Usilujte o to, co pochází shůry

Lidé, kteří jsou označeni Kristovým křížem, jdou temnotou radostně

z knihy Boží světlo v naší době , vydal(o): Paulínky

Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Tak zpíváme v jednom verši žalmu Izraele (viz Žl 118, 24), který v srdci očekával Zmrtvýchvstalého, a proto se tento verš musel stát velikonočním zpěvem křesťanů. Zpíváme Aleluja, v němž se hebrejské slovo stalo nadčasovým vyjádřením radosti vykoupených. (...)

Bůh nenechá ani jednu část svého stvoření zapadnout v tichosti a bez povšimnutí do minulého. On vše stvořil, aby to bylo, jak praví kniha Moudrosti. On vše stvořil, aby bylo všechno jedno a patřilo jemu a aby platilo: Bůh všechno ve všem.

Ale nyní vyvstává otázka: Jak můžeme na toto poselství o zmrtvýchvstání odpovědět? Jak může vstoupit mezi nás a stát se skutečností? Velikonoce jsou přece jakoby otevřenými dveřmi, které vyvádějí z bezpráví světa a vyzývají, abychom šli za tímto světlem, ukazovali jej ostatním, neboť víme, že to není snění, ale skutečné světlo, skutečné východisko. (...)

Následovat znamená, že můžeme jít pouze tam, kam – opět podle Jana – Petr ani Židé zprvu jít nemohli; kam však my nyní jít můžeme, protože On šel před námi a od té doby jde před námi neustále. Následovat znamená přijmout celou cestu, jít a vejít v to, co je nahoře, co je skryté, vejít v to, co je podstatou – vejít v pravdu, v lásku, v Boží dětství. Takové následování se ovšem vždy uskuteční pouze skrze kříž, v pravém „sebe-ztrácení“, pouze ono otevírá poklady Boží a poklady země, jako jediné otevírá živé studny hlubin a sílu skutečného života vpouští do tohoto světa. Znamená to vejít do skrytého, abychom tak v pravém „sebe-ztracení“ nalezli to, co znamená být člověkem. To pak zároveň znamená objevit onu zásobu radosti, kterou tento svět tak naléhavě potřebuje. Není to pouze naše právo, je to naše povinnost radovat se, protože Pán daroval radost a protože svět na ni čeká.

K tomu jeden malý příklad… Britská lékařka Sheila Cassidyová, která v roce 1978 vstoupila do Řádu svatého Benedikta, se v roce 1975 ocitla v Chile v žalářní vazbě a mučírně, protože lékařsky ošetřila jednoho revolucionáře. Krátce po mučení byla přeložena do jiné cely, ve které našla ohmatanou Bibli. Otevřela ji a hned narazila na obrázek, na kterém byl člověk zcela zbědovaný bleskem, hromem a kroupami, jež ho zavalovaly. Okamžitě se s tímto člověkem identifikovala, v něm poznala sebe. Ale pak se dívala dále a v horní polovině obrázku objevila silnou ruku, Boží ruku, a k tomu popisek z osmé kapitoly listu Římanům, který se týká podstaty víry ve zmrtvýchvstání: „Nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,39). A i když nejprve prožívala spodní polovinu obrázku, vše strašné jí pronikalo a bezmocnou ji rozežíralo jako červ, tak později prožívala stále intenzivněji druhou polovinu obrázku, onu silnou ruku, a zakoušela, co znamená „nic … nebude nás moci odloučit“.

Jestliže se na začátku ještě modlila: „Pane, osvoboď mě“, tak se vnitřní otřesení z toho, že je ve vězení, stále více měnilo v dokonale svobodnou odevzdanost, která se modlila spolu s Ježíšem Kristem: „Ne má, ale tvá vůle se staň.“ A zakusila, jak tehdy na ni sestoupila veliká svoboda a dobrota, a dokázala milovat, poněvadž poznala, že nenávist jejích věznitelů je jejich bída a vězení. Později byla sloučena s marxistkami, pro které měla bohoslužby a které spolu s ní objevovaly tuto svobodu zbavenou nenávisti a také velkou svobodu, jež z toho pramenila. Sheila Cassidyová k tomu říká: „Věděly jsme, že tato svoboda, kterou zažíváme za tlustými zdmi, není přelud a klam, ale zcela reálná skutečnost".

Po osmi týdnech byla propuštěna. Ale co přetrvalo, co si odsud odnesla, je to, že od té doby neustále a denně v lidech i věcech nachází Krista, takže nyní zcela rozuměla slovům Chestertona, „že lidé, kteří jsou označeni Kristovým křížem, jdou temnotou radostně“. Objevovat skrytý život, to znamená otevírat zdroj síly tohoto světa, to znamená napojit tento svět na sílu, která může zachraňovat, a dát světu sílu, kterou marně hledá sám v sobě. To znamená vyhloubit studnu radosti, která zachraňuje a proměňuje a která má tu moc, že odvolává neodvolatelné. Hledejte to, co je nahoře. To není skok do prázdna, ale důležité velikonoční vykročení do opravdové skutečnosti.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

Autor: Benedikt XVI.

Související texty k tématu:

Radost:

Nemáme-li žádný důvod k radosti... Nenalézáme-li momentálně ve svém životě žádný důvod k radosti, zůstává nám možnost radovat se z radosti Boží a štěstí, přítomného neustále v hloubi naší duše.
Radost Naše radosti v životě jsou vždy smíšeny s kapkou hořkosti a bolesti. Poznávám ale, že to velice pomáhá.
Radost je přirozený stav života Radost je přirozený stav věcí. To jen my jsme si navykli být naštvaní, dotčení, podráždění a nervózní. Důvodů, proč mít radost a být šťastný, je ale nekonečně mnoho…
Šťastný může být jen ten, kdo dokáže být vděčný Někteří lidé musí neustále dávat najevo nespokojenost, neustále protestovat a reptat, srovnávat se a závidět druhým.
Bůh tě chce vést k radosti Když k nám začnou promlouvat naše temnoty, mohou v nás vyvolat až závrať. Takřka z ničeho ale může vykvést pouštní květ, netušená radost.
Co je pokladem věřícího člověka? Poklad věřícího člověka je radost. Radost z jistoty, že je milován a že se tak může učit milovat.
Děkování nás uzdravuje a naplňuje radostí Umět poděkovat je lékem na naši nevšímavost k drobným darům života a přehnanou citlivost na sebemenší nedostatek. Vděčnost nás naplňuje radostí.
Já - a radostná?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. Ale…
Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech… Jak se já můžu radovat..?!
Měl jsem spoustu peněz, ale stále mi něco scházelo Po ukončení studia jsem si myslel, že až budu mít dostatek peněz a zaplním si skříň elegantními obleky, budu šťastný. Ale nebyl jsem.
Nekaz si radost tím, že budeš někomu závidět to, co ty sám nemáš...