Hledači transcendentna

Milá redakce,

mám kamarádku, která, ač pokřtěná a dříve chodící do církve, přilnula východním naukám. Církev ji nějakým způsobem zklamala a také prý nenašla odpovědi na své otázky.

Tvrdí, že chce být svobodná a napojit se na Boha sama, bez nějaké církve, učení, náboženství.  Zkouší v nějaké skupině meditační techniky a zajímá se o astrální létání, což nepovažuji vůbec za dobré.

Nechce mě ale poslouchat. Tvrdí, že jsem církví zmanipulovaná, Bibli přepsali ve Vatikánu, že ani nevím, co tam ve skutečnosti je, protože neumím hebrejsky.

Můžete mi poradit, co jí říct?

Vaše kamarádka patří do velice široké skupiny lidí, které dnes potkáváme. Proto se nelze zlobit na to, že podobně jako mnoho dalších skutečně hledá to, co přesahuje běžné poznání (někdy mluvíme o transcendentnu), ale zároveň odmítají jakékoli etablované náboženství mající nějakou strukturu, hierarchii, obřady,…Vaši otázku bych rozdělil do dvou rovin. První rovinou jsou nápady, jak na dané téma diskutovat. Druhou rovinou jsou důsledky počínání Vaší kamarádky.

Je třeba pamatovat na to, že nelze druhého člověka přinutit, aby přijal náš názor, i když jsme přesvědčeni, že máme pravdu. Byl by to největší duchovní problém celého hledání Vaší kamarádky. Tady můžeme být pouze trpěliví, racionální a nenechat se vyprovokovat rýpavými otázkami či argumenty. Ten, komu v posledku leží na srdci správná cesta zmíněné ženy, je především Bůh a on ji také třeba klikatými cestami přeci jen povede.

…
A diskuse? Argumentaci je jistě potřeba přizpůsobit jejímu vzdělání, celkovému rozhledu. Tak například k argumentu, že je potřeba číst Bibli v originále: Překládat hebrejštinu znamená nejen naučit se přeložit jednotlivá slova, ale především porozumět, jak se tento jazyk užívá. A to jde jen s velkou zkušeností a mohou si to dovolit jen lidé, kteří tomu věnují dlouhý čas. Biblická hebrejština totiž užívá stejné slovo ve více významech. Navíc používá pro nás hodně odlišnou gramatiku. Nezaznamenává samohlásky, a tak je třeba domýšlet, jak slovo správně zní… I řada velkých znalců si bere na pomoc s překladem zkušenost starších kolegů. Na druhou stranu právě překladu Bible bylo za posledních 150 let věnováno obrovské úsilí a ve skutečnosti právě na Bibli byly vypracovány moderní metody lingvistiky, které se dnes aplikují obecně. Překlady jsou tedy dnes velice kvalitní. Samozřejmě čeština je v této věci křehká, protože je zde málo lidí věnujících se této problematice. Ale i tak zde vznikly (a to především na protestantské půdě) nové překlady. Dosud nejlepší tzv. Ekumenický překlad je dílem velké skupiny znalců z řady církví. Mnozí z nich s Vatikánem nemají nic společného!

Ale vraťme se k věci samé. Když jsem byl malý kluk, rozhodl jsem se jednou, že už mne to nebaví u babičky a půjdu domů. Babička mi nedovolila to, co bych chtěl... Ale čtyř nebo pětileté dítě netuší, že od babičky domů je to šedesát kilometrů. Navíc dítě nezná cestu. Naštěstí jsem brzy pochopil, že to nemohu bez pomoci ujít a vrátil jsem se. Dnes vím, že jsem místo na východ, vyrazil na západ. Ale podobné to je, když chce člověk vyrazit na velice náročnou cestu k Bohu. Není náročná co do výkonu, ale co do tajemství. Sám na ní člověk šlape podoben maličkému dítěti a dá mu velikou práci objevit tak fatální omyly, jako je „jít na opačnou stranu“. Ano, víme, že i tak by se dalo k cíli dojít, jen to znamená obejít celou Zeměkouli…

Proto je mnohem důležitější najít odvahu k pokoře a opřít se o zkušenost moudrých lidí. Že se v církvích či náboženstvích vyskytla řada pochybení? Ano, ale o to právě jde. Dnes je můžeme a umíme vidět. Je to podobné, jako vyrazit autem do Itálie a sledovat, kde po cestě jsou jaké značky. Ty tam někdo zbudoval. Díky tomu víme, které silnice jsou slepé či příliš klikaté. To jsou omyly a selhání minulých generací. Představa, že se vydáme s kompasem v ruce přes první pole přímo k cíli, opravdu nevede daleko. Jde o nepřetržitý zápas o pravdu vedený celým společenstvím křesťanů. Ani dnes neutichá! Každý člověk se do toho může zapojit tím, že se sám obrací k Bohu a modlí se. Ale také tím, že spolutvoří společné dílo.

Chcete-li další argumenty, pak je dobré se spíše ptát, než pokládat jednoduché odpovědi. Otázky jsou stejně důležité i pro nás samotné… Tedy např.: Co již objevila? Jak si je jistá, že daná cesta je správná? Lze věci poměřovat silou prožitku (intenzivní rovná se dobrá cesta)? Jestliže předchozí miliony generací a vědců na poli teologie se mýlili, není mnohem pravděpodobnější, že se také mýlíme, než, že právě my objevíme tu jedinou a správnou pravdu?

Druhou rovinou je ohrožení. Ač to na první pohled nemusí být patrné, duchovní svět se neskládá jen z dobrého Boha či, chcete-li, z pozitivní energie (ten termín se mi vůbec nelíbí, ale je populární). Jak říká evangelium, svět je protkán duchem zla, který nemůže ublížit Bohu, ale může pořádně zamotat hlavu nám. Jde o reálnou duchovní osobu! Mnoho z duchovního světa se díky této bytosti dá objevit. Jestliže tedy někdo otevře své srdce „duchovnu“, ale současně dovolí zlu, aby do jeho života vstoupilo, pak se mohou dít zajímavé zážitky, ale hluboko v člověku se uchytává ten, kterému pramálo záleží na dobru. Snadno může jít o jednání ducha zla. Jak to rozlišit? Nu, právě k tomu je třeba autorita a zkušenost. A někdy takové rozlišování je pořádný zápas (koncily). V jednom či dvou to jde nesnadno.

Závěrem… Chci Váš pohled obrátit jinam. S vysokou pravděpodobností Vaši kamarádku nepřesvědčíte žádnými argumenty, dokud sama neudělá negativní zkušenost s tím vším, s čím experimentuje. Velmi Vás ale zvu, abyste se za ni modlila a zvláště k Matce Boží Panně Marii. Bůh má velkou moc člověka postavit před realitu tak intenzivně, že to člověka nenechá klidným.

Přeji Vám odvahu a trpělivost. A připojuji požehnání

redakčně upraveno

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi, Evangelizace, Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....