Neporozumění s kamarádkami

Dříve jsem byla ve třídě velmi oblíbená. Vlastně si troufnu říci, že jsem patřila mezi nejoblíbenější. Se všemi jsem si rozuměla a všichni si rozuměli semnou. Jenže teď je všechno jinak. S nikým ze třídy se teď takřka nebavím. Není tam nikdo s kým bych si mohla o čemkoliv popovídat, komu bych se mohla se vším svěřit. Ještě před nedávnem jsem měla ve třídě tři kamarádky, se kterými jsem tvořila nerozlučnou partu. Jenže..

Nečekaně jsem odjela na lyžařský výckvik s vyšším ročníkem gymnázia. Sblížila jsem se tam se spousty lidmi a obzvlášť s jednou prima skupinkou. Dvě z nich jsou holky. Jsou úžasné, povídaly jsme si o všem. Řešily jsme spolu trápení s láskami, svěřovaly jsme se. Na to, že jsem je znala krátce jsem k nim obrovsky přirostla. Další ze skupinky jsou i kluci. S těmi si taky rozumím výborně.) Když jsem přijela z lyžáku, všechno se najednou změnilo. Neměla jsem si se svými kamarádkami ze třídy již co říci. Dříve jsme měly vždy o čem mluvit, ale teď to bylo jiné. Seděla jsem v lavici, jako bych k nim nepatřila. Den poté byla výroční oslava školy, včetně tancování. Trávila jsem ten den s lidmi, s kterými jsem trávila lyžařský kurz. Mé kamarádky (spolužačky) byly celou dobu dole v hospodě. Později se na mě zlobily, že jsem tam nebyla s nimi, že jsem na ně kašlala, ale já si představovala prostě jinak.

Potom ve škole, jsem každou přestávku trávila se staršími spolužáky, rozuměla jsem si s nimi, jako bych je znala věky. Říkala jsem jim to, co jsem skrývala i nejhloubš v srdci. Svěřovala jsem se tak, jako nikdy. A proto pro mě hodiny tvánené ve třídě byly naprostým utrpením. Sespolužačkami jsem si už vůbec neměla co říct. A oni se na mě naštvaly. Že prý si jich nevšímam a tak. Začly se chovat jinak, takové jsem je nikdy nepoznala. Pomlouvaly mě u spoustí lidí (tak jsem také ztratila dost přátel z jiných tříd) a pomluvily mě i v mé vlastní třídě. Všechno svedly na mě, že jsem hloupá, že na ně kašlu a že je všude pomlouvám.. A teď? Už si ve třídě nerozumím vůbec s nikým..

A nevím, co mám dělat. Poraďte mi prosím.

Po přečtení popisu Vaší situace jsem nabyla dojmu, že na Vás Vaše kamarádky zcela pochopitelně žárlí, neboť dosud jste se přátelily a svěřovaly se mezi sebou, projevovaly jste zájem o sebe navzájem. Po příjezdu z hor se však vše změnilo, především struktura intimních vztahů mezi Vámi se změnila, jak sama zmiňujete, všechny přestávky jste trávila s novými kamarády z jiné třídy, svůj zájem jste přesunula jinam. Vaše spolužačky tedy lehce a vcelku právem nabyly dojmu, že o jejich blízkost a svěřování již nestojíte a urazily se, bylo jim to líto.

Začaly Vás tedy pomlouvat, a tím "trestat" za Vaši údajnou "zradu", a ventilovat tak zlost vůči Vám. Jejich závist a žárlivost je celkem logická, neboť se považovaly za Vaše blízké kamarádky, Vy jste však náhle zvolila jinou skupinu, odsunula je na vedlejší kolej, a to samozřejmě nesou těžce. Zkuste se vžít sama do jejich situace a prožívat nezájem svých spolužáků s tím, že budou odbíhat každou přestávku za studenty z jiné třídy a svěřovat se jim s něčím, co mělo být určeno Vám. Máte pocit, že byste to unesla a tvářila se, že se nic neděje, že vzahově funguje vše stejně dobře jako dříve? Pomlouvání je jejich věku úměrná "odveta" vůči Vašemu jednání, jistý druh manipulace a trošku i vydíraní, ale k tomuto studentskému věku bohužel takovéto jednání tak trochu patří, neb intelekt není ještě na takové úrovni, aby se takováto situace zvládala s nadhledem.

Myslím si, že jedině nějakou otevřenou komunikací mezi sebou, "vyříkáním" si situace, sdělením svých představ se může situace uklidnit a pročistit.

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství, Hudba, škola, krize víry,...