Je hřích ptát se po budoucnosti např. u kartářky?

Chtěla bych se zeptat, je hřích, když se věřící člověk hledá budoucnost např. u kartářky, nebo ve hvězdách, nebo čtení z ruky apod.? A co kdyby to bylo možné a někdo by se chtěl spojit se zemřelými? Četla jsem jednu knížku, že to jedna žena uměla, duše v očistci za ní chodily a žádaly jí o pomoc, třeba o modlitby apod. Děkuji za odpověď

Milá...,
děkuji ti za dotaz. Rád na něj odpovím, respektive se pokusím ti odpovědět. Jít ke kartářce je považováno za hřích proti prvnímu přikázání a to ve smyslu: „Nebudeš mít jiné bohy.“

Proč? Pokud Bůh nechce odhalit někomu jeho budoucnost, máme se spolehnout na jeho otcovskou dobrotu. Jestliže o ní není někdo přesvědčen, pak žije v určitém stavu strachu z budoucnosti.

Křesťanské poselství je: „Ať se kolem tebe i v tobě děje cokoliv, Bůh má vše pod kontrolou.“ Od nás se žádá věrnost.
Jestliže se přestaneme spoléhat na Boha, hledáme své jistoty jinde. Spíše si ale nabijeme nos, než abychom vnitřní jistotu získali.

A jak je to s kartářkami a podobnými osobami? Nevím, jestli se mi povede vyjádřit drobný detail, ale pokusím se o to. My žijeme jako svobodní. Jsme dokonce svobodní od své budoucnosti. „Každý z nás svého štěstí strůjce,“ říkaly naše babičky a měli pravdu. Jsme vnitřně svobodní rozhodnout se. Jestliže se rozhodneme jít ke kartářce, pak ona nám budoucnost řekne, respektive nám ji nadiktuje. Ona se tak může naplnit. Ale možná proto, že jsme se stali vnitřně nesvobodnými. Úkonem své vůle jsme dovolili, aby nás někdo jiný spoutal.

Za duše v očistci se modli, v žádném případě je nevzývej a nepřivolávej. Nevíš totiž, koho ve skutečnosti přivoláš. Ta „Boží opice“ se ráda předvede.

Svěř svou budoucnost, ať je jakákoli, Bohu. On ví, z čeho jsme utvořeni, co k životu skutečně potřebujeme. Doprovází nás VŠUDE. Nevnucuje se. Takže ten, kdo hledá, najde.

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Křesťanství, Magie, okultismus