Jak svědčit?

Dobrý den,
jsem věřící a moje kamarádka byla podle svého tvrzení také věřící a chodila do kostela. Nedávno jsem s ní měla dlouhou několikahodinovou debatu na téma křesťanství. Odsuzovala církev za spoustu věcí z minulosti, za její nemístné moralizování apod. Pak mi řekla, že Boha k ničemu nepotřebuje, že si ve všem pomůže sama a rozhodne se podle svého vlastního svědomí a uvážení. Cílem života je, aby byli všichni šťastní.
…
Snažila jsem se jí podat můj názor na věc, můj pohled na víru a Boha, který mi pomáhá, ale ani mě nechtěla poslouchat. Bohužel nemám takové řečnické schopnosti… Existuje nějaká rada, jak na takové lidi působit, aby se alespoň zamysleli nad tím, co říkám? Nenapadá mě jiné řešení než modlitba - záleží mi na její spáse a nechci ztratit kamarádku.

Věřím plně, že Vás současný postoj Vaší kamarádky jistě velice mrzí a toužíte jí nějak osobně pomoci k návratu k víře. Však moudré by asi bylo od tohoto jistě šlechetného záměru upustit. Zbytečně Vás bude neúspěch rozdírat. Víra je věcí svobodné vůle a tuto skutečnost je třeba respektovat. Vaše kamarádka jistě dospěla k uvážení ohledně opuštění víry tak, jak ji dosud ctila, na základě nějaké zkušenosti, události, kterou Vám třeba nesdělila neb je příliš niterná či obtížně vysvětlitelná.

Symbolicky řečeno, naše pouť životem může být křivolaká a také většinou bývá. Někdy se zem pod nohama třese, přešlapujeme na místě, váháme nad tím či oním apod. Možná Vaše kamarádka, putující po své životní cestě na chvíli přehodila "výhybku", protože cítila, že je vhodné tak učinit. Důvody zná jen ona a jsou hodny respektu. Rozhodně by bylo škoda ztratit kamarádku kvůli jinakosti její víry či nevíry, život není krátký a leccos se může během té dlouhé pouti změnit.

K životní moudrosti člověka patří především respekt a tolerance ke všem světovým náboženstvím, které vychází z tradic a kultur mnoha různých světových národů. K životní moudrosti člověka patří též jistý nadhled a schopnost stavět mosty mezi lidmi rozličných spiritualit. K tomuto bodu zralého uvažování však zatím ještě Vaše horlivá mladičká kamarádka nedospěla. Moudrost přichází s věkem, nechte jí tedy, prosím, čas :o). Naděje umírá poslední :o) ....

Zasílám Vám ještě pro radost z víry jeden velice povzbudivý citát z promluvy P. Tomáše Halíka, týkající se pohledu na naši spiritualitu:

"V poslední době docházím k názoru, že ve víře nejde tak o to, jestli si myslím, že Bůh je, ale zda chci, aby Bůh byl, anebo zda chci, aby Bůh nebyl. Jistě, že Bůh je povznesený nad naše chtění, nezávisí na tom, jestli my to chceme nebo ne, ale my na tom podstatně závisíme!
Ten, kdo chtěl ve svém životě, aby Bůh nebyl, a žil podle toho, tomu Bůh, který respektuje svobodu člověka, nakonec vyhoví: pro něj tedy Bůh nebude – a toto je to, co nazýváme peklo. To není mučírna s kotly a chlupatými čerty; to je totální absence Boha, to je totální důsledek zvrácené svobody člověka, který svým životem žil tak, že vyjadřoval, že chce, aby Bůh nebyl.
Oproti tomu, kdo opravdu chtěl, aby Bůh byl, a žil tak, byť měl mnohé intelektuální obtíže s tím, uvědomit si, kdo je Bůh a co to znamená, že Bůh je, kdo to opravdu chtěl, tak o něm můžeme věřit, že pro něho bude Bůh věčnou budoucností. "

Kategorie otázky: Evangelizace