Společenský, nebo samotář? Seznam některých rozdílů mezi introverty a extroverty.

Bližší pohled na rozdíly

z knihy Průvodce křesťanským rodičovstvím , vydal(o): Samuel, Biblická práce pro děti

Zde je seznam některých rozdílů mezi introverty a extroverty. Pravděpodobně zjistíte, jako většina lidí, že z obou skupin pro vás něco platí. Zároveň však budete velmi jasně cítit, že určité zaměření preferujete nebo že je vám v něm lépe. Při prvním čtení těchto seznamů přemýšlejte o sobě. Při druhém čtení v něm hledejte, co odpovídá vašemu dítěti.

Extrovert

Je otevřený požadavkům a příležitostem zvenčí.
Čerpá energii od druhých lidí a z vnějších zážitků.
Vyrušení je pro něho příležitostí.
Je rád s lidmi.
Život, který se nežije, nestojí za to zkoumat.
Jedná a pak (možná) přemýšlí.
Vyhledává činnost.
Často je přátelský, povídavý a snadno ho dobře poznáte.
Dává najevo své emoce.
Problémy řeší tak, že je vyjádří.
Cení si vztahů.
Dává životu šíři.
Může introvertům připadat povrchní.

Introvert

Žádosti a narušení zvenčí jej tlačí k uzavření do sebe.
Čerpá energii z vnitřníh zdrojů a vnitřních zážitků.
Vyrušení ho obtěžuje.
Rád si přemítá.
Neprozkoumaný život nestojí za to žít.
Nejprve přemýšlí a pak (možná) jedná.
Vyhledává samotu.
Je často rezervovaný, tichý a těžko ho dobře poznáte.
Skrývá emoce.
Problémy řeší v sobě.
Cení ci soukromí.
Dává životu hloubku.
Může extrovertům připadat odtažitý.

K čemu nám může být užitečné, pochopíme-li, zda naše dítě preferuje extrovertní, nebo introvertní přístup? Jaké může mít nepochopení jeho preferencí následky?

Znovu si pročtěte oba tyto seznamy a představte si, jaké by bylo mít jeden typ preference a žít v rodině, kde od vás rodiče očekávají pravý opak. Představte si, jaké by bylo být introvertem, s nímž lidé jednají jako s extrovertem a zároveň od něho takové jednání očekávají. Jak by to asi vypadalo?

KLÍČ K VÝCHOVĚ EXTROVERTA

Nechte být extroverta extrovertem. Dejte takovému dítěti najevo, že si vážíte jeho sociálních dovedností. Mějte trpělivost s tím, co vám občas může připadat jako zbytečný povyk. Pamatujte, že extroverti přemýšlejí při mluvení nebo až potom. Nevykládejte si jejich upovídanost jako povrchnost nebo mělkost. Přemýšlejte s nimi nahlas. To, co se často jeví jako prázdné tlachání, je možno obrátit ve smysluplnou diskusi, v níž jim předáte některé důležité biblické principy.

Když extrovert něco řekne, nepředpokládejte, že o tom přemýšlel. Pamatujte, že extroverti raději zpracovávají informace tím, že je vysloví. Zjistěte, zda pouze přemýšlejí nahlas, nebo zda o sdělované myšlence či návrhu již přemýšleli, abyste měli jistotu, že to skutečně chtějí udělat. Pro introverta je běžné vzít vážně to, co extrovert jen tak vypustí z úst jako nápad nebo možnost. Stejně často se stává, že extrovert pochopí jako náhodnou myšlenku něco, nad čím introvert strávil dny a týdny přemýšlení.

EXTROVERTI DOBÍJEJÍ SVÉ EMOCIONÁLNÍ „BATERIE“ VE STYKU S DRUHÝMI LIDMI. INTROVERTI JE NAOPAK DOBÍJEJÍ O SAMOTĚ.

Buďte připraveni naslouchat. V Příslovích a v mnoha dalších biblických textech se hodně píše o důležitosti naslouchání. Jelikož extroverti rádi povídají, poskytnou vám spoustu příležitostí aplikovat toto biblické učení v praxi. Někdy je dobré je povzbudit, aby přemýšleli nahlas, a zapojit se do toho s nimi. Když mluvíte s extrovertem, nesmíte dělat příliš dlouhé pauzy. Skutečně vyhraněný extrovert si může i vaše nadechnutí vyložit jako signál, jako že už jste skončili a čekáte na jeho reakci.

Pokud je pro vás něco důležité, dejte to extrovertovi najevo. Jelikož extroverti přemýšlejí nahlas, nedokáží někdy odhadnout, jak důležitá je určitá věc pro introverta. Paul a Kathy mi vyprávěli o mnoha situacích, kdy zakusili zásadnější (a frustrující) nedorozumění s Kelsey nebo s Carlem, protože buď přecenili, nebo nedocenili důležitost toho, co jim jeden z nich sděloval.

Povzbuzujte je v trávení času s kamarády. Četl jsem, že ženy a muži se liší v tom, jak často se přes týden stýkají se svými přáteli. Podle mé zkušenosti to není dáno ani tak rozdílem mezi muži a ženami, jako spíš rozdílem mezi introvertní a extrovertní orientací. Slyšel jsem jednoho řečníka, který provedl průzkum na 6000 osobách a zjistil, že frekvence návštěv přátel u nich úzce souvisela s jejich preferencemi pro introvertní nebo extrovertní orientaci, nikoli s jejich pohlavím.

Kelsey je citově orientovaný extrovert. Ženy s tímto typem orientace se scházely s kamarádkami jen o maličko častěji než stejně orientovaní muži. Carl je intelektově orientovaný introvert. Tyto typy byly na konci seznamu bez ohledu na to, zda se jednalo o muže nebo ženy. Introverti obnovují svou citovou energii o samotě. Vůbec se nedá říci, že by jeden z těchto přístupů byl lepší nebo zdravější. Oba jsou stejně platné a hodnotné.

Změna chování dítěte

Při poznávání svého extrovertního dítěte objevíte nové příležitosti k tomu, jak se dotknout jeho srdce. Před několika lety se můj syn Matt vrátil ze školy a já se ho zeptal: „Matte, jak ses dneska měl?“ „Dobře,“ odpověděl.

Na základě jeho slov bych mohl předpokládat, že je všechno v pořádku. Ale z tónu jeho hlasu jsem okamžitě vyrozuměl, že se něco stalo. Proč?

Jako většina extrovertů, Matt málokdy na takové otázky odpovídá jedním slovem. Je energický, otevřený, nadšený a obvykle velmi pozitivní. Jednou jsem slyšel o malém chlapci, jehož učitel žáky ve třídě požádal, aby napsali příběh o kovbojích. Malý chlapec svůj příběh zakončil slovy: „A kovboj vyskočil na koně a rozjel se do všech stran.“ To je popis Matta.

Protože jsem si Matta dobře všímal, věděl jsem, že je extrovert, a znal jsem jeho obvyklý způsob komunikace. Proto jsem nemohl přehlédnout skutečnost, že všechno není jako obvykle – buď byl unavený, nebo měl náročný den, nebo prožíval něco, s čím si v tuto chvíli nevěděl rady. Abych měl jistotu, rozhodl jsem se ověřit si u něj, zda jsou moje dedukce správné. A skutečně – zažil nějaké zklamání ve škole. Mohli jsme o tom hovořit. Já jsem v podstatě jen naslouchal a položil mu pár otevřených otázek. Matt se ten den něco dozvěděl o svých emocích a já jsem se dozvěděl víc o něm.

KLÍČ K VÝCHOVĚ INTROVERTA

Nechte být introverta introvertem. Nepředpokládejte, že je s ním něco v nepořádku nebo že je nutno ho změnit. Pamatujte, že se uprostřed davu lidí může cítit stejně osaměle jako vy, když jste o samotě. Kdosi řekl: „Introvertní orientace není nemoc, kterou je nutno chirurgicky odstranit.“ A měl pravdu. Ve Spojených státech preferuje zhruba 75 procent obyvatel extrovertní orientaci a pouze 25 procent populace jsou introverti. Na druhou stranu v Japonsku je tento procentuální poměr přesně opačný. Většina populace tam preferuje introvertní orientaci, a tudíž je tato orientace považována za „normální“.

Když si Paul a Kathy vypracovali typologické testy MBTI, zjistilo se, že Paul, podobně jako jeho syn Carl, vykazuje jednoznačnou preferenci introvertní orientace. Ale Kathy se ho o většinu manželského soužití snažila proměnit v extroverta. Měla ty nejlepší úmysly. Byla upřímně přesvědčená, že tím Paulovi prokazuje dobrou službu. Teď se podívala Paulovi přímo do očí a řekla: „Je mi to moc líto, miláčku.“ On se natáhl a vzal ji za ruku.

Kathy pokračovala: „Jsou chvíle, kdy bych si přála, abys byl vůči mně i dětem sdílnější, ale chci se učit rozumět ti a ctít tvoji potřebu trávit čas o samotě a rozjímat.“ Paul to velmi ocenil a dodal: „Teď lépe chápu jak své, tak tvoje potřeby a je mi jasné, že když si vždy po příchodu domů rovnou zalezu do své nory, těžko mohu být tak dobrým manželem a otcem, jakým bych být chtěl.“ Vyzbrojeni tímto porozuměním mohli Paul a Kathy učinit několik drobných změn, které pro jejich domácí klima znamenaly obrovský přínos.

Mějte s introverty trpělivost. Jejich první reakce na nové nápady se může zdát trochu odmítavá, mají sklony se poněkud urputněji vzpírat změně. Dávejte si ovšem pozor, abyste nedělali
ukvapené závěry (z tohoto prohřešku jsou introverti zřídka obviňováni). Nepředpokládejte, že jsou tvrdohlaví a nepoddajní nebo že se nechtějí aktivně zapojit. Kvůli preferovanému způsobu zpracování informací může introvertům trvat déle, než dojdou k nějakému rozhodnutí. Když ale rozhodnutí padne, pravděpodobně je dobře promyšlené.

Poskytněte introvertům prostor a čas. Pamatujte, že mnoha introvertům často trvá poněkud déle, než se „rozehřejí“. Vědci studovali, jak dlouho trvá extrovertům a introvertům, než zareagují na otázku. Z výsledků vyplývá, že průměrná doba reakce pro extroverta je méně než dvě sekundy. To není žádné překvapení! Mějte na mysli, že jejich první odpověď nemusí být do hloubky promyšlená, ale přinejmenším začnou hovořit.

Z téhož výzkumu ovšem vyplynulo, že introvertům trvá v průměru více než sedm sekund, než vůbec něco řeknou – což je pro extroverty celá věčnost. Mnozí extroverti unáhleně usoudí, že pokud introverti nic neříkají, určitě se nudí, jsou zmatení, ospalí, chtějí, aby extrovert pokračoval v povídání nebo se staví na pasivní odpor.

I introvert má vlastní názor

Ptejte se introvertů na jejich názor, když vám ho říkají, naslouchejte, položte několik dalších otázek a dívejte se jim přitom do očí. Introvertům může trvat vyjádření myšlenek déle než extrovertům. Nemyslete si, že nádech je znamením, že už svoji řeč skončili. Pro introverta je tříminutová odmlka krátkou chvilkou, zatímco pro extroverta je to celá věčnost. Nevím o nikom, kdo by byl rád, když mu ostatní skáčou do řeči. Introverti v tom nejsou žádnou výjimkou. Uděláte-li si na ně čas, dáváte tím najevo, že si jich vážíte a že jejich myšlenky jsou pro vás důležité.

Kathy si uvědomila, že aniž by tím myslela cokoli zlého, má sklony skákat Paulovi a Carlovi do řeči dřív, než stačili dokončit myšlenku. Na introverta to ale může působit tak, že pro vás jeho myšlenky nejsou důležité. Dáte-li mu o trochu víc času na reakce, může se prohloubit komunikace a porozumění.

Nepředpokládejte, že introverti nemají vlastní názor nebo že nechtějí mluvit. Vybízejte je k přemýšlení nahlas. Povzbuďte je, aby mluvili o tom, k čemu zatím ve svém přemýšlení došli. Připomínejte jim, že není nutné, aby měli všechno dokonale promyšlené, než o tom s vámi budou mluvit. Tím se mohou naučit přemýšlet nahlas a vám to pomůže rozvíjet schopnost zamyslet se, než otevřete ústa.

Dejte introvertům čas se vyrovnat se svými emocemi. Můj syn Nathan jednou vrazil do domu, s dupáním vyběhl po schodech a práskl za sebou dveřmi. Není to jeho obvyklý způsob návratu domů, takže mi hned bylo jasné, že něco není v pořádku. Trochu mě popudilo, jak práskl dveřmi. Učili jsem své chlapce, že hněv není sám o sobě špatný, ale že je třeba ho vyjadřovat zdravým způsobem – a tedy rozhodně ne například práskáním dveřmi.

Měl jsem na výběr. Mohl jsem jít za Nathanem do pokoje, vyhubovat mu za to, že práskal dveřmi, a dát mu zcela jasně na vědomí, že něco takového už nechci nikdy slyšet. Nebo jsem se naopak mohl pokusit pochopit, co prožívá, a pomoci mu vyrovnat se s tím. Jelikož Nathan je introvert, potřebuje události a emoce zpracovat vnitřně, než je schopen o nich hovořit. Proto jsem věděl, že chci-li mu na jedné straně porozumět a na druhé straně mu dát najevo, že mu rozumím, musím ho nechat chvíli o samotě, aby si to mohl v klidu promyslet.

Zhruba po půl hodině jsem šel nahoru do jeho pokoje a sedl jsem si na podlahu vedle něj:
„Vypadá to, že jsi měl krušný den,“ řekl jsem tiše. Po několika minutách ticha (jestli jste extrovert, může vám to připadat jako hodiny) odpověděl:
„To jo.“

Pokračoval jsem: „Přišel jsem za tebou, abys o tom mohl s někým mluvit. Nemusíš, ale v minulosti jsi říkal, že ti to pomáhalo.“ Po další pauze jsem pokračoval: „Chvilku tu s tebou posedím a můžeš mi říci, co budeš chtít.“

Po několika dalších minutách se Nathan začal otvírat. Poslouchal jsem a poslouchal. Položil jsem mu několik otevřených otázek. Nenabízel jsem mu řešení ani radu. Ukázalo se, že jeden z nejlepších kamarádů si z Nathana ve škole dělal legraci a všichni jeho kamarádi se mu smáli. Navenek se smál s nimi, ale uvnitř cítil zranění a pokoření, které rychle vyprovokovalo hněv. Samozřejmě jako řádný introvert uzavřel všechny své pocity ve svém nitru, takže nikdo neměl ani tušení, jak se ho to dotklo.

Když o tom Nathan začal hovořit, měl jsem možnost s ním zkoumat, jak mohl zareagovat jinak. Než jsem se vrátil dolů, vzali jsme se za ruce a společně jsme se modlili. Protože jsem chápal význam typu osobnosti a protože jsem chápal, že introverti zpracovávají zkušenosti jinak než extroverti, mohl jsem mu nabídnout lásku takovým způsobem, který byl pro něho smysluplný.