Jak reagovat na narážky nevěřících spolužáků?

Dobrý den, nejdřív bych vám měla říct, že je mi 14 let. A teď už k mému dotazu. Mám nevěřící kamarádku a ta je dost proti víře. Já se ale nehodlám Boha vzdát, ale tu kamarádku taky nechci ztratit. Myslím, že jí to nevadí. Ale když se někde naskytne nějaký podnět typický pro křesťanství tak má hned narážky (např. duchovní hudba, člověk se sepjatýma rukama) a to mě hodně mrzí. Je mi to hrozně líto, ale prostě nechci dospět k tomu, že budu Boha zapírat. A s tímhle se nesetkávám jenmo od svojí kamarádky, ale i od spolužáků. V mojí třídě není nikdo věřící. Všichni vědí že "věřím". A občas mi připadá, že se mi k vůli tomu vyhýbají. Trápí mě to. Chtěla bych tedy poprosit o radu, jak se chovat když má někdo takové narážky.? Předem děkuji za odpověď.

Milá ...

je radost číst o pevnosti tvé víry a jasném postoji k Bohu.
Naprosto chápu jak tě mrzí postoj kamarádky i spolužáků. Stává se to opravdu často, že věřící mezi nevěřícími vypadá jako „jiný“, „nedostupný“. Má něco „navíc“ a to může ohrožovat. Druzí nerozumí tomu co to navíc je, možná se i trochu bojí neznámého a tak reagují nepřátelsky.

Jak se k tomu postavit, jak reagovat ? To bude záležet na tom, co bude tobě vlastní. Znám mladé lidi, kteří v klidu, s úsměvem spolužákům vysvětlují, že když oni respektují jejich nevíru, tak ať oni zas respektují víru. Že to není něco co by je mělo rozdělit, ale něčemu naučit. Respektu a rovnocennosti. ( příklad - i když je s vírou nesrovnatelný, přesto může nevěřícímu posloužit - že když někdo něco dobře zná a druhý ne – třeba nějaký zájem - je to obohacení člověka, který se tím zabývá. Je to něco co ho činí plnějším a přesto to druhé nemusí ohrozit. Snad vyvolat obdiv, možná zájem, respekt jistě. Nedělá to člověka vzdáleným, jen má něco co já nemám.)

Někdo jen s úsměvem pokrčí rameny a jde si pevně dál.

Jsou lidé, kteří o své víře bez dotázání nemluví, ale vedou boj skrytý – modlí se a snaží se, aby ta odlišnost života z víry byla zřejmá z jejich chování. Aby mohl spolužák přijít a zeptat se – jak to, že jednáš tak dobře...Myslím, že na křesťanovi je, aby dával svým chováním, jednáním najevo jak jde život žít. Ukázat hlavně svým jednáním hodnoty, které z víry plynou a že je radost je žít. Že je to něco co život dokáže naplnit, ne něco co život ukracuje, žene člověka do kouta a vede k sebeobraně. Tento postoj je základní. Někdy je pro lidi kolem srozumitelnější než slova.

Uvnitř tyto situace můžeš vnímat s laskavostí a pochopením. Nemusí ti jejich reakce ubližovat, když si uvědomíš, že Bůh má všechny lidi rád a ty jsi od Něj dostala něco navíc - dar víry. Zkus se na to podívat tak trochu z výšky – z pohledu Boha. On se na ně ve své lásce usmívá, tak můžeš i ty. Když budeš vnímat jejich nevědomost, hned tak tě jejich chování nepoloží.

S tvou nevěřící kamarádkou si popovídej otevřeně. Můžeš jí vypravovat o tom, kým je Bůh pro člověka, co pro tebe víra znamená. Třeba pochopí a vzdá se hloupých řečí. Můžeš jí říct co tě mrzí a zkusit jí nabídnout jiný postoj k tvojí víře – viz. výše. Když bude chtít znát víc, může to být dobrý prostor pro vaše sblížení.

Možná by pro tebe bylo fajn, kdyby ses zapojila do nějakého křesťanského společenství mladých – třeba ve farnosti – abyste si mohli být oporou a mohli svou víru sdílet. Ve společnosti, kde je základem víra možná najdeš přátelství hlubší.

Držím ti palce, abys tyto náročné situace, se kterými se člověk setkává v životě docela často, dobře zvládla. Ať ti Bůh pomáhá

Kategorie otázky: Evangelizace, Hudba, škola, krize víry,...