Doprovázení nemocného

Dobry den,
potreboval bych radu. Mam velmi nemocneho bratra, ktery je sám / rozvedený a bojuje o zivot. Bohuzel nemam moznost ho navstevovat, bydlim velmi daleko a muzeme spolu mluvit pouze po telefonu. Vim, ze je verici, i kdyz do kostela zasel jen obcas. Nedávno prijal i svatost pomazani nemocnych, ale hodne se z te nemoci stresuje, nebot tusi, ze muze zemrit.
Nevim, jak ho povzbudit, o cem se bavit nebo co rict. Mam s nim hovorit i o smrti, kdyz vim, ze to tezko snasi? Prosim poradte.

Dobrý den,
Mrzí mě, co prožíváte s Vašim bratrem. Je těžké napsat odpověď. Myslím, že je moudré, abyste v rozhovoru s ním nevynechával žádné z důležitých témat. Ucítíte sám, jestli některá témata Váš bratr chce či nechce. Pokud o smrti slyší nerad, znamená to, že o ní ale zřejmě často přemýšlí. Není větší úlevy a pomoci, než moci o věcech hovořit nahlas. Pokud na to ještě není Váš bratr připraven, vyčkejte, myslím, že pokud se jeho stav zhorší, dříve nebo později bude možná chtít o posledních věcech nějak mluvit.

Píšete, že je rozvedený. Pokud se jeho stav zhorší, bylo by asi dobře zkusit otevřít téma jeho ženy a možnosti nějakého setkání (alespoň telefonátu), kde by měl možnost určitého vyrovnání s tím, co v manželství prožil. Je jisté, že každý takový hluboký rozhovor vyžaduje spíše osobní přítomnost, než hovor po telefonu. Pak je vše snazší.

Samozřejmě nemohu jinak, než Vás povzbudit, abyste se s bratrem vídal co nejčastěji, jak je to možné. Rozhodně s ním udržujte co nejbližší a nejotevřenější kontakt, aby měl ve Vás místo, kde může, bude-li jednou chtít, důvěrně o všem hovořit.

Většinou tváří v tvář těžce nemocným ztrácíme slova, nevím, co říci a raději bychom snad vůbec nemocného nenavštěvovali. Ale věřte, to jsou falešné myšlenky, i když nevíte, co říci, zůstaňte prostě při něm (i když třeba jen skrze telefon), dáte mu tím prostě najevo, že jste blízko, i když jste v rozpacích a nevíte, co říci. Nenapadá-li Vás nic, mluvte o všem, co přinesl Váš den, běžný život.

Pokud se stav Vašeho bratra bude zhoršovat, cílem Vaší přítomnosti u něj bude jistě pomoci mu smířit se se smrtí, vyrovnat se s uplynulým životem, přijmout vše, co bylo špatné a děkovat za vše, co se podařilo. Také mu zkuste pomoci přiblížit se co nejvíce Kristu, který může v této situaci dát velký pokoj a usnadnit přechod prahu smrti (přechod do života, jak říkají křesťané). Například zprostředkovat mu znovu návštěvu kněze.

Doporučuji Vám podívat se na knihy paní Elisabeth K. Rosse, ve kterých popisuje jednotlivé etapy, jak člověk zpracovává těžkou životní krizi. V nástinu:

1) šok, popírání a stažení se do izolace (nechci vůbec mluvit o možné smrti, posledních věcech, nikoho nechci vidět)
2) zlost a agrese (proč zrovna já)
3) smlouvání (zůstanu-li na živu, budu se denně pomáhat, modlit se apod., lidé učiní nějaký konkrétní slib)
4) deprese (lidé propadají hlubokému smutku)
5) přijetí a smíření (velký pokoj, vyrovnanost, až radost kterou můžeme pozorovat na tváři některých lidí, kteří odešli smířeni s Bohem a se životem).

Zde jsou dvě knihy, které by vám mohly pomoci, dnes k dostání v knihovnách:
Haškovcová, H. (2000). Thanatologie. Praha: Galén.
Kübler-Ross, E. (1995). Odpovědi na otázky o smrti a umírání. Praha: EM Reflex.

Doporučujeme také článek z Katolického týdeníku, obsahující pár praktických rad před návštěvou nemocného

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt, Vztahy, přátelství, kamarádství