Manžel přestal chodit do kostela

Dobrý den,
nedávno jsem narazila na váš server a velmi se mi líbí způsob, jakým odpovídáte na dotazy. Doufám, že pomůžete i mně.

Jsem vdaná. Já i manžel jsme pokřtění v dospělosti, tedy naše víra nám nebyla "vštěpována" od dětství, ale sami jsme uvěřili. V době, kdy jsme spolu chodili, jsme spolu pravidelněnavštěvovali bohoslužby, chodili jsme na schůzky mladých, účastnili se různých akcí.

Před nějakou dobou ale manžel přestal do kostela chodit, křesťanskou literaturu nečte, s věřícími přáteli se skoro nestýká. Mně tohle všechno velmi chybí. Když spolu teď žijeme, kolikrát cítím touhu se bohoslužby zúčastnit, tak jdu sama, ale bez manžela mi je smutno. Místo, abych se ale soustředila na mši, přemýšlím, co on doma sám dělá, proč se mnou není a co s tím mohu já udělat.

Časem budeme mít jistě děti, které chci vychovávat ve víře, ale jak, když jeden z rodičů věří víc a druhý míň, nebo spíš jinak, když jeden má potřebu chodit do kostela a druhý ne?
Předem vám děkuji za pomoc při řešení této situace

Milá ...

těší nás Vaše pochvalná slova o našem serveru.

Pokusím se odpovědět na Váš dotaz, a to z pozice muže žijícího již více než 20 let v manželství. To, co popisujete, se ve větší či menší míře týká každého manželství věřících lidí. A i my s manželkou jsme něco podobného, byť ne tak výrazně, prožili a stále občas prožíváme.

Jednak narážíme na to, co psychologové říkají o rozdílech mezi mužem a ženou, které platí i v oblasti duchovní. Aktivita muže před svatbou a krátce po ní, a to i v duchovní oblasti, může souviset s aktivním hledáním životního partnera. To nelze jednoduše vysvětlovat jako přetvářku, muž tak jedná nevědomky. Po svatbě muž ve společných aktivitách postupně zvolní, aniž by tušil na sobě nějakou změnu. Jen mu může přijít divná Vaše nespokojenost.
To může být pohled psychologický. Ale může být i pohled z jiného úhlu:

Váš muž opustil to, co církev pokládá za důležité, možná z pouhé lenosti, ale možná také z toho důvodu, že to, co žil, nebylo v něm zakořeněno a on dospěl k závěru, že další setrvávání v náboženských projevech by bylo pro něj nepravdivé. Nyní hledá, jak dál, ale jako muž se o tom nesděluje a je mu nepříjemné o tom s Vámi hovořit. Jakýkoliv nátlak či dobře míněná rada jsou kontraproduktivní a mohou vést k tomu, že se zatvrdí.

Ale ať už je příčina taková nebo onaká, to, co v současné době prožíváte jako obtíž a kříž - a snadné to rozhodně pro Vás není - lze uchopit i jako výzvu k prohloubení Vašeho vlastního duchovního života. To, co vás dříve spojovalo dohromady je jistě hezké a Bohu - libé, ale přeci jen se nabízí otázka, zda projevy víry, které vycházejí ze "vštěpování" nebo z podpory společenství se rovnají skutečnému duchovnímu životu. Ano, pro člověka hluboce věřícího jsou dobré a nezbytné, ale samy o sobě nestačí. (Tím vůbec nechci hodnotit úroveň Vašeho duchovního života či duchovního života Vašeho muže! K tomu nejsem oprávněn a z Vašeho mailu k tomu ani nemám dostatek podkladů.)

Ve Vaší současné situaci vidím pro Vás výzvu k tomu, abyste se vydala na nelehkou další cestu blíž k Bohu bez podpory Vašeho muže. A současně jste zvána k obtížné cestě růstu v bezpodmínečné lásce k němu. K lásce, která nevyčítá, je trpělivá,laskavá, nezávidí ... A aby nebylo všem obtížím konec, s příchodem dětí bude, jak správně tušíte, vše ještě o něco složitější. Může Vám to možná připadat, že Vás nabádám k sebetrýznění. Ale je tu příslib našeho Pána, že je s námi ve všech našich problémech a starostech. On je za nás nevyřeší, ale bude nám v nich stále po boku a pomáhá nám je nést.

Jistě se za svého muže upřímně modlíte, aby se vrátil na cestu praktikujícího křesťana. To je rozhodně dobře. Zkuste jej také v modlitbě odevzdávat Pánu, ať s ním On udělá to, co je v Jeho plánu. A děkujte Bohu za něj, že Vám ho dal. Svěřujte Bohu váš společný život i to, co Vás tak tíží a z čeho máte do budoucna obavy, aniž byste Mu nutně nabízela lidská řešení. Budete-li důvěřovat, a vytrváte-li v tom, uvidíte po čase změny. To se odvažuji tvrdit proto, že ve svém okolí znám ženy, které mají manžele více či méně nepraktikující a které se touto cestou úspěšně vydaly. Nejde o zaručený recept na to, aby Váš muž začal zase chodit pravidelně do kostela, ale jde o cestu k proměně Vás i vašich vzájemných vztahů.

Bez obav si o Vaší situaci můžete pohovořit se zkušeným knězem. Důvěrné přátele můžete poprosit o modlitbu za vaše manželství. Vždy o svém muži hovořte s úctou a hezky, nehodnoťte jeho víru. Neobávejte se účasti na bohoslužbách či společenství, ale intenzita těchto aktivit bude záležet na vaší vzájemné dohodě a Vašem citlivém přístupu.

Svěřuji Vás, Vašeho muže, vaše manželství našemu Pánu!___________________________________
Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském Thákurova 3 160 00 Praha 6 tel. 220 181 777 http://cpr.apha.cz

Kategorie otázky: Láska v manželství