13. 7. 2017, MaM
Bojím se, že se zase spletu
Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Povolání, boží vůle
Dobrý den,
věřím, že každému člověku Bůh připravil toho pravého partnera do života.
Byl jsem zamilovaný do jedné dívky. Modlil jsem se a věřil jsem, že mi Bůh řekl, že ona je ta pravá. Když jsem jí vyznal lásku, odmítla mě s tím, že je zamilovaná do někoho jiného.
Problém je, že se mi líbí jedna křesťanka, ale bojím se... Prostě toho, že se zmýlím, jak u té předtím a tak... Jsem z toho vnitřně zmatený a bojím se že se zase spletu.
Zajímal by mě Váš názor, co mám dělat.
Nejsme k ničemu předurčeni, máme svobodu
Milý ...,
Bůh, kterému věříš, nám dává, nejen při výběru partnera, ale při hledání životního poslání vůbec i ve všech dalších záležitostech našeho rozhodování, naprostou svobodu. Nejsme předurčeni studovat nějakou konkrétní školu, mít určité zaměstnání, prožít to a ono, skončit tak a tak…, ale vždy musíme volit některou z nabízených možností na nějakém rozcestníku. V tom je život obohacující, zajímavý, ale taky často ne jednoduchý.
Málokdo si vezme první lásku
Tak potkáváš v životě lidi, kteří jsou Ti milí nebo naopak, a sám se rozhoduješ, nakolik a jak se jim přiblížit. Vztahy se odmala učíme prožívat s různými kamarády, můžou se vyvíjet v bližší přátelství, a podobným způsobem je dobré později hledat i životního partnera. A těch nám většinou Bůh do cesty pošle během let několik na výběr, málokdo si vezme svou první lásku. Výběr pak končí jasným rozhodnutím žít s tím, s kým jsme se i přes nějaké nedokonalosti a nejistotu, zda je to „ten pravý“, domluvili, vzájemně se pro sebe rozhodli a před Bohem si slíbili celoživotní manželské spojení.
Poznávat se v různých situacích
Člověk by měl ale nejprve dostatečně poznat sám sebe a podle toho hledat pro sebe vhodný stav (ne každý musí žít v manželství). Pak teprve zkoušet správnost svého rozhodnutí tím, jak se z nějakého prvotního zamilování postupně vyvíjí přirozeně bližší vztah ve skutečnou lásku. Zkoušet to konkrétně tak, že se snaží oba o co nejvíc společných, ale nezávazných zážitků, poznávat se v různých situacích, řešit spolu různé problémy, srovnávat názory, dosavadní život… Teprve když se takto zamilovanost oboustranně prohlubuje, pak se dá mluvit o lásce.
Dívka, do které ses zamiloval, se nejspíš Tvého vyznání oprávněně zalekla. Zřejmě jste o sobě málo věděli, ani jsi netušil o její zamilovanosti do jiného, i když to možná byla jen její trochu bezradná obrana. Nazval jsi ji „tou pravou“, což zní jako definitivní rozhodnutí z Tvé strany, k němuž váš vztah ještě nebyl zralý. Chyběly vám nějaké předchozí kroky známosti, tj. poznat se jako přátelé, ověřovat si postupně, nakolik si rozumíte a jste si blízcí vzájemně, ne jen jednostranně.
Žádný vztah není omyl
Neboj se tedy dalších vztahů, jen je nechávej trpělivěji zrát. Žádný vztah není omyl, ale obohacující Boží nabídka, pokud ho prožívám jako upřímné a zodpovědné hledání, a ne s předsudkem toho, jak má dopadnout.
Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Láska a vztahy, Povolání, boží vůle, Vztahy, přátelství, kamarádství