Kapitoly
10. 1. 2002
25. 6. 2010
Bůh naši zemi neopustil
Také otec Bugingo mi vyprávěl, jak si milice Interahamwe prorazily cestu k nim do kostela a vyvraždily všechny tutsijské farníky. On přežil jen díky laskavosti jedné starší belgické sestry, která riskovala život, když jej ukryla v dutém stropě. Vzhledem k tomu, že byl velmi respektovaným Tutsiem, vypsali za jeho hlavu odměnu. Interahamwe po něm pátrala dnem i nocí, avšak s Boží pomocí se mu podařilo ujít několik kilometrů do bezpečí, aniž by ho vrazi spatřili. I on následně zjistil, že celá jeho rodina – rodiče, sestra a neteře – zahynula při hromadném vraždění. Jelikož… | Přečíst celý článek15. 1. 2002
Bůh od člověka neupustí
Existují lidé, kteří sní o světě (městě) bez Boha. Květnou nedělí by musel takový sen být dosněn. Bůh vjíždí ve svém Synu Ježíši Kristu do města Jeruzaléma, a to navždy. Každé město je městem Jeruzalémem, místem Boží přítomnosti. Je totiž Boží radostí přebývat s lidmi. V zásadě ode dneška není žádných bezbožníků; neboť ode dneška je Bůh v Kristu stále na cestě do Jeruzaléma. Každý člověk je „Jeruzalém“, místo Boží přítomnosti. K bezbožnosti je vždy zapotřebí dvou. Boha a člověka. Dokonce, i když člověk opustí Boha, Bůh člověka ještě dlouho neopustí. Proto se také člověk nezbaví… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Bůh přichází k člověku i v podobě malého dítěte,
Bůh není někde daleko, vzdálený. On je mezi námi a s námi. Bůh přišel viditelně na tento svět jako bezmocné dítě, dýchal náš vzduch, nosil naše oblečení, jedl naše jídla. Stal se bratrem všech lidí a nyní klepe i na dveře tvého srdce. Touží se s tebou setkat. (Podle Tomislava Ivančiče) "Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však k nám promluvil skrze svého Syna" (Žid 1, 1-2) | Přečíst celý článek10. 1. 2002
Bůh přišel mezi nás
Na této dvoustránce najdete luštěnku s barevně označenou tajenkou. Tato stránka je určena k vytištění, proto je umístěna na výšku... Když kliknete na obrázek, zobrazí se vám samostatně v prohlížeči a pak si jej můžete vytisknout. (Tato omalovánka je složena ze dvou obrázků.) | Přečíst celý článek21. 8. 2002
Bůh působí bolest
Darem utrpení je vnímavost. Být vnímavý je jako procházet s otevřenou ranou davem lidí, kteří do vás ze všech stran strkají. Claude Tillier Chci být blízko Boha, aby můj život a mé utrpení přinesly věčné plody. Romano Guardini Protože Bůh nám nemůže prokázat větší přízeň než nám dát život, jaký měl jeho nejmilejší Syn, následujme ho ve velkém utrpení. sv. Terezie z Avily Bůh působí bolest, ale též obváže rány, co rozdrtí, vyléčí svou rukou. Jób, Starý zákon | Přečíst celý článek30. 11. 2001
Bůh se stal dítětem
Bůh se vtělil. Strach se změnil v pokoj, neshoda se proměnila v objetí. Daleké se stalo blízké. Bůh se stal dítětem. Rozumíte, k jaké proměně došlo? Poprvé mohla žena sdělit celou pravdu: „Bože můj, synu můj“. Nyní už nemám strach. Je-li Bůh dítětem položeným tam na slámě v jeskyni, pak mi už nenahání strach. A jestliže mohu i já vedle Marie šeptat: „Bože můj, synu můj“, pak ráj vstoupil do mého domu a přinesl mi opravdový klid. Mohu mít strach ze svého otce, zvlášť jestli jsem ho ještě nepoznal, ale z toho dítěte nikoli. Z dítěte, které hladím a… | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Bůh se stává malým a slabým,
Vánoce jsou tím nejpodivuhodnějším svátkem, který existuje. Jsou překvapením, které Bůh připravil lidem. O Vánocích totiž živý a všemocný Bůh ukazuje plnost svého milosrdenství tím, že se z lásky stává zcela malým a slabým. Stvořitel se vydává svému stvoření, aby mu dokázal: “Podívej se, nechci ti způsobit nic zlého.” Dítě Vánoc nám říká: “Já jsem Bůh, který se stal člověkem. Chci vám dokázat, že jsem Láska, že vás miluji a že vám nejsem schopen učinit něco zlého.” (Podle bratra Efraima) Znáte milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoliv bohatý, stal se pro vás chudým,… | Přečíst celý článek10. 1. 2002
Bůh stvořil svět
Na této dvoustránce najdete luštěnku s barevně označenou tajenkou. Tato stránka je určena k vytištění, proto je umístěna na výšku... Když kliknete na obrázek, zobrazí se vám samostatně v prohlížeči a pak si jej můžete vytisknout. (Tato omalovánka je složena ze dvou obrázků.) | Přečíst celý článek17. 2. 2003
Byl to prostě obchod
"Lee, víte o tom Dixonově případu?" "No jistě," odpověděl jsem. "Psal jsem o něm před dvěma dny. Celkem rutinní záležitost." "Nebuďte si tak jistý. Říká se, že pár týdnů před střelbou se seržant Scanlon chlubil na večírku tužkovou pistolí." "Čím?" "Tužkovou pistolí. Je to dvaadvacítka vyrobená ve tvaru plnicího pera. Jejich používání je nelegální i pro policii." Když jsem mu řekl, že nevidím žádnou souvislost, jeho hlas ožil ještě víc. "To máte tak: Dixon na Scanlona nevystřelil. Scanlon se zranil, když mu v kapse náhodou vystřelila jeho tužková pistole. Pak obvinil Dixona, aby jako… | Přečíst celý článek13. 12. 2001
Byla cesta, byla ušlapaná
Byla cesta, byla ušlapaná, kdo ju šlapal, kdo ju šlapal? Matka Krista Pána. Postřetla ju tam svatá Alžběta, kam ty kráčíš, kam ty kráčíš, sestřičko má milá? Kráčím, sestro, kráčím do kostela, poslúchať mše, poslúchať mše, svatého nešpora. Nechoď sestro, nechoď do kostela, povídajú, povídajú, že porodíš syna. Máš ho zrodit na ty slavné hody, když zamrznú, když zamrznú, ve studénkách vody. A co by to za novina byla, kdyby panna, kdyby panna syna porodila. Porodila v ty vánoční hody, co zamrzly, co zamrzly všecky všady vody. Není ptáčka, není… | Přečíst celý článek5. 4. 2010
Bylo jasné, chladné, svěží ráno...
...jarní slunce se třpytilo na oroseném listí a obloha nad bílým mramorem chrámových věží měla barvu modrého porcelánu. Byl to den, který omamoval smysly svou krásou a silnice do Betánie byla brzy přeplněna rodinami, jež se většinou více nebo méně odklonily od chrámu. Někteří z galilejských poutníku se připojili ke svým judským bratřím a mnozí začali sekat palmové větve a prostírat je na cestu, po níž mely kráčet nohy Pomazaného. Když se učedníci vrátili, ostatní přehodili přes hřbet oslátka – bylo to šedivé stvoření, jakých je v Palestině plno, s něžnými kopýtky – své pláště a… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
Být bezmocný, být bez moci, být bez možnosti
Slovo bezmoc, bezmocnost může někdy znamenat bezvědomí a ztrátu vlády nad sebou, které nastávají na základě návalu slabosti. Když je tíseň tak velká, že ji není možno vydržet, reaguje tělo "bezmocností" - mdlobami. Člověk ztrácí vědomí, aby již nemusel přihlížet tomu, co je od něho očekáváno. Na druhé straně vyjadřuje pocit bezmocnosti pocit ztráty vlastní moci. Slovo moc pochází od slovesa moci, být s to. Být bez moci znamená být bez možnosti, bez vlivu, bez schopnosti. Bezmocný člověk nemůže nic způsobit, nemá možnost něco měnit, něco utvářet. Pocit bezmoci k člověku bytostně patří. Člověk… | Přečíst celý článek15. 3. 2005
Být milosrdný - i k sobě!
Zacházet se sebou dobře odpovídá tomu, co Bible popisuje jako milosrdenství. Bible mluví o Božím milosrdenství vůči nám, jak nám to bylo novým způsobem zjeveno v Ježíši Kristu. Ježíš je „tvář Božího milosrdenství“ (Léon-Dufour 53). On nám Boží milosrdenství nejen zvěstoval, nýbrž nám dával i příklad. Stále znovu lidem prokazoval milosrdenství a vyzýval učedníky: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36). Tím je míněno především naše milosrdné chování k sobě navzájem. Milosrdenství zde znamená především lásku k nepřátelům. Je v něm však zahrnuta i láska k… | Přečíst celý článek20. 9. 2001
C. S. Lewis v zákopech 1. světové války
"Přichází nový důstojník, nadporučíku Lewisi," hlásil seržant Ayres. "Ještě tohle!" pomyslel si nadporučík C. S. Lewis ze 3. Somersetovy lehké pěchoty, který se toho dne ve Francii necítil na kdovíjaké návštěvy. Německá artilerie, která po celý den házela šrapnely více než obvykle, v něm vzbuzovala pocit přikrčenosti. Zvěsti o hořčičném plynu ze severu jej nutily svírat svou plynovou masku, a teď jej bolely prsty. Co horšího, chýry o tom, že asi patnáct německých divizí se chystá napadnout Arras, ležící přímo za nadporučíkem Lewisem, trápily jeho unavenou mysl. Ze všeho… | Přečíst celý článek13. 11. 2012
Celerové zapečené chlebíčky
Plátky veky namazat máslem, smíchat najemno nastrouhaný celer s tvrdým sýrem v poměru 1:1 a dát narychlo zapéct do trouby. | Přečíst celý článek19. 11. 2001
Cesta do Betléma
Ťap, ťap. Oslík šlape pomalu a těžce. Je už unavený. Josef kráčí vedle něho a drží uzdu. Snáší se soumrak. Byl to dlouhý den a dlouhá cesta - ale konečně j sou tu střechy betlémských domků. Josef shledával to všechno asi trochu podivným. Je to sice podivuhodné, ale také podivné. Snad zalétaly jeho myšlenky k oné noci - už je to několik měsíců - kdy k němu mluvil ve snu anděl a řekl mu, že jeho manželka Marie čeká syna. Tenkrát dostávali synové jména po svém otci nebo dědovi. Ale anděl řekl: "Ne." Syn, kterého posílá Bůh Marii, se má jmenovat Ježíš (to znamená… | Přečíst celý článek23. 11. 2001
Cesta do Betléma
Když kliknete na obrázek, zobrazí se vám umístěný samostatně v prohlížeči a pak si jej můžete vytisknout. (Nejen) pro děti dále doporučujeme: Předvánoční kutění (betlémy, vystřihovánky do okna...) | Přečíst celý článek22. 7. 2003
Cesta ke svobodě a uzdravení
Odpustit celým srdcem druhému je činem osvobození. Zbavujeme toho člověka negativních vazeb, které mezi námi existují. Říkáme: "Už proti tobě nic nemám." Ale to nestačí. Osvobozujeme též sami sebe od tíživé role uraženého. Dokud neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je všude s sebou, a co je horší, vlečeme je jako těžký náklad. Velkým pokušením je trvat na pocitech hněvu vůči svým nepřátelům, a pak se označit za toho, kdo byl jimi uražen a raněn. Odpuštění proto neosvobozuje pouze druhé, ale také nás. Je to cesta ke svobodě Božího dítěte. Jak přijmout… | Přečíst celý článek19. 1. 2017
Cesta mezi Zemí a Měsícem
Byla sobota 9. prosince 1972 a už se nás pevně chopil Měsíc. Teď již byl vzdálen jen něco přes 60 000 kilometrů a přibližoval se každou chvilkou. S Jackem jsme vlezli do Challengeru (vesmírného modulu), abychom ho naposledy prověřili a ujistili se, zda je náš brouček připraven. Vyhlédl jsem z něj ven trojúhelníkovými okny, ale Měsíc jsem stále neviděl – neumožňoval mi to úhel, pod nímž jsme se k němu přibližovali. Hladce jsme klouzali oceánem slunečního světla. Poznal jsem ten pocit již dříve za letu Apolla 10 a cítil jsem se jistě jako na známém území. Ale také mě… | Přečíst celý článek
Sekce: Kapitoly
