Jít nebo nejít na VŠ

Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu.

Pár let se mi moc v životě nedařilo. Teprve nedávno jsem nalezla přátele, rodinu a milujícího přítele. Teď mám o to vše ale zase přijít - dostala jsem se na vysokou školu docela daleko od nás. Nevím jestli tam mám jít. Bůh mě konečně obklopil láskou a já bych ji zahodila kvůli tomu, abych si jednou hodně vydělávala.

Váhám, jestli nemám spíš založit rodinu, tak jak by si to přál můj přítel. Přijde mi to jako volba. Rodina a nadále vedení křestanských akcí a nebo škola.

Nevím, co mám dělat. Bojím se, abych neudělala chybu.

Děkuji za odpověď.

Vážená...,

kdybych Vás měl před sebou, zeptám se, kolik je Vám let, na jaký obor jste se dostala a čemu byste se na vysoké věnovala. A také by mě zajímalo, co Váš přítel - studuje? A sdílí s Vámi víru, naději a lásku?

Na tom totiž velmi záleží. S tím druhým je podstatné sdílet víru v Pána. Jak říká evangelium, v Pána, který chce, abychom měli život v hojnosti. Hojnost, to je bohaství, pestrost, krása a plnost. Tu si nekoupíte. Když se dívám na kvetoucí jabloně, vidím hojnost. Když vidím děti, které se nemohou nabažit smíchu mezi svými, vidím hojnost.

Mladý člověk, smí-li být milován a mít někoho rád, pak je to hojnost. Hojnost je i v přemíře něhy, kterou dostáváme, bez ohledu na stáří a na stav. A hojnost je i v tom, že máme - třeba jako rodiče - plno dětí a plno radostí i plno starostí s nimi spojených.

Vysoká škola Vám může otevřít cestu k zajímavé práci a k zajímavým lidem, které doma nepotkáte. Navíc se dnes vyvíjí pracovní trh tak překotně, že se takové studim bere za samozřejmost. Bez toho se člověk nemusí jednoduše uživit. Vysoká škola může být dokonce i určitou výhodou pro rodinný život, protože najdete lépe práci při mateřské nebo po jejím skončení. A vysoká není jen o tom, že budete “hodně vydělávat”, jak píšete. Ale můžete i hodně pomáhat a rozvíjet svoje talenty.

Je jen dobře, že to vše probíráte i před Pánem. Pán nemusí vždy mluvit zcela jasně. Někdy k nám promlouvá nepřímo, v náznacích. Musíme se učit jeho hlasu naslouchat. Nebere nám hračky z rukou, aby nás neporanil, nenaléhá, nekřičí, nedává jasné odpovědi, ale spíše nabízí. Zkouší nás doprovázet. A někdy připustí i zkoušku, kterou bychom si sami uložit ani nechtěli. Třeba když musíme odcházet studovat právě ve chvíli, kdy začínáme vedle sebe cítit konečně někoho, kdo nás miluje.

Doporučuji proto, abyste zůstala otevřená a abyste se nebála vydat se na cestu. Neklaďte si přitom falešná kritéria, jako když píšete “buď rodina a vedení křestanských akcí, anebo škola”. Tak to přeci nemusí být. Škola se dá zvládat někdy mnohem snadněji, než to zvenku vypadá. A uvidíte sama, že křesťané jsou i na vysokých školách, že i tam můžete vést akce a že tam objevíte možná jinou, zralou víru, která se otužuje a nebojí se přemýšlet. A pak, takové studium Vám otevře docela nový pohled na sebe, na Váš vlastní život, na rodinu, i na Vašeho dnešního přítele.

Jde-li o vztah, který unese takové dočasné vzdálení, tím lépe. Uvidíte alespoň, že jste konečně potkala někoho, na koho je spolehnutí a komu důvěřovat. O tom totiž život partnerů je: takových vzdálení budete muset zažít ještě spoustu. Mohu Vás však z vlastní zkušenosti ujistit, že ty návraty pak stojí za to.

Ať Vás Pán doprovází svou něhou a ochranou.
 

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Láska a vztahy, Hledání smyslu života, Povolání, boží vůle, Vztahy, přátelství, kamarádství