Léčitel - ztratila jsem zcela sebeúctu

Dobrý den,
kdysi jsem se se svými problémy obrátila na léčitele. Zpětně vnímám, že mě vědomě poškodil, zneužil, manipuloval se mnou. Přišla jsem o sebeúctu, .... Nedokážu se nějak dát dohromady a už jsou to čtyři roky...

Milá ...

To co se vám stalo je velmi nepříjemné. Stává se, že po návštěvě léčitele může člověk odejít poškozený. Často ne na těle, ale spíš na duchu, na psychice, někde uvnitř. Nemyslím, že je to tak zcela vaše vina, jak jste to řešila. Jistě jste tam šla s důvěrou v to, že vám pomůže. Ostatně před čtyřmi roky se teprve začínalo dostávat do všeobecného povědomí, že působení léčitelů může vést k poškození a k napadení zlem a tak k léčitelům chodilo hodně lidí. Dnes se toho ví mnohem více.

Vaše ztráta sebeúcty je skutečným zlem. A dokonce i tehdy, když léčitel sám to zlo vědomě nevykoná, ale jen třeba zcela nevědomě otevře svým působením bránu pro to, aby zlo mohlo vstoupit do vašeho nitra a aby mohlo začít škodit. Ať už jde o poškození úmyslné či zcela nevědomé, je potřeba odvrátit oči od onoho léčitele, přestat ho mít za tu hlavní postavu vašeho příběhu a kouknout se na sebe. Je třeba kouknout se na to, co vám působí, že tu jeho vinu – která je skutečná – táhnete na sobě. Věnujete jí pozornost, necháváte jí moc, aby ta vina určovala čím jste.

Na to je jediný lék a to je odpuštění. Ne proto, že by to vina nebyla, ale proto, aby už přestala zatěžovat a svazovat váš život. Aby se kolem toho nemuselo už nikdy nic točit. Pravda je, že tohle se vám stalo, ale patří to minulosti a vy už s tím nemusíte spolupracovat. Můžete svůj život – jak po tom ostatně sama toužíte – a je to touha oprávněná a plná života – začít žít znovu bez této zátěže. Od toho svobodná.

Chápu, že to není lehký krok, ale pokud nemůžete odpustit kvůli němu, zkuste to udělat kvůli sobě. A chápejte prosím správně – nejde o to, že by to zmizelo jako něco, co nebylo, že by to snad nebolelo, ale změní se k tomu vnitřní postoj. Sebere se tomu ten osten, přes který člověk nemůže udělat vlastně nic, protože ho vždycky ve všem zabrzdí. A myslím, že čtyři roky je už dost dlouhá doba...

V současné době je možné zajít za knězem a požádat ho o modlitbu za rozvázání od zlého. Pokud do toho půjdete s vírou, že se to může stát, tento krok může ruku v ruce s odpuštěním postačit.

Zároveň je potřeba hledat znovu svou hodnotu. Ta tu je a vždy byla a tu vám nikdy nikdo nemohl vzít, protože je to vaše danost a ne něco pomíjivého. Zkuste se přijmout znovu jako tu, která je naprosto jedinečná, výjimečná, láskyhodná a také minimálně Bohem vroucně milovaná. Tohle je něco na čem se sebeúcta postavit dá, protože to není nějaký váš výkon, ale vaše podstata.

Zkuste se oprostit od představ, jaká byste měla být, abyste mohla sebeúctu mít a zkuste uvidět, že sebeúctu k sobě můžete mít právě proto, kým jste pro svou jedinečnost a pro Boží láskyplnost. A pokud jste pro Boha dost dobrá na to, aby vás miloval – a tím si, prosím, buďte skutečně jistá – pak i vy sama se můžete o to opřít, vklouznout do důvěry a začít se mít znovu ráda.

To všechno je jistě cesta, proces, ale stojí za to ho podstoupit, abyste mohla zas svobodně dýchat, aby se vám žilo lépe. Pokud vaše trápení trvá už takhle dlouho a pokud by se vaše trápení nezmenšilo, pak by bylo dobré zkusit využít pomoc odborníků (psychologa, psychoteraputa), s jehož pomocí byste se zase mohla "dát dohromady".
Moc vám držím palce!

Kategorie otázky: Sebepřijetí, Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....