Nepovolaní k zasvěcenému životu - méněcenní?

> O Velikonocích jsem získala pocit, že všichni kdo nežijí nějakým druhem
zasvěceného života nejsou plnohodnotnými křesťany, protože nedávají svůj
život cele Kristu. Přece je tolik lidí co nejsou kněží, jáhny ani řádovými
bratřími a sestrami a přesto jsou to kvalitní lidé. Nebo to není pravda a
všichni kdo nejsou kněží a řádové sestry žijí špatně? Je zcela zřejmé, že
každý máme jiné povolání k něčemu jinému. Slyšela jsem ale větu, že jedině
ten, kdo nabídl svůj život Kristu a kdo žije správným způsobem života jako
skutečný křesťan slyší Boží hlas. Proč tedy já tento hlas v sobě neslyším?
Další věc je ta, že mám pocit, že se z povolání k zasvěcenému způsobu života
udělal trochu trend a není to otázka Božího volání, ale toho zda se člověk
dokáže zapřít a udělat tento krok a mnohdy k tomu nemá ani to skutečné
povolání. Četla jsem, že kněžským svěcením se člověk stává přítelem Ježíše a
co my, kteří duchovní povolání nemáme a jako ženy se kněžími stát nemůžeme?
Možná se pletu, ale povolání k zasvěcenému životu není přece o tom, že já se
rozhodnu, že to tak chci udělat, tak jak to prezentoval jeden kněz ve svém
kázání, ale je to o tom, že poslechnu Boží hlas, který je ale skutečný a ne
žádná smyšlená touha. Nemyslím si, že člověk má menší hodnotu pokud žije
svobodně a nebo v manželství. Využívat tlaku na někoho, kdo má víc let a
tlačit na něho tak dlouho až si začně myslet, že slyší Boží volání a stane
se knězem mi přijde podlé a nízké. Pak si kladu otázku jestli takový člověk
může být šťastný.

Dobrý den!
Děkuji za Váš obsáhlý e-mail. Věci, o kterých píšete a názory, které vyjadřujete, se mi zdají být velice moudré. Nemohu, než s nimi souhlasit. Zajímalo by mne, proč jste začala o svých názorech pochybovat a kdo vás znejistil v tom, co jste si dosud myslela. Vaše pohledy jsou správné a dobré. Proto mi není jasné, proč začínáte pochybovat…

Souhlasím se vším, snad jedině to, co píšete o tom, že z „povolání k zasvěcenému způsobu života se udělal trochu trend a není to otázka Božího volání, ale toho zda se člověk dokáže zapřít a udělat tento krok a mnohdy k tomu nemá ani to skutečné povolání“. To si nemyslím a pevně doufám, že se žádný podobný trend nevytvořil. Jak sama píšete: skutečné povolání nemůže být postaveno na sebezáporu. Musí zde být opravdu po-VOLÁNÍ. Bůh musí volat. Není možné, aby se někdo rozhodl jenom proto, že si myslí, že ta cesta bude těžší ap… To by špatně dopadlo. Takový člověk nejspíš povolání nikdy neměl, nebo je potřeba pořádně jej očistit.

Píšete, že jste četla, že „kněžským svěcením se člověk stává přítelem Ježíše“. Samozřejmě, že se jím stává, ale úplně stejně, jako svátostí manželství. Je možné, že v nebi bude nakonec o mnoho více matek a otců, než duchovních.

Velmi mne mrzí, co jste slyšela od onoho kněze, který řekl, že povolání k zasvěcenému životu je o tom, že se člověk prostě rozhodne. Věřte mi, že to tak není. Věřte tomu, co cítíte. Je to správné. Je mi opravdu líto všech, od kterých jste slyšela všechny věci, které Vás zpochybnily ve Vašich vcelku správných názorech.

A poslední věc. Někde jste slyšela, že jedině ten, kdo nabídl svůj život Kristu a kdo žije správným způsobem života jako skutečný křesťan slyší Boží hlas. Myslím si osobně, že i nevěřící člověk, který nepoznal Krista, ale žije citlivě podle svého svědomí, je schopen slyšet Boží hlas a následovat jej, aniž by si uvědomoval, že je to Bůh. To, co je v tomto případě nevědomé se stává vědomým v případě věřícího člověka. Ptáte se, proč nejste schopna slyšet Boží hlas? A já se ptám: „Jak víte, že jej neslyšíte a nežijete podle něj?“ Jistě je na světě víc lidí, kteří si jsou jisti svojí cestou za Pánem, a není vůbec jisté, zda jej zblízka následují, než těch, kteří v tápání a pochybování následují Krista velmi blízko.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle