Náš syn je homosexuál

„Právě jsme zjistili, že nás syn je homosexuál. Hrozně nás to vzalo. Vůbec nevíme, co teď máme dělat.“

Pro rodiče bývá velmi těžké smířit se s tím, že jedno z jejich dětí je homosexuální. A přece se to může přihodit v kterékoli rodině, i v té vaší.
Pohled na homosexuály se v průběhu uplynulých desetiletí pronikavě změnil. v dnešní společnosti panuje morální relativismus tvrdící, že žádná normalita neexistuje, homosexuálové můžou uzavírat registrované partnerství a psychoanalytikové prohlašují, že každý člověk je alespoň trochu homosexuál. Přesto však – ať chceme, nebo ne – si jen těžko umíme představit rodiče, kteří by si přáli, aby jejich dítě bylo homosexuální. Každý moc dobře ví, že pro lásku není homosexualita žádný ideál: sexuální orgány nejsou uzpůsobeny k tomu, aby se jejich protějškem staly orgány stejného pohlaví. Z teologického úhlu pohledu stvořil Bůh člověka jako muže a ženu proto, že jedině lidský pár, jehož základem je naprostá odlišnost, se může stát symbolem spojení mezi člověkem a nepostižitelným Bohem.
A navíc ani homosexuální páry nejsou bez problémů: jen si uvědomme, jakou bolest jim musím přinášet pomyšlení, že nemohou mít dítě, které by bylo plodem vzájemné lásky.

Homosexuál za svou orientaci nemůže

Obvykle mají rodiče pocity viny a neustále si kladou otázku, zda k homosexualitě dítěte nevedla jejich výchova.
Příčiny homosexuality se častěji hledají v rovině psychologické než fyziologické a soudí se, že homosexualita není vrozená, ale získaná. Naproti tomu američtí vědci zjistili, že mozek homosexuálních mužů se velmi podobá mozku žen, avšak tento objev je ještě třeba dobře ověřit. Většina psychoterapeutů zastává názor, že homosexuálem se člověk stane v průběhu života a rozhodující je z tohoto pohledu rané dětství. Příčin může být velmi mnoho a těžko se přesně stanovují.
Na příčině ale tolik nezáleží. Jisté je, že muž nebo žena mající homosexuální sklony si tuto sexuální orientaci sami nezvolili. Házet po nich kamenem, pohrdat jimi a odvrhovat je je nesmysl a navíc i prohřešek proti křesťanské lásce.
Rovněž je důležité vědět, že homosexuální puzení bývá velmi silné a naléhavé a zvládá se obtížněji než puzení heterosexuální. Psychologové mluví v této souvislosti o „nezvladatelném nutkání“ – a právě to dříve moralisté označovali jako „vášeň“, jíž je možné určité chování omluvit.

Váš syn je především synem Božím

Co tedy mají rodiče, kteří se dozvěděli o tom, že jejich dítě je homosexuální, konkrétně dělat?
- Především by si homosexualitu dítěte neměli klást za vinu. Možná že se ve výchově dopustili nějakých chyb, ale určitě to nebylo úmyslně. Je jasné, že kdyby rodiče věděli, jaký dopad může to či ono jejich jednání mít, nikdy by tak nejednali.
- Rodiče by měli své dítě chápat, ba co víc: měli by mu říci, že ho chápou. To neznamená, že budou homosexualitu jen ospravedlňovat; je třeba, aby dali svému synovi najevo, že touhám, které on vnímá jako oprávněné, i jeho váhání a obavám z toho, že ho okolí nepochopí, rozumějí.
- Měli by ho povzbuzovat k životu v pohlavní zdrženlivosti, který církev žádá i od svobodných heterosexuálů.
- Neměli by ho odsuzovat, pokud je pro něj tento ideál nedosažitelný nebo pokud je jeho dosažení přímo psychologicky nemožné. V takovém případě je třeba dítě varovat před tím, aby se neuzavřelo do „homosexuálního ghetta“, a pomoci mu najít místo v nějakém společenství, které lidi podle jejich sexuální orientace necejchuje.
Váš syn by měl rovněž vědět, že jeho menšinová sexuální orientace mu nebrání v duchovním růstu. Cožpak církev není pestrá, neuspořádaná karavana putující do zaslíbené země? Kdo z nás nemá žádné slabosti a nedostatky, na nichž by mohla pracovat Boží milost, která je mocnější než všechno ostatní?
- Rodiče by také měli svému dítěti pomoci, aby dokázalo své homosexuální puzení co nejlépe zvládat. Včasná terapie občas – ale příliš časté to nebývá – dokáže mladého člověka dovést k heterosexualitě nebo mu alespoň pomoci, aby svým homosexuálním zaměřením příliš netrpěl.
Ze všeho nejdůležitější však je nikdy neztotožňovat lidskou bytost s nějakým jejím sklonem. Ne, váš syn není ze všeho nejdřív homosexuál. Je to především prostě a jednoduše člověk se svým jedinečným osudem a jedinečnými kvalitami. Je to především Boží syn, jehož sexuální orientace nijak nevylučuje dosažení opravdové svatosti.

Z knihy Já tě snad přetrhnu
Ukázky kapitol z této knihy naleznete zde

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Sexualita jiné