Nedokáži mu odpustit ...

Dobrý den,
jsem moc ráda, že jsem našla kontakt na Vaši poradnu. Uvěřila jsem teprve nedávno a připravuji se v našem sboru na křest.
Snažím se chovat tak, jak by se dle mého názoru měl "správný křesťan" chovat. Snažím se odpouštět, nesoudit druhé a nemstít se, protože tyhle problémy patřily mezi moje největší potíže. Mám ale malou dceru, jejíž otec nás opustil. Někdy moje komunikace s ním probíhá bez problémů, ale jsou dny, kdy mě ovládá žárlivost a touha po pomstě, sklon "dělat naschvály". Obviňuji ho z toho, že ON zničil náš vztah, zlobím se, že se k nám nechce vrátit a postarat se o nás. Přiznám se, že žárlím. Žárlím hodně, aniž bych věděla, jestli otec dcerky vůbec má nějakou známost. Neustále bojuji s pokušením i po rozchodu mu vyčítat, že nám neustále něco sliboval, ale nic z toho nesplnil, že mi bránil chodit do kostela, že mě neustále kontroloval, omezoval ... Pořád mám v sobě pocit křivdy. Už se mi podařilo odpustit jinému člověku, který mi ublížil, ale otci mé dcerky odpustit nedokážu, a mrzí mě to. Většinou se snažím ovládnout, ale občas mi to "ujede".
Chtěla bych se zeptat, jestli je nějaký způsob jak takové "uklouznutí" odčinit. Jestli vůbec má smysl snažit se to odčinit.
Vím, že se mi jednou podaří takové myšlenky a činy ovládnout, ale bude to ještě dlouhá cesta a počítám s občasným selháním.
Mám výčitky svědomí. Prosím, poraďte mi.
Děkuji

Milá…

Asi to pro Vás není vůbec lehké, zůstat s malou dcerkou sama. A hledáte cestu, jak vycházet s jejím. Někdy se Vám to daří lépe, někdy hůře. Asi tušíte, že dcerka potřebuje oba rodiče. Rodiče, které bude moci mít ráda a kterých si bude také vážit. I proto stojí za to vztah řešit a vylepšovat.
Při tom všem těžkém máte štěstí, že jste uvěřila. Možná je dobré si na začátku odpovědět na otázku čemu nebo komu jste vlastně uvěřila? Jaký je Bůh ve Vašich představách? Přísný a pečlivě sledující, jestli se chováme jako ,,správní křesťané‘‘ nebo laskavý, milující, spravedlivý a milosrdný? A co to vlastně znamená být správným křesťanem?

Myslím, že úplně na začátku skutečného vztahu s Bohem nebo základem tohoto vztahu je prožitek, že jsem jeho milovaná dcera. Tak milovaná, že za všechny moje viny dal život svého Syna – dal svůj život. Právě proto, abych mohla za ním přijít pokaždé, když se mi zase něco nepovede, když ublížím (Jemu, druhým nebo sobě), když uklouznu. Abych mohla říci: promiň, zase to nešlo tak, jak jsem chtěla, jak by to bylo dobře‘. A on mi podá ruku, abych zase mohla vstát. A jít dál s vědomím jeho velké lásky a podpory a s nadějí, že se to příště podaří lépe.

Nevím, jak je to ve vašem sboru, ale v katolické církvi je možnost vyznat své viny ve svátosti smíření – zpovědi a přijmout milost Božího odpuštění prostřednictvím kněze. Kněz může přidat i radu, jak jít dál, co by mohlo pomoci. I přes možnost této svátosti se ale doporučuje jít za Ježíšem hned, jakmile si uvědomíme, že jsme zhřešili. A tuhle možnost máte i Vy. Vyznat, co se Vám nepovedlo, poprosit o odpuštění a o pomoc pro příště.

A jestli to můžete nějak odčinit? Možná i otci vaší dcerky zkuste říci ,,promiň, odpusť‘‘. Domluvte si spolu jasná pravidla péče o dcerku. Zkuste udělat tlustou čáru za tím, co zlého bylo mezi vámi. Myslete více na dobro vašeho děťátka než na křivdy a spory .....
Je pro Vás určitě moc těžké odpustit otci vaší dcerky, že vás obě opustil. A máte pravdu, že to možná bude dlouhá cesta. Ale u Boha není nic nemožného. A s Jeho pomocí to dokážete.

Přicházejte za ním se vším, co se ve Vás děje, se všemi pocity – i s těmi negativními – se zlobou, žárlivostí, s výčitkami.... .A proste Ho o pomoc. Ať Vám ukazuje malé krůčky, jak jít dopředu. Bůh Vás přece zná nejlépe. Před ním nemusíte nic skrývat. Naše opravdovost a pravdivost je nejlepší cestou k Němu, k druhým i k sobě.

Připravujete se na křest. Křest je velká milost a opravdové a veřejné přiznání se ke Kristu. Přijetí toho, že jste Božím dítětem a tím i dědičkou všech jeho zaslíbení. Křtem přijmete dar Boží spásy a zlu tak dáte jasný signál, že nad Vámi nemá moc. Vítěz je Ježíš.

Přeji Vám, abyste měla odvahu stále začínat znovu. A s Bohem. Přeji Vám, abyste zakusila Jeho lásku a uvědomila si, že tuto lásku nemůže nic zničit. Ani Vaše selhání.
Kéž je Váš život plný pokoje a naděje, že se najde muž, který bude milovat Vás i Vaši dcerku. Ať vám k tomu Bůh požehná.

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Manželské krize