Kamarád v depresi

Muj dotaz se tyka velmi blizkeho kamarada, ktery zacal trpet depresi, ale rozhodne s tim nehodla nic delat. Vzal velice narocnu praci, kvuli ktere zacal daleko dojizdet, pracuje 12 hodin denne. Posledni pulrok je podrazdeny, neschopny citit radost, nebavi ho chodit ven, ani do prirody, ani za kulturou, nevyhledava pratele, ktere mel drive velmi rad. Rekl mi, ze ho nebavi travit cas s nikym, ze kdyz je sam, tak je mu zle, ale ze kdyz je s lidmi, tak je mu jeste hur. Priznal, ze zacina lidi nesnaset (drive byl ozdobou kazde spolecenske akce) a ze ho stoji velke usili s nimi byt a chovat se aspon prijatelne. Zacal se uplne izolovat. Stezuje si i na nespavost a bolesti zad, bolesti u srdce.

Proste se mi meni pred ocima. Jsem jediny clovek, s kterym zustava v osobnim kontaktu, byt vicemene mailovem ci telefonickem. Na jednu stranu citim silne nutkani k tomu, abych se za nej modlila, ale cim dal vic si uvedomuji svou bezmocnost s tim neco udelat. Pripada mi to i trochu alibisticke, sedet si doma v kresilku, modlit se, at mu Pan Buh pomuze a nic konkretniho proto nedelat a taky si rikam, ze Buh dal cloveku rozum a vymozenosti 21. stoleti ( v tomto pripade leky) i na to, aby je v pripade potreby pouzil.

Děkuji za to, ze vubec existujete a za to, ze nabizite moznost linky duvery. Temer denne si Vase stranky aspon chvilku ctu a jsou pro me velmi poucne i povzbuzujici. Jiz drive jsem se na Vas obratila s nekterymi dotazy a timto Vam znovu dekuji za laskavou odpoved. Dekuji Vam za odpoved a za vsechnu praci, kterou na Vasich strankach odvadite a preji vam mnoho Boziho pozehnani a uspechu.

Milá ....,

srdečně Vás zdravím a vzápětí hned k Vašemu dopisu. Plně chápu a oceňuji Vaši touhu kamarádovi nějakým způsobem pomoci, věřím, že pocit bezmoci je pro Vás vysilující a svým způsobem devastující.

Jak sama cítíte, přímluvná modlitba pro Vás může být jak posilující tak stresující, záleží na tom, jak dalece si problém svého přítele připouštíte a berete osobně. Asi by nebylo dobré, kdyby Vás díky Vaší citlivosti starost o přítele stahovala ke dnu. Cítite-li se být jediným jeho schopným "zachráncem" a být s ním nadále v častém telefonním či mailovém kontaktu a naslouchat mu, je třeba se obrnit obrovskou trpělivostí a patřičným nadhledem s tím, že se Vám ho podaří možná někdy v budoucnu přimět k návštěvě poradny.

Je třeba však vědět, že to bude pro Vás vysilující proces, který možná paradoxně vysílí Vás více nežli přítele, který diskusí s Vámi odlehčí svým starostem tak, že je naloží na Vaše bedra a bude mu na chviličku lépe. A tyto chviličky, kdy je mu lépe, pak paradoxně oddalují návštěvu psychologa.

Můžete však také dát přísné ultimatum, kterým omezíte vzájemný kontakt dokud nezajde do poradny a nezačne něco podnikat pro zlepšení svého psychického i fyzického stavu. Rozhodnutí však je nutno ponechat plně na něm, na jeho svobodné vůli, jen on sám má za sebe odpovědnost.

Z Vašeho dopisu není také úplně jasné, nakolik si přítel uvědomuje svou nespokojenost se svým stávajícím životem a zda-li má snahu nějak nevyhovující situaci změnit. Zmiňujete bolesti zad, srdce, nespavost, to vše mohou být psychosomatické příznaky člověka žijícího v nějakých velkých úzkostech, stresu, který si je však nepřipouští, lépe řečeno nepustí je do vědomí, neřeší je tedy a ony se projevují psychosomatickými bolestmi v těle.

Možná by bylo dobré položit si otázku, co tedy je přítel ochoten udělat pro nějaké plnohodnotnější prožívání svého života? Další neznámou je, čím vlastně Váš přítel opravdu trpí, zda-li je to nějaká vnitřní dispozice k depresi a izolaci nebo neschopnost sžít se s cizím prostředím, které mu může být nepříjemné či syndrom vyhoření z náročné a odpovědné práce, na kterou možná přítel nemá již síly nebo ho vnitřně nenaplňuje a má pocit prázdnoty, který si nepřipouští.

Může to být i nějaký druh existenční krize, kterou právě prožívá a která u člověka středního věku bývá obvyklá. Nelze však ani vyloučit počátek nějaké psychiatrické choroby, to by však mohl posoudit pouze lékař-psychiatr či psycholog.

Jistě by pro Vašeho kamaráda bylo dobré konzultovat svůj stav i situaci s odborníkem na lidskou duši, k tomu je však nutné dobrovolné rozhodnutí. Nezmínila jste, jak přítel reaguje na Vaše rady ohledně návštěvy lékaře. Možná ho tato představa stresuje, ohrožuje a zúskostňuje ho natolik, že jí není nakloněn, snad by tedy neodmítl setkání v poradně psychologické či psychoterapeutické, která pro něho může znamenat větší diskrétnost a osobnější přístup nežli skýtá prostředí lékařské ambulance.

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství