Katechumenát a povinnosti katechumena

Dobrý den,
Nedávno jsem se rozhodla pro křest a budu vstupovat do katechumenátu. Můj partner je nevěřící. Máme spolu v současnosti několikaměsíční miminko, ale nežijeme v uzavřeném manželství.

A teď proč píši: Musím přiznat, že jsem si cestu ke křtu představovala poněkud jednodušší.

1. Je opravdu nutné, aby katechumena celé období až do křtu provázel jakýsi "ručitel", který MUSÍ být praktikujícím katolíkem? Myslela jsem, že mi pouze půjde "za kmotra" někdo blízký - křtěný a biřmovaný...

2. Z toho vyplývá další dotaz - je povinnen se katechumen účastnit všech bohoslužeb, které se v daném místě konají? Tedy "praktikovat?" Pokud ano, na tom to asi ztroskotá, protože je pro mě momentálně nemyslitelné být bez dítěte déle než hodinu, jelikož je plně kojeno, a to většinou právě po hodině...

3. Farář trvá na uzavření církevního sňatku jako podmínce mého křtu.. Z jeho slov v podstatě vyplynulo, že nemanželské soužití křesťana s pohanem není v podstatě nic hrozného, zatímco jakmile budu pokřtěna, stává se naše soužití hříchem... Podivné...
Jsem z toho všeho poněkud zmatená, chtěla jsem tedy poprosit o informace a vysvětlení.
Mnohokrát děkuji!

Milá...,
děkuji ti za otázky. Moudrost se prý pozná podle schopnosti klást otázky. Mé odpovědi si bohužel nemohou činit nárok na dokonalost, ale to je ostatně v pravidlech dialogu dovoleno.

Podobně jako tobě, i mně se zdá tvé smýšlení o katechumenátu a vůbec křesťanském životě poněkud jednodušší. Možná, že jsi nepochopila základní pravdu víry: Víra rovná se vztah k Bohu, a ne jen nějaký líbivý pocit z vědomí křtu. Bůh je naším přítelem, ale on je náročným přítelem. Stát se křesťanem není tak automatické.

Ad 1) Je dobré, aby tě provázel na cestě katechumenátu nějaký ručitel, křesťan, který ti bude nablízku, aby ti mohl zodpovídat tvé dotazy. Tvůj farář má pravdu, že by to měl být praktikující katolík. Křest není jen o Bohu, ale má i svou horizontální, nebo lépe řečeno sociální rovinu. Křesťanství není individualistickou cestičkou do nebíčka, ale život ve společenství. Myslím si, že by to mohl být budoucí kmotr, ale nemusí. Chtěj kvalitu! Nechtěj se stát křesťanem JEN podle tradice, teoretickým, ale nech se vést ke skutečnému životu z víry! Neuspěchej svou touhu být JEN pokřtěna. Nevím, jestli mě chápeš, ale moc ti přeji nešidit život, nešidit Boha. Samozřejmě, že se předpokládá, že kmotr je pokřtěn a biřmován, ale to není vše. Církev není úřad, formalita, duchovní kostra, ale život. Zvol si život.

Ad 2) Je logické, že tě to bude do kostela stále více táhnout. Vždyť tam se naše víra slaví, tam budeš dostávat posilu pro svůj život – a ne malou. Ale to je na další povídání. I s tak malým dítětem to jde, účastnit se bohoslužeb. Navíc ty nemusíš být na mších až do konce. Je to jen o domluvě s farářem a vzájemném pochopení. Ale jestliže si hledáš alibi, tak jsi vedle jak ta jedle. A zase opakuji, že jde o život, ne o formalitu.

Ad 3) Takto vyjádřeno to zní opravdu divně, nedivím se Ti. Ale logiku to má, jen je to vyjádřeno jazykem právníků, který je nám poněkud vzdálený a cizorodý. Církev si snad už jako jediná instituce velice váží manželství. Vidí v něm jistotu opory pro manžele a záruku domova pro děti. Na základě staletých zkušeností říká, že je dobré, aby muž a žena institucionalizovali svůj partnerský život. Církev přiznává, že manželství je záležitostí předkřesťanskou a tedy že manželství dvou nepokřtěných lidí je „přirozeně platné“. Pokud je již někdo pokřtěný, předpokládá se, že žije z víry, žije ve vztahu k Ježíši Kristu, a tedy že má zájem žít své manželství i před jeho pohledem. Má být vychováván k tomu, že je pro něho naprosto přirozené, že se bude ženit nebo vdávat před Bohem. Pokud je sezdán jen na úřadě, pak tento svazek v církevním právu neplatí. Tento vztah musí být tzv. „sanován“. Pokud chtějí žít dva pokřtění „na psí známku“ nebo „na hromádce“, pak to je pro společenství církve pohoršlivé . Zkus o tom přemýšlet – vás dva k sobě nic neváže. Oba jste svobodní. A dítě? To v dnešní době není silným pojítkem a důvodem pro manželský vztah. Možná mluvím tvrdě, ale je to tak.
Rád o tom s tebou budu diskutovat a hledat nějakou společnou řeč. Vždyť o tom je katechumenát, čas velkých výzev, poznávání, otázek, hledání …

Kategorie otázky: Křest dospělých