Sekce: Knihovna

Gianfranco Ravasi

Marie Magdaléna

z knihy Biblické postavy , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Je zvláštní příběh oné Marie, Ježíšovy učednice, která pocházela z Magdaly, vesnice rybářů u Tiberiadského jezera, obchodního centra s rybami nazývaného řecky Tarichea, tedy „slaneček“. Její osoba byla hodnocena mnohokrát a protikladně. My vyjdeme ze situace jednoho jarního jitra, jehož atmosféru vyvolává úryvek z evangelia podle Jana, jehož část nám předkládá velikonoční liturgie (20,1–18). Marie v něm stojí před hrobem, do něhož bylo před několika hodinami uloženo Ježíšovo mrtvé tělo. Paradoxní je, že si splete Ježíše, který vstal k novému životu a stojí před ní, se zahradníkem.

Jak mohlo dojít k takovému nedorozumění? Odpověď dává sama povaha velikonoční události, která se sice odehrála v dějinách, ale zároveň jde o tajemný a transcendentální nadpřirozený děj. K „poznání“ Zmrtvýchvstalého nestačí oči ani fakt, že s ním putovala, naslouchala jeho promluvám na palestinských náměstích nebo s ním večeřela. Zde je zapotřebí hlubokého vhledu, jaký nabízí vyšší poznání. Marie „pozná“ Ježíše, až když ji osloví jménem, oči její duše se otevřou a ona zvolá „hebrejsky ‘Rabbuni’, to znamená ‘Mistře’“ (20,16), a tak se jí dostává poslání být svědkem vzkříšení: „Jdi k mým bratřím a oznam jim: ‘Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu’. Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: ‘Viděla jsem Pána!’ – a toto že jí řekl“ (20,17–18).

Marie z Magdaly vstoupila na scénu evangelií jako jedna z žen, které přispívaly Ježíšovi a jeho učedníkům ze svého majetku. K jejímu jménu byla přidána poněkud silná specifikace: „z které vyšlo sedm zlých duchů“ (Lk 8,1–3). Právě u této zprávy vidíme další záměnu. Výraz sám o sobě může vyjadřovat něco velmi závažného (sedm je číslo plnosti), ať už jde o fyzické nebo morální zlo, které ji zasáhlo a z nějž ji Ježíš vysvobodil. Ale tradice, tisíckrát opakovaná v dějinách umění a přetrvávající až do našich dnů, učinila z Marie prostitutku, a to jen proto, že předchozí stránka evangelia – 7. kapitola evangelia sv. Lukáše – vypráví o obrácení anonymní „hříšnice známé v onom (nejmenovaném) městě“ – té, která drahocenným olejem pomazala Ježíšovy nohy, když byl hostem v domě věhlasného farizea, omyla je svými slzami a osušila svými vlasy.

Totéž gesto zopakovala jiná Marie, sestra Marty a Lazara (Jan 12,1–8). Tak se naplní další záměna za Marii z Magdaly, kterou si některé populární tradice pletou s Marií z Betánie, když ji nejprve zaměnily za prostitutku z Galileje. Ale to ještě konec deformacím tváře této ženy. Některé křesťanské apokryfní texty, sestavené v Egyptě okolo 3. století, dokonce identifikují Marii z Magdaly s Marií, Ježíšovou matkou!

Proměňuje se natolik, že se pomalu stává symbolem nebo obrazem božské moudrosti, která vychází z Kristových úst. A proto – nikoli pro zlovolné narážky, které nám předkládá jako pokušení ve víře povrchní literatura –, říká apokryfní Filipovo evangelium, že Ježíš „miloval Marii více než ostatní učedníky a líbal ji na ústa“. V Bibli se praví, že „Moudrost vychází z úst Nejvyššího“ (Sir 24,3). Úděl Marie z Magdaly je podivný; snížena k prostitutce a povýšena k božské Moudrosti! Naštěstí jediný, kdo ji povolal jménem a poznal, byl Ježíš, její Mistr, Rabbuni, onoho velikonočního jitra.

***

Různé formy zápisu slova Rabbuni: Rabuni, Rabunni, Rabboni, Raboni, Rabonni...

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Apoštol Tomáš
• Lotr po pravici ukřižovaného Krista je beze jména