Zavřené dveře mého srdce (Jan 20,19)

V Tomášově škole

z knihy Tajemství velikonoční radosti , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

4. neděle velikonoční

"Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: Pokoj vám" (Jan 20,19). Vzkříšený prochází zavřenými dveřmi ani strach učedníků jej nezadrží, aby k nim nepřišel zamčenými dveřmi a nepopřál jim pokoj. To je překrásný obraz pro vzkříšení. Dost často zavíráme své dveře před druhými; nikoho k sobě nenecháváme vstoupit, schováváme se za pancířem strachu. Vzkříšení znamená, že žádný zámek a žádná závora nemohou zadržet Vzkříšeného, aby nedošel k našemu srdci a nevstoupil k nám. A žádné křesťanské společenství, které se vymezuje vůči ostatním, nemůže zabránit, aby sám Vzkříšený nestanul v jejich středu a neproměnil jejich soužití.

Dveře jsou v mnoha pohádkách a legendách důležitým symbolem, kdy se člověk stává sám sebou. Sám Ježíš říká v evangeliu: "Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu" (Jan 10,9). Ježíš nevstupuje pouze našimi zavřenými dveřmi. On sám je dveřmi, kterými lze projít k životu. Dveře jsou symbolickým obrazem pro přechod z jedné oblasti do druhé, např. z tohoto světa do onoho, z profánní oblasti do sakrální. Ve středověku byly brány katedrál zdobeny Kristem sedícím na trůnu: tehdy lidé ještě věděli, že jen skrze Krista mohou vstoupit do pravého života. Bereme-li Ježíšova slova vážně, náš život se uzdravuje. Procházíme-li dveřmi, kterými je On sám, dostáváme se k svému pravému Já. Ježíš ukazuje na dvou obrazech, co tento život znamená: budeme vcházet, vycházet a najdeme pastvu. Život v nás bude proudit všemi směry. Už nebudeme - zahleděni v sebe - kroužit jen kolem svého JÁ, nebudeme ale ani žít pouze na povrchu. Ve snu někdy nenacházíme dveře, které vedou do našeho domu, což vždycky napovídá, že ke svému srdci, k sobě samým nemáme přístup - jen bychom běhali okolo bez spojení se svou duší. Pokud vstoupíme dveřmi, kterými je Kristus, budeme vcházet a vycházet, navážeme vztah se svým srdcem a současně budeme utvářet tento svět. Najdeme pastvu. Najdeme pokrm, který nás opravdu nasytí.

Kristus jako pravé dveře, to je hezký obraz pro vzkříšení. I když své dveře zamkneme, Kristus, jako brána k životu, je rozlomí a projde jimi. Až k nám přijde našimi zamčenými dveřmi, získáme zase přístup k sobě samým.

Vnímej dnes pozorně dveře, kterými pocházíš! Existují i umělecky ztvárněné dveře. Dveře vedou do volnosti, dusivý vzduch své kanceláře můžeš nechat za sebou. Jiné dveře otevřou prostory, ve kterých se budeš cítit dobře: velké a světlé místnosti, prostoupené světlem, vkusně zařízené. Ber tyto místnosti jako obraz pro pokoje svého životního domu. A představ si, že vedeš Vzkříšeného všemi místnostmi, aby všechno zavřené bylo otevřeno a všechno odstavené a potlačované mohlo znovu ožít. Vzpomínáš si na sny, ve kterých hrály dveře důležitou roli? Kterými bys měl projít, aby se Tvůj život rozšířil, aby ses dostal do prostoru, který Ti je ušit na míru? Kde jsou dveře, které čekají, až je otevřeš?