Krize na mateřské. Osamělost

Dobrý den,
hledám pomoc, někoho, kdo by měl odvahu se ponořit na chvíli do mých starostí. Nemám ve svém blízkém okolí nikoho, kdo by se mnou mohl poponést to mé břemeno, s nímž si nevím rady.
...
Hlavní věc, která z toho všeho trčí, je jakási osamělost. Opora v místní církvi žádná. Moje rodina je daleko. Přátelé, kterých jsem měla celý život hodně, daleko. Žijeme na vesnici, kde nikoho nemáme. Jsem buď moc mladá a nikdo mě na kamarádství nepotřebuje, nebo jsem moc stará a zatížená. Nebo mám nešťastnou povahu... jak se to vše dá změnit? Nebo aspoň změnit moje uvažování, abych se nelitovala, neměla pocit, že stojím sama proti všem a ti mě sledují a hodnotí, o všecno dělám špatně? ....
Když to shrnu, můj život je: barák + zahrada + děti. Jsme stále zavaleni prací. Manžel, i když se snaží, je furt v práci, starost o dům je převážně na mně. Myslím, že jsme se vlastně ani nestihli poznat a už přišlo dítě.. Narážíme na své povahy, sobectví, vznětlivost, nesmiřitelnost, ... Mám problémy rodinou mého muže... Nevím si rady se sebou - nikdy jsem nebyla tak vzteklá jako teď.... Situace je složitá, ale když se dost nevyspím, nenajím, neodreaguji od dětí, mám černé myšlenky, touhu nežít, skončit tento žvot, který mě tak vyčerpává, ale nenaplňuje a nikdo mi není ochoten odpovídat na mé otázky.
Mrzí mě i můj vztah s manželem. Až na pár světlin vedeme většinou jen řeči o práci, o dětech a nejsme schopni se sobě přiblížit přes své zdi sporů
...
Děkuji moc za tuto možnost se svěřit.

Milá...

Čtu Váš mail už poněkolikáté a říkám si: tolik únavy, smutku, bolesti, zklamání, osamělosti....

Máte pocit, že nejvíce z toho všeho vystupuje Vaše osamělost, chybí Vám blízkost, chybí Vám vztahy. Ale nebylo to tak vždy, píšete, že kamarády jste měli (nebo ještě máte?) jen jsou daleko. A Vy byste potřebovala někoho, kdo by byl vedle Vás, když něco potřebujete.

A co vlastně teď nejvíc potřebujete? Pomoc s dětmi? Nebo s péčí o dům, zahradu a zvířata? Popovídat si s někým, kdo Vás přijímá, komu můžete důvěřovat, kdo Vás má rád? Sdílet své plány, sny, těžkosti i obavy? Mít možnost odpočívat, pořádně se vyspat nebo si také dělat něco jen tak pro radost, nejen proto, že to je nutné a potřebné?........Zkuste si na to odpovědět. Co Vám teď nejvíc chybí?

A jakou jste vlastně měla představu o svém manželství, o vztazích, o životě.....?
Je moc důležité vědět, co vlastně chceme, co je pro nás důležité, kam směřujeme, jaké hodnoty jsou pro nás ty hlavní. Pro to vše jsme pak ochotni i něco vydržet.

Určitě ve Vašem životě teď hraje velkou roli únava. Malé děti, které Vás tolik potřebují, dům, zahrada, zvířectvo, zaneprázdněný manžel, málo dobrých společných prožitků, složité vztahy s původní rodinou, zasahování rodičů do vaší mladé rodiny........to je mnoho a mnoho nároků. To je příliš na jednu ženu. A tak se ani nedivím, že se cítíte osamělá a že jste zlostná a vznětlivá. Vztek a zloba jsou často jen maskované projevy, které zakrývají naše pocity bezmoci. Už nevíme, jak dál, jak ze situace, ve které nám není dobře, kterou bychom chtěli změnit, ale nevíme jak. Nebo jsme už tak unavení, že ani nemáme sílu hledat nová řešení. A tak když hrozí zase nějaký nárok, zátěž, něčeho už je příliš, tak raději křičíme, zlobíme se, útočíme, abychom to od sebe odehnali.

Vím, toho o Vás velmi málo, ale přesto bych Vám doporučila dvě věci.
Pokud jste věřící člověk a důvěřujete Bohu jako bytosti, která Vás velmi miluje a chce pro Vás to nejlepší, zkuste se před Bohem ztišit a všechnu svoji bídu a bolest mu vypovědět. Je jedno, kde to bude, ale potřebujete pro to klid a ticho. A svoji upřímnost a pravdivost.
Potom zkuste Bohu poděkovat za vše dobré, co jste už v životě dostala a také ho poproste o pomoc. Aby Vás vedl, aby byl s Vámi ve všech situacích Vašeho života. Aby Vám pomáhal i při rozhovorech s lidmi, kteří jsou ve Vaší blízkosti a které máte ráda. Abyste se k nim chovala tak, aby Vaši lásku opravdu vnímali a zakoušeli. Ať už jde o Vašeho manžela, děti, rodiče, sourozence, sousedy.....

A druhá velmi důležitá věc – zkuste se také opravdově setkat se svým manželem. Udělejte si na sebe čas, domluvte se, poproste někoho o hlídání dětí a dopřejte si alespoň dvě hodiny času jen vy dva spolu. A zkuste si upřímně a pravdivě popovídat. O tom, jak se vám oběma žije, jak se cítíte, co Vás těší ( na to nezapomeňte), co Vás trápí, z čeho máte obavy, co byste chtěli jinak, co potřebujete jeden od druhého. A dobře jeden druhému naslouchejte. A berte vážně, co ten druhý říká. Nevymlouvejte si navzájem, že to tak není, ale berte vážně, že ten druhý to tak vnímá a cítí. A zkuste v klidu a společně hledat řešení pro váš společný život. Jak být víc spolu, jak se podělit o práci, jak čelit obviňování a zasahování rodičů, jak pečovat o svůj vztah, jak vychovávat děti, jak společně nejen pracovat, ale i odpočívat a radovat se. Nečekejte na to, že až jednou.....pak to bude lepší. Až vyrostou děti, až bude dům hotový, až bude upravená zahrada, až splatíme dluhy, až ..........

Žijte TEĎ. A spolu a dobře. I vaše děti potřebují zakoušet, že se máte rádi. Že problémy a konflikty jsou, ale že jdou řešit. A že je možné a nutné vzájemné a nekonečné odpouštění. Pak mezi vámi nebudou růst žádné zdi. To je ta nejlepší výchova pro vaše děti.

Nenechte se odradit těžkostmi a únavou od snahy po dobrém a naplněném životě. Budu se za Vás i za celou Vaši rodinu modlit. Ale nezapomeňte, že i vy dva s manželem se můžete a máte modlit jeden za druhého i spolu.

Ať Vám i celé Vaší rodině Bůh požehná, chrání vás od zlého a naplňuje pokojem, odvahou i nadějí.
P.S. Možná by pro vás byl velmi dobrým časem týdenní pobyt pro manžele i s dětmi – Kána.
Bližší informace na www.chemin-neuf.cz

Kategorie otázky: Manželské krize