Vztah s bývalým partnerem

Byl jsem vychován v duchu, že partnera vybírá věřícímu člověku Bůh. Že se člověk modlí za svou polovičku a dříve či později, má-li se tak stát, partner se v životě objeví. Samozřejmě mladý člověk nesmí mít ruce v klíně, ale také chodit mezi věřící a něco dělat.

…

Já jsem našel krásnou přítelkyni, se kterou si moc rozumíme. Je věřící, i když spíš tradičně. Zná řadu věcí, ale osobní vztah s Bohem a praktický život s Ježíšem asi nezná. Chtěl bych ji přivést mezi věřící mladé lidi a postupně ji přivést blíže Bohu. Bohužel  je pro mě hodně těžké, že má za sebou několik vztahů.

Nerozumí, že mě zraňuje, když se schází se svým bývalým partnerem. Nechci žárlit, nic jí v tomto ohledu nezakazuji. Ona tvrdí, že je to jen kamarád a já ji nepodezřívám ze zrady nebo nějakého úletu, v tom jí věřím. Vadí mi, že ona necítí určitý takt, že mně to vadí. Cítím to jako téměř nepřekonatelný rozpor.

…

Jaký z toho máte pocit?  Děkuji srdečně za odpověď.

Milý ….,
ve svém dopise popisujete vztah se svou přítelkyní a také Vaše potíže akceptovat, že se pravidelně schází se svým bývalým přítelem. Napíši Vám několik myšlenek, které se mi během čtení vašeho dotazu honily hlavou, a které Vám snad na Váš dotaz ohledně Vaší situace odpoví.

Vypadá to, že zájem Vaší přítelkyně o bývalého partnera je pro Vás navzdory Vaší snaze o důvěru natolik bolestivý, že zvažujete, zda je opravdu tou pravou, se kterou chcete strávit zbytek života. To je ve fázi „chození“ jistě otázka, která je na místě. Zřejmě také předpokládáte, že Vaše neshoda v této věci nějak souvisí s tím, jak odlišně prožíváte víru. To je druhé téma, o kterém se zmiňujete a které Vám ve vašem vztahu leží na srdci.

Je naprosto přirozené, že ve vztahu narazíme na nějakou třecí plochu.  Pak je potřeba společně mluvit o tom, jak situaci budeme řešit.

Ve chvíli, kdy se dva partneři dají dohromady, je to, jako by se setkaly dva odlišné světy. Oba partneři si s sebou nesou to, kým jsou, včetně své minulosti. Nejsou to tedy jen bývalí partneři, ale také způsob křesťanské výchovy, všechny ostatní minulé zkušenosti, výchova rodičů, naše povaha či temperament, postoje a hodnoty, a mnoho dalších věcí, které se podílí na tom, jakým způsobem se v partnerském vztahu chováme a jaké máme představy o jeho podobě. Zcela nezávisle na naší víře je tedy třeba spolu především dobře komunikovat, jaký „společný nový svět“ společně chceme vytvořit, abychom zjistili, zda nám to spolu půjde či nikoliv. Je naprosto přirozené, že nám někdy na chování druhého něco vadí. V každé situaci, ve které objevíme na jedné nebo druhé straně nějakou třecí plochu, místo, které druhého zraňuje apod., je potřeba společně mluvit o tom, jak situaci budeme řešit a pokusit se dojít k nějaké shodě. Někdy k ní dojdeme snadno, jindy musíme ustoupit a někdy budeme žádat, aby ustoupil ten druhý. V průběhu partnerského vztahu je takových situací mnoho. A i když podobné názory na svět nebo víru mohou někdy hledání společného řešení usnadnit, neznamená to, že to bez toho nejde. Někdy jen hledání stojí více úsilí.

Je třeba zvážit, kde je hranice, za kterou nejste ochoten jít

Doporučuji Vám tedy si zkusit s Vaší slečnou nejprve v klidu promluvit. Bez výčitek, ale také bez potlačování toho, co se ve Vás děje. Můžete prostě jen zkusit vyjádřit, jaké pocity ve Vás její chování vyvolává, proč Vám vadí a jaké kroky byste z její strany ocenil (například frekvenci setkávání apod.). Věřím, že pokud Vás má ráda, zkusí Vám nějakým způsobem vyjít vstříc. Stejně tak Vy se můžete pokusit porozumět tomu, proč přesně si s tímto člověkem tolik rozumí a jeho přítomnost stále vyhledává. Možná je něco, co můžete na své straně zlepšit tak, aby se s Vámi cítila v tomto ohledu lépe. Pokud Vám ani přesto nebude chtít vyjít vstříc, je na Vás, abyste zvážil, nakolik jste ochoten ji akceptovat, a kde je hranice, kde začnete přemýšlet, zda ve vztahu setrvávat.

I já věřím, že nás Bůh doprovází i v oblasti hledání životního partnera, nemyslím si však, že to nutně musí znamenat, že se jím stane jakýkoli člověk, který se nám při našem hledání „objeví na cestě“. Bůh nás obdaroval rozumem a také svobodnou vůlí, abychom se sami rozhodovali, jakým směrem se chceme v životě vydat, a věřím, že také se kterým partnerem chceme strávit zbytek života. Můžeme však Boha do tohoto našeho rozhodování přizvat a vyprosit si u něj milost, abychom se rozhodovali správně a aby při tom byl s námi.

Modlete se za ni, vezměte ji mezi věřící lidi...

Pokud máte dojem, že víra Vaší přítelkyně je povrchní a že jí chybí blízký, osobní vztah s Bohem, možná je to něco, s čím jí právě Vy můžete pomoci. Zvláště pokud Vy tento blízký vztah máte. Ať už tím, že ji vezmete mezi věřící lidi, nebo tím, že na Vás uvidí ovoce tohoto blízkého vztahu, nebo také tím, že se za ni a její víru budete modlit. Víra je dar, ale také cesta, kterou je potřeba vytrvale jít, abychom v ní mohli růst.

Přeji Vám na té Vaší cestě vše dobré.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství