Lhaní - můj útěk z reality

Dobrý den,
vím, že máte mnoho dotazů, mnohem důležitějších než ten můj, ale opravdu bych se chtěla zachovat správně a ráda bych slyšela něčí názor. Stydím se zeptat někoho blízkého, protože se bojím, že by mě odsoudil. I když jim nejspíš křivdím, chtěla bych se zeptat Vás.
…
Jsem věřící od malička a vždy jsem měla s Bohem krásný vztah. A pořád mám. Jsem teď na střední škole, v období kdy každý s někým začíná chodit. Jenže já nikoho neměla. Nejprve mi to nevadilo, ale potom jsem začala utíkat do fantazie a vymyslela jsem si před holkami skvělého kluka, kterého mi mohla každá závidět. Měla jsem hezký pocit a dokonce jsem tomu začínala sama věřit. Jenže to začalo narůstat do obludných rozměrů. Uvědomila jsem si, že to musí přestat, že ubližuju a lžu nejen ostatním, ale i sobě. Přestala jsem, ale bylo tak těžké čelit reálnému světu, že jsem do toho zas občas spadla.
…
Před časem jsem potkala kamaráda, věřím, že mi ho poslal Bůh. Dodal mi tolik sebedůvěry! Moc mi to pomohlo. Připadám si teď ...svobodně, můžu být konečně sama sebou - nemusím už lhát. Jenže ... má holku. Nevím, co dělat.
...

Milá ...

Tvé vymýšlení opravdu patřilo do doby dospívání a není třeba z toho dělat něco víc a dávat tomu větší místo, než bylo právě v ten čas. Zkus se prosím podívat na Boha Otce, že ti odpustil, a když ti odpustil sám Bůh, tak bys měla odpustit i sama sobě, aby to všechno mohlo zůstat jako zkušenost minulosti. Udělala jsi už zkušenost, že únikem do nereálného světa se nic neřeší. Akorát komplikuje. To neznamená, že člověk nemůže snít, nemůže mít své touhy. Ale je třeba rozlišovat mezi tím co je ideál a co je možné v realitě mít. A to je třeba vzít za své a žít to.

A zároveň vnímám jak moc je pro tebe těžké právě teď tu realitu přijmout a pokojně ji žít. Bez vytáček, bez lhaní.

Já si také myslím, že ti toho chlapce Bůh poslal záměrně. Aby ti pomohl. A on to udělal. Naplnil tu roli, kterou měl naplnit. I když si nejste už tak blízko, není pravda, že už není součástí tvého života. Je tvou nedílnou součástí. Je součástí té doby, kdy ti pomáhal. Naprosto rozumím tomu, že se k tobě dostal blízko a že bys toužila po tom, aby byl součástí i těchto dní. Jenže – co kdyby ses pokusila opřít někde jinde?

Nejbezpečnější místo, kde se může člověk opřít je Bůh. Máš s Ním krásný vztah. Zkus mu tedy důvěřovat. Že když ti nedává tohoto chlapce, tak dobře ví proč. Asi by to v budoucnu pro tebe nebyl ten správný. A On to ví. Nebo prostě ještě nenazrál čas proto, abyste mohli spolu být. Nevím. Jen si myslím, že bys, než přejdeš do partnerského svazku, měla sama za sebe, s Boží pomocí, nechat lhaní a podívat se na svět z perspektivy darů, které ti Bůh každý den dává. A na základě toho uvědomění nechtít utíkat. Možná, že tím přechodem zpět na zem a v uvědomění si toho krásného, co každý den nese, se staneš přitažlivější i pro toho, který má do tvého života přijít.
...
Milá ..., i když je to pro tebe náročná doba, věřím, že to zvládneš. Patří k dospělosti, že se člověk odnaučí lhát – sám sobě i druhým. Kdybys ovšem zjistila, že s tím opravdu potřebuješ pomoci od člověka, neboj se o tom promluvit třeba s někým na telefonické lince důvěry. Tam tě nikdo neodsoudí, budeš vyslechnuta a můžeš tam probrat postupné kroky jak s problémem naložit. Dostaneš podporu.

Zkus se přimknout v důvěře k Bohu a nech mu volný prostor pro to, čím tě chce obdarovat on sám. Můžeš také poprosit kněze, aby se modlil za to, abys už nemusela lhát, aby to zlo v tobě skončilo. Já se za to budu také přimlouvat a prosím, aby ses modlila i ty. Zkus Bohu říct vše, co prožíváš a pak zkus být v tichu, nastavená na Boha. Nech se prostě mít jím ráda. Dovol mu to.
Moc ti držím palce!

Kategorie otázky: Sebepřijetí, Křesťanská etika, hřích