pak se pod tím před druhými nemusíte ohýbat.

Zkuste uvidět, že muž, který by nebyl spolehlivý ve vztahu by nemohl být ani dobrým partnerem ani dobrým tátou pro vaše děti. Pak snad snadněji uvolníte to pouto, kterým jste k němu připoutaná. Možná jednou bude dobrý partner a dobrý otec, ale až dozraje, teď tam není.

Protože jste věřící člověk, zkuste dát důvěru pro změnu Bohu. Ten vás jistě nezklame. Je pravda, že není násilník, a že vám přítele nemůže vrátit přes jeho vůli. Zato ale může vymyslet – a už ho jistě má - pro vás krásný a nejvýš láskyplný plán, který se s vámi bude moci dít, když to dovolíte. Zkuste Boha hledat a chápat kým on je a jak se o něj můžete opřít. Ví nejlíp jak trpíte, zná vás dokonale, ví o všech vašich ztrátách – a nevěřte tomu, že je naplánoval – svobodnou vůlí člověka nemůže manipulovat – a jistě mu je líto vašeho bolavého srdce. Ale dokáže jít dál a plánovat další, krásné cesty, když lidi na cestě, které tam postavil, selžou.
Možná by pro vás bylo trochu řešení, abyste se necítila sama, zkusit najít společenství věřících mladých lidí. Zkuste se po něm poptat kněze v kostele kam chodíte.


Pokud byste svou situaci nemohla zvládnout, bylo by vám zle, což se na přechodnou dobu může dít, neváhejte využít službu některé z telefonických linek důvěry. Tato služba je anonymní a může vám pomoci překonat aktuální tíseň.
Pokud budete chtít psát dál sem, je to možné.

Milá ..., upřímně s vámi soucítím, s vaší bolestí, budu na vás pamatovat v modlitbě, abyste tento nárok života, kterým musí projít téměř každý člověk, jako je zvládnutí rozchodu a otevření se pro další život zvládla a našla pokoj.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství