Nechci sloužit církvi, ale Bohu

Nikdy jsem nečetla Bibli, nikdo mě k víře nevedl. A tak jsem si udělala svou teorii, že věřím, že Bůh je, vyšší moc, zdroj všeho,.. ale vše o Ježíši jsem brala jako lidmi vytvořenou legendu, pověst. Líbil se mi náhled do Budhismu- konat dobro, reinkarnace, vývoj duše,..to mi dávalo smysl. A křesťanství dle mého nabízelo peklo nebo ráj, což mi přišlo dost strohé. Četla jsem věci, které mi do křesťanství taky nezapadaly, např. právě reinkarnace, o výživě pránou, zjevování duchů a ulpívání ve světě lidí,...

Pak se mi ale dostala do ruky kniha o křesťanském léčiteli, který učil víře (ne chodit do kostela, ale žít dobrý život ve víře) a léčil skrze víru Ježíše Krista. A v knize zmiňuje vše, o čem jsem kdy četla, co jsem si myslela, že spadá do Budhismu, do duchařiny, do esoteriky,.. Píše tam, že to církev a lidé v ní si upravili svaté texty, aby sloužily spíše jim samotným, aby posilnili svá postavení ve společnosti, namísto, aby zachovali skutečné poselství lidem o tom, jak sloužit Bohu. Což si bohužel také myslím. Celkový obraz církve, jejich skandálů, otázky majetků,..nepodněcují lidi jako já ke vstupu do jejich řad. Už jen ta okázalost mě odrazuje. Vždy je mi bližší malý kostelíček než obrovský chrám. Ale to bych ještě brala. Ale okázalost u církevních hodnostářů, to ne.

Doporučíte mi, prosím, nějakou literaturu, ráda bych našla cestu k Ježíši, taky bych chtěla vědět, co je skutečně nutné a co ne z křesťanských zvyků. Je nutné chodit do kostela? Vždyť Bůh je vždy s námi, ne!? Proč chodit na pravidelné mše? Nechci sloužit církvi, ale Bohu. Děkuji, 

 Pokusím se napsat alespoň o několik poznámek a podnětů, které by Vám mohly pomoci.

Cesta víry každého člověka, včetně té Vaší, je specifická a unikátní. Bůh si každého člověka vede k sobě a touží ho naplnit v hlubokém osobním vztahu s Ním a je na nás, jak na Boží podněty a vedení odpovídáme a necháme-li se vést. Kontext cesty je u každého z nás jiný, v závislosti na tom, z jakých podmínek vycházíme a jaké okolnosti nás na cestě obklopují. Nicméně cíl duchovní cesty, ke kterému jsme Prozřetelností vedeni, je pro každého z nás stejný – hluboký osobní vztah s Bohem v Ježíši, který je jediná skutečná brána ke spáse a duchovní plnosti. V Něm mizí potřeba všech duchovních konceptů, které si jako lidé vytváříme, jako jsou karma a reinkarnace, esoterika apod. V hlubokém spojení s Ježíšem, který je Spása a Vykoupení ze všeho našeho zla, máme přístup ke všem duchovním pokladům Božství a nepotřebujeme nic dalšího.

Zde je na místě Vaše otázka: k čemu tedy potřebujeme církev, kostely, mše, kněze apod.? Tato otázka je autentická, zejména s ohledem na Vámi zmiňovanou nedokonalost a hříšnost mnoha jejích členů a dokonce představitelů. Nicméně právě v tomto spočívá Kristovo Evangelium. Jako se Bůh vtělil v Ježíši Kristu do zranitelného, lidského a smrtelného těla, to samé dělá mystickým způsobem v případě církve. Ta je společenstvím nedokonalých a stále ještě hříšných lidí, kteří se však snaží nechat vést Bohem a Jeho Duchem. Nejsou ještě dokonalí a svatí, nicméně jsou na cestě postupného vykoupení a uzdravení ze svého hříchu. Bůh se neštítí lidské nedokonalosti a hříchu. Naopak, Jeho soucit s člověkem dává neustále vznikat církvi, coby společenství těch, kteří jsou na cestě k plnému spojení s Bohem skrze Kristovo vykoupení a očištění. Tady již není potřeba karmy a převtělení. Postupné ztotožnění člověka s Kristem a jeho očištění vede ke sjednocení s Bohem. A to se děje zejména ve společenství církve, kde se Bůh neustále projevuje.

Církev je vzhledem k pestrosti lidí a jejich duchovních cest velmi rozmanitá a nemusíme každý „přijít na chuť“ všemu, co nabízí. Nicméně některé prostředky jsou jaksi klíčové. Na prvním místě je to osobní modlitba, zejména ta vnitřní, která je univerzálním prostředkem prohlubování vztahu s Kristem. Dále pak svátosti, kde je nám zprostředkováno mimořádné propojení s Ježíšem očišťujícím (například svátost smíření), nebo uzdravujícím a posilujícím (třeba svátost eucharistie). Tím, že člověk chodí do kostela a využívá bohatství jejích duchovních prostředků neslouží církvi, ale pracuje především na své cestě spásy. Církev je jen nedokonalý prostředních, který si Bůh vytváří ke zprostředkování svých nástrojů spásy.

Je dobré si v církvi najít takové společenství, kostel i duchovní vedení, které odpovídá Vaší duchovní cestě a jejím specifikům. Často hovoříme o množství rozmanitých „spiritualit“ v církvi. Každá taková spiritualita je vlastně specifická podoba prožívání křesťanské víry a cesty s Kristem k Bohu. Každá k tomu používá trochu jiné duchovní prostředky (modlitba, svátosti, kontemplace, dary Ducha, společenství apod.). Doporučuji Vám se porozhlédnout po církvi ve Vašem okolí a hledat, kde Vám to vyhovuje a kde Vás chce dál Boží Prozřetelnost vést. Tam pak vejít do kontaktu s osobou, která je zodpovědná a poradit se.

Můžete se také zajít podívat na tzv. Kurzy alfa.  Jde o příležitost, jak se seznámit s tématy spjatými s vírou, která dávájí prostor k rozhovoru, diskuzi. Jsou pořádány různými křesťanskými církvemi po celém světě. Na stránkách si můžete zadat místo, odkud jste, a zjistit, zda nějaký kurz poblíž nepoběží. Termíny se vypisují průběžně, je jistě možné vznést dotaz na zaregistrované zodpovědné osoby.

Z literatury k Vašemu využití mě napadá například kniha „K jádru křesťanství“ od C. S. Lewise, nebo knížka „Znáš Krista?“ od Tomáše Špidlíka. Pro impulzy v duchovním životě může být přínosná románový příběh od Davida Torkingtona „Poustevník“. Z dalších autorů bych Vám doporučil například Henri Nouwena nebo Anzelma Grüna.
Doporučuji zejména knihy z Karmelitánského nakladatelství, které se zabývají tématy z duchovního života a spirituality. To pro Vás bude užitečnější než se snažit studovat náročné teologické knihy, nebo číst Bibli bez potřebných znalostí jejího kontextu.

Přeji Vám hojnost Ducha Božího na Vaší cestě.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry