Proč jsem chtěl(a) jet do Madridu?

z knihy Pevně se držte víry , vydal(o): Paulínky

Vydat se na cestu..

Jedním z důvodů je, že ráda cestuji, poznávám nová místa, a v Madridu a ve Španělsku obecně jsem ještě nebyla. Také na takovém velikém setkání jsem nebyla, asi jako mnoho jiných mladých z celé republiky a z celého světa. Hlavním důvodem je ta touha vydat se na cestu. Na cestu, která pro mě ještě stále nemá jasný cíl, je plná otázek bez odpovědí. Mnoho známých mi tuto cestu rozmlouvalo: „Tolik peněz? To je úplná škoda tam jet, raději si zajeď někam sama s přáteli na dovču, odpočiň si, tam se budeš akorát trmácet autobusem, tlačit v davech a ještě to horko, akorát tam někde zkolabuješ.“ Tato slova mi připomněla realitu. Opravdu tam bude horko, opravdu to bude náročné. Ale stále váhám, žádná cesta přece není jednoduchá, co třeba cesta na Golgotu? Taky jsem měla možnost jet na brigádu do zahraničí, termín se však kryl s datem setkání v Madridu. Další rozhodování, debatování... a řečení výsledku – MADRID. Sice tam nevydělám žádné peníze, budu asi unavená, vyčerpaná, ale rozhodně ne zklamaná, neboť v dnešní době je přece jen malým zázrakem, když se lidé – ohromné davy – setkají jen kvůli Němu, když touží být s Ním, kilometry daleko od své rodiny, země, když opustí vše. Chci se vydat na cestu, opustit svůj starý život a hledat nový! A. Ch.

Rodiče a (nebo?) já

Chci... Nechceš! Chci!!!! Takhle nějak probíhala moje debata s maminkou, když jsem jí oznamovala, že bych ZASE někam, a to do Madridu, chtěla jet. Naprosto v klidu se na mě podívala a oznámila mi, že to teda nechci. No a co udělá asi každý normální člověk, když mu rodič něco říká? Chce opak! A přesně takhle na mě zapůsobila i její slova. Jenže o něco později jsem si uvědomila, že bych chtěla také spoustu jiných věcí, které vím, že bych si za téměř devět a půl tisíce korun mohla pořídit. Přála bych si ruční GPS, nové šaty na ples, sedací vak do nového pokojíku, novou postel, podívat se za kamarádem do Anglie... Je toho ještě daleko víc, ale něco vám povím – tohle všechno klidně oželím, nebo si to třeba jednou budu moct i dovolit, ale teď, teď je tu Madrid a setkání s papežem – a to za to všecko doufám bude stát! A.B.

Láska k cestování

Asi patřím k těm, kteří si oblíbili cestování. Ať už cestování během prázdnin na nová místa, která jsem ještě nenavštívil, a nebo i bežné cesty, například do školy. Vždy je to dobrodružství a zároveň i pouť, protože se svěřuji do Božích rukou a věřím, že On bude nade mnou bdít, chránit moje kroky. Ať už cestuji ve skupině nebo sám, má to vždy své kouzlo. Občas potkám zajímavé lidi, které mi sám Pán posílá do cesty. A jsou pro mě obohacením. Myslím, že i zde platí pravidlo, že jen doma prorok není prorokem. S člověkem, kterého potkám takto „náhodou“, se občas dobře povídá, a to i o věcech víry, o Bohu, v kterého jsem uvěřil. Na Dni mládeže jsem ješte nebyl. Můj kamarád, mnohem zkušenější cestovatel, mi řekl, že se tam nechystá, protože Madrid už viděl a extrémní horka nevyhledává. No, mě však přesvědčují a lákají svědectví o tom, že je pěkný zážitek vidět papeže naživo, ale ješte víc – zažít společenství mladých odevšad, které prostě spojuje společná naděje a jednoduchá bratrská láska. Takovýto dav lidí kráčející za Kristem už není jen anonymní masa, přestože mají možnost poznat jen pár lidí okolo... S tímto očekáváním se chystám na Světový den mládeže a doufám, že tam budu povzbuzením aspoň pro jednoho bratra či sestru v Kristu. D.CH.

Začalo to na Velehradě 2008

Proč chci jet do Madridu? Odpověď je jednoduchá: Protože jsem se rozhodla. Pamatuju si přesně na ten okamžik, jako by se to stalo teprve včera, ale už to nějaký ten pátek bude... Společně s kamarády jsme se modlili na vigilii. Tím pro některé z nich skončil denní program a šli spát do stanů. I mě přemlouvali, abych šla s nimi, abych si odpočinula, že ráno budu muset brzo vstávat, že je venku zima, že budu mít hlad, že se stejně na další program nesoustředím, že... Já jsem ale nemohla jít spát, jako by mě něco táhlo. Jako kdyby mi někdo říkal, abych zůstala. Později jsem pochopila proč... Moji kamarádi už asi spokojeně pochrupovali ve vyhřátých stanech, zatímco já jsem spokojeně klečela na studené dlažbě velehradské baziliky, kde právě probíhala noční adorace. Sama mezi tolika lidmi a s Ním ... Pak začal přenos mše svaté ze Sydney, pomalu se rozednívalo... Vrátili se i moji kamarádi, mnohem unavenější a ospalejší než já. Společně jsme sledovali přenos a ve chvíli, kdy Svatý otec oznámil, že příští SDM bude v Madridu, jsem moc zatoužila být tam taky... Z. N.