Můj partner má ženu a děti a nechce se rozvádět...

Přeji hezký den,
před několika lety mne opustil manžel kvůli jiné ženě a já se po čase potkala se svým nynějším přítelem. Netušila jsem, že mne potká tak velká láska. Náš vztah je velmi hluboký a troufám si říct že hodně vážný. Je to, jako kdybychom do sebe ve všem zapadali, je nám spolu moc dobře a jsme si hodně duševně blízcí. Asi to zní nadsazeně, ale stále bereme jako zázrak, že nás vůbec něco takového potkalo.

On je ale ženatý a má děti. Celá rodina jsou křesťané, a on je nechce opustit a zranit, za což si ho sice vážím, ale na druhé straně se v mých očích nechová čestně, o svém vztahu mlčí a přitom to všichni kolem pravděpodobně ví.

Vidíme se spolu často, denně si telefonujeme a trávíme spolu dovolené. Známí mi říkají, že si nemůžu přát nic lepšího. Přítel také říká, že se mnou má to hezký a povinnosti nechává doma. Takže co bych si mohla přát?

Jenže já to tak necítím, pořád mi nejde se s tímto stavem srovnat. Myslím, že ta jeho nevyjasněná situace obtěžuje nejen jeho, ale i celou jeho rodinu a všechny je to psychicky deptá. Jeho žena a jeho máma mu občas dělají scény, ale stále preferují manželství, protože mají církevní sňatek.

Myslím si, že kdyby odešel od rodiny, tak by ho to zlomilo, jako že selhal. Na druhé straně zas vím, že lepšího muže nepotkám a že i pro něj jsem dost velkou oporou. Oba bychom spolu rádi žili, ale překážky se nám jeví hodně velké. Moc bych byla ráda, kdybyste mi vysvětlili křesťanský pohled na manželsví. Jak bych mohla pomoci svému příteli? Jak se s tím mám srovnat já? Vím, že i kdybychom vztah ukončili, tak on se svou ženou a ani ona s ním už nedokáže žít a myslím si, že bychom tím nikomu nepomohli.

Předem moc děkuji za Vaši odpověď.

Milá paní...,

děkuji za Vaši důvěru, s kterou se na nás obracíte!

Popisujete Váš komplikovaný vztahový příběh a přejete si dozvědět se něco o křesťanském pohledu na manželství, chcete pomoci svému ženatému příteli.

Stručné seznámení s křesťanským pojetím manželství je velmi obtížné. Ještě o dvě generace zpět nebylo vcelku co vysvětlovat, manželství ve společnosti bylo chápáno velmi podobně jako manželství v církvi. Z pohledu dnešního člověka nežijícího aktivně v církvi se jeví vysvětlení instituce křesťanského manželství jako zcela pochopitelné a nutné. Zvolil bych tu nejkratší a nejjednodušší cestu přetlumočením manželského slibu, při kterém snoubenci v kostele uzavírají manželství. Oba postupně říkají:

"Já, N.,
odevzdávám se tobě N.,
a přijímám tě za manželku / manžela.
Slibuji, že ti zachovám
lásku, úctu a věrnost,
že tě nikdy neopustím
a že s tebou ponesu
všechno dobré i zlé až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh.
Amen."
Viz http://manzelstvi.cz/Svatba/Vzajemny-slib.html.
Viz také http://manzelstvi.cz/Jste-zde-poprve/, http://manzelstvi.cz/Clanky-dle-zdroje/Charakteristicke-rysy-manzelstvi.html.

V tom je obsaženo vše, to, s jakou vážností církev přistupuje k manželství. Chápe je jako nerozlučitelné a nenarušitelné zvenčí třetí osobou, a to ne snad jako chomout, který brání člověku v jeho svobodě, ale z prostého důvodu dobra všech zúčastněných a jejich dětí. K tomu ovšem musí fungovat výchozí bod, kterým je vzájemná úcta, důvěra a dále nepřetržitá oboustranná snaha vztah budovat, schopnost odpouštět a prosit o odpuštění (to je ta pravá láska)... Je to téměř nadlidský úkol - to připouštím, ale z vlastní zkušenosti 22 let manželství musím dosvědčit, že to je s Boží pomocí možné. Církev ovšem nikoho do manželství nenutí a adepty manželství se snaží předem náležitě varovat. V manželství jde skutečně o život (když ne o holý život, tak rozhodně o jeho kvalitu), a to ne jen o jeden, jak ostatně dosvědčuje i Váš příběh.

Těžko posuzovat nějaký vztah pouze na základě svědectví jednoho ze zúčastněných.
Přesto několik postřehů:
Teď jde o to, co chcete!
Aby se zachoval jako chlap a vrátil se ke slibu, který slíbil?
Nebo ho chcete mít pro sebe?
A co chce on?
Nevyhovuje mu tak trochu současný stav, který oddaluje zásadní rozhodnutí?
Není mu v tomto - s prominutím - "hnojíčku" vlastně dobře?
Co pak ale od takovéhoto člověka čekat v reálném životě?
Co mu bude v budoucnu bránit zachovat se obdobně vůči Vám? To, že Vás opravdu "miluje"?

Skutečná láska se projevuje - a mnohem víc v našem středním věku! - především obětí pro druhého, vzájemnou pomocí a důvěrou, stálostí, věrností, spolehlivostí, úctou, ... To, co prožíváte, není láska, spíše přechodná zamilovanost.

Bez ohledu na křesťanské pojetí, které vždy preferuje zachování původního manželství a které Vám nemusí být blízké či přijatelné, si myslím, že to nejcennější co by od Vás Váš známý měl dostat, je ultimátum!!!: "Do tehdy a tehdy se musíš rozhodnout, zda já, či ona."
To, že v každém případě někomu vážně ublíží, je důsledek jeho přechozího jednání. A tyto důsledky si musí každý dospělý člověk nést sám.
Povzbuďte ho k dospělému jednání a ukončete mateřskou ochranu zabalenou do příjemného, ale neperspektivního mileneckého vztahu!

S přáním dobra

Kategorie otázky: Manželské krize