Sekce: Knihovna
Chile, Argentina, Antarktida
z knihy Kolem Zeměkoule, e-mailový cestopis
Ahoj kamaradi!Tak to dnes mame presne pul roku, co jsme vyrazili. Nekteri jste se ptali, zda jste nam nevypadli ze seznamu, nevypadli, jen jsme se dlouho neozvali, pohybujeme se ted vic po ruznych narodnich parcich a tak. Od naseho posledniho mailu z Bolivie jsme pak postupovali stale jizneji a jizneji a jizneji. Ted postupujeme stale severneji a severneji, protoze mame mame letenku ze Santiaga de Chile na Zeland. Posilame zas nejake fotky, at mate predstavu.
Jak tak putujeme, zjistili jsme, ze na ceste funguje nekolik pravidel. Prvni je, ze cim podrobneji si neco naplanujem, tim spis se pak plan uplne zmeni. Kvuli pocasi, nebo treba kvuli lidem, co cestou potkavame, kt. nam doporuci treba uplne jinou cestu, a tak podobne. Dalsi pravidlo je, ze cim vic mame predsudku vuci nejakemu narodu nebo skupine lidi,tim spis je pravdepodobne, ze potkame nekoho, kdo nas donuti zmenit pohled, aspon trochu. Vcera nas od vstupu do narodniho parku svezl taxikar zadarmo 3km do mesta, sam se nam nabid a kdyz jsme mu pak nutili aspon drobaky, kategoricky odmitl(!) Nebo jsme treba kritizovali Francouze, ze vetsinou neumi nic jineho nez francouzstinu, casto ani slovo spanelsky i kdyz tu cestuji nekolik mesicu a vetsinou se bavi jen mezi sebou navzajem, kdyz se potkaji. Pak jsme na treku v chilskem narodnim parku Torres del Paine potkali uzasny francouzsky parecek z Grenoble, profesory hudby na fletnu a na trumpetu,lidi naseho veku. Taky cestuji "kolem sveta" a uchvatilo je to tak, ze si to chteji prodlouzit z jednoho roku na dva. Tihle dva nadsenci si dali cestu ze Santiaga de Chile dolu na kolech na jih (na konec slavne Carretery Austral, tou my ted jedem postupne busy nahoru). Patagonskym vetrem jsme uz oslehani i my azaz, ale co nam popisovali oni - museli vstavat vzdy hodne brzy, aby nekam vubec ujeli, kolem druhe uz se proti vetru nedalo jet. No a s touhle dvojickou jsme sli v Torres del Paine devitidenni trek, kdy nam naprosto vubec nepralo pocasi, foukalo,prselo a obcas i snezilo. Konverzovali jsme ve spanelstine, vtipalci:) a vzajemne se podporovali, kdyz jsme meli krizi (takyze byly krize, v te kose!) Tak jsme si to nakonec pekne uzili. Trek s nami sli i dalsi lidi, mezi nimi i dvojka Chilanu a dvojka Argentincu. Tyhle dva narody jsou mezi sebou velci rivalove, ale kluci za par dni tapali furt spolu a byla to vtipna particka. Kdyz jsme po nich vecer v jednom refugiu chteli doporuceni k obou zemim - co navstivit, co ochutnat,co vynechat - zacal pekny hokej a chvilemi jsme mysleli, ze si mozna jednu dve natahnou, bylo veselo. Kdyz se treba Honza ptal, jestli ma Maradona syna, Chilani hned zacli vykrikovat, ze samozrejme, ze po cele Argentine.
Jinak kdyz se clovek bavi s mistnimi, taky se trochu meni uhel pohledu na nekt. veci, co mame zazite cernobile. V Chile napr. chvali Pinocheta, ze diky nemu maji poradne silnice, elektrinu a nejlepsi ekonomiku Jizni Ameriky. Je to asi tak, jakoby cestovatel prijel do Cech a poslouchal nekde v hospode, ze za komunistu bylo lip. V Argentine se vsichni ve 2. os. neoslovuji "ty" ale "che" na pocest Che Guevary, kt. vsichni zboznuji.
Turisti, co potkavame maji taky zajimave cesty, kdyz se v hostelu zminime, ze cestujeme rok, neni to pro nikoho nic neobvykleho. Hodne z nich ma taky tuhle letenku "kolem sveta" at uz na rok nebo na pul roku. A vsichni se shodnou, ze je to stejne strasne malo casu na vsechna ta mista. Taky jsme narazili na typka s jednou rukou ochablou, co si to uz pet let krosi na motorce z Mexika na jih, vzdy se nekde zastavi a pracuje, posledne rok v Kolumbii.
Tak jo, dnes to bylo spise o lidech, mista uvidite na fotkach. Mejte se krasne.
Zmrzlici z Patagonie
MaHo
---
Antarktida - neplánovaná odbočka
Na Antarktidu jsme se plavili na lodi Explorer kanadske spolecnosti G.A.P. Adventures. Byla to puvodne neplanovana odbocka. Nechali jsme se nahecovat, ze z Ushuaie (nejjiznejsiho argentinskeho mesta) uz je to jen "coby kamenem dohodil," a ze se nam takova prilezitost treba uz nenaskytne.
Prvni den rano jsme se nalodovali s pocity tak trochu nervozniho ocekavani - jak na nas zapusobi nedotceny kontinent, ale taky plavba lodi s dalsimi 102 turisty ze vsech koutu sveta na palube. Hromadnym zajezdum jsme se vzdy spise vyhybali. Vetsina z pasazeru nas od pohledu vekem prevysovala o 20-30 let. Nicmene jsme v davu rozeznali asi 10 mladsich osuntelejsich pasazeru, nepochybne dalsich batuzkaru, co si zajezd koupili az na posledni chvili.
A pak uz jsme byli ve viru deni. Hned po nalodeni slavnostni uvitani, kdy se nam predstavili clenove posadky vcetne celeho vedeckeho tymu, ktery se mel v prubehu plavby starat o nasi osvetu (geolog a paleontolog, ornitolog,zoolozka se specializaci na morske savce, historik)
DRAKEUV PRULIV
V prubehu dvou dni, kdy se proplouvalo nechvalne proslulym Drakeovym prulivem, do nas v prednaskovem sale vedci hustili jednu prednasku za druhou, k dispozici perfektni powerpointove prezentace o vsem tykajicim se Antarktidy - nejen prirodovedne hledisko, ale i historie dobyvani kontinentu a upravy mezinarodnich smluv o tom, co je a co neni na tomto neutralnim uzemi povoleno. Drakeuv pruliv byl pomerne milosrdny, vlny byly "jen" dvoumetrove, presto nekolika nestastlivcum vcetne me prasky proti morske nemoci nezabiraly, tak jsme vetsinu casu prolezeli v kajute. O prednasky jsme ale nebyli ukraceni, vysilali nam je primo do kajut, ovsem bez obrazu.
PRAVIDLA VYLODOVANI
Do antarktickych vod jsme vpluli tretiho dne rano, za nadherneho rozednivani. Akcni program pokracoval. Po ctyri dny jsme se 2x-3x za den na clunech zodiacich vylodovali na ostruvky ci pevninu (mezi nimi napriklad Paulet Island, Brown Bluff, Port Lockroy, Deception Island), ve zbyvajicim case opet probihaly prednasky. Pri vylodovani se musela dodrzovat striktni pravidla-na jednom miste se mohl vylodit jen urcity pocet lidi najednou, dodrzovaly se presne casy, jak dlouhou dobu jsme na tom kterem miste mohli stravit. Kapitan lodi byl neustale v kontaktu s kapitany dalsich dvou turistickych lodi a domlouvali si trasy tak, abychom se mijeli. Kazdy jsme vyfasovali holinky, ktere jsme si vzdy pred nastupovanim do zodiaku namaceli do dezinfekcniho roztoku, abychom na Antarktidu nezanesli bakterie. A kdyz jsme se vraceli na lod, holinky jsme si museli predtim poradne vydrhnout kartacema, hlavni duvod tentokrat prozaictejsi - abychom nezanesli silne cpici vsudypritomne tucnaci guano na lod (stejne tam pak bylo vsude citit)
ZVIRECTVI OSAZENSTVO ANTARKTIDY V LETE
Ktere zvire nas napadne jako prvni ve spojitosti s Antarktidou? Vetsinou tucnak. V dobe nasi navstevy uz byla mladata tucnaku velka, vetsi nez rodice, nicmene prodelavala zdlouhavy a stresujici proces vymeny peri, trvajici nekolik tydnu, behem ktereho jeste nemuzou do vody za potravou a rodice je uz prestavaji krmit. V ramci usetreni energie pelichajici ptak jen stoji ci lezi na jednom miste. Byli jsme svedky komickych honicek, kdy takove prerostle mlade honilo sveho rodice dozadujic se potravy. Rodic se obcas smiloval, zastavil a mlade nakrmil, ale pak se zas pustil na utek, nemotorne mlade za nim,jeden kotrmelec za druhym. Rodic pak vse ukoncil skokem do vody, kam za nim neodbytny potomek nemohl. Nemene komicky jsme museli pusobit my nabaleni v zarivych goretexovych bundach, v holinkach, poslusne jsme tapali po chodnicku nam vymezenem. Od zvirat jsme meli dodrzovat vzdalenost 5 metru, pokud ovsem za nami nekteri zvedavci neprisli sami. Krome kolonii nekolika druhu tucnaku (tucnak osli, t.uzdickovy, t.krouzkovy) jsme videli jeste dalsi hnizdici ptaky a kolonie tulenu, rypousu a lachtanu. Behem plavby taky vzdy nekdo z vedcu hlidal na palube a jakmile se objevily velryby, pasazeri byli hnani na palubu, aby nahodou o neco neprisli (za ty penize) Program byl hekticky a mista nadherna, snad az na smutne pusobici zatoku s pozustatky po velrybarske cinnosti.
DRAKEUV PRULIV PODRUHE
Posledni vecer pred plavbou zpet do Argentiny, si nas vedci v kvizu pekne vyzkouseli, jak jsme davali pozor. Kdo chtel, mohl si taky udelat par temp v antarktickych vodach (aby se mel doma cim pochlubit) skok ze schudku a nasledne vytazeni na clun, foto na diplom. A pak opet dva dny Drakeovym prulivem, tentokrat s vlnami sedmimetrovymi, kdy uz nas v kajutach lezela vetsina. Prednasky presto dal pokracovaly, vedci zrejme prednaseli v prestavkach mezi zvracenim, jinak si to neumim vysvetlit. Ale - jak rikal Chris,vedouci vedeckeho tymu, kdo chce na Antarktidu, ma si aspon neco protrpet, bude si toho cenit vic (zapalene brojil proti jinemu druhu turistiky na tento kontinent - tomu helikopterovemu, ktere je podle nej pro zvirectvo mnohem vice stresujici)
ENVIRONMENTALNI OSVETA TURISTU
Jak jsme se meli moznost dozvedet na jedne z prednasek, zakony o nakladani s odpady na Antarktide byly vytvoreny az pote, co se zajezdu na tato mista zucastnili papalasi z vlivych kruhu a se zdesenim pozorovali, jak se odpadky na vedeckych stanicich proste nechavaji odplout s tajicim ledem. Rada turistu jela na Antarktidu s tim, ze si chtela ve svem denicku odskrtnout posledni nenavstiveny kontinent (nadherna devadesatileta bulharska babicka prohlasila, ze kdyz uz ted videla Antarktidu, muze konecne umrit) Zpet jelo pres sto turistu nahustenych novymi dojmy a novymi informacemi od vedcu, keri se celou dobu snazili nas "environmentalne vychovavat." Mozna to vse upadne u ucastniku zajezdu casem v zapomneni. Ale uz pri zpatecni ceste se pri drazbe drobnosti z Exploreru vybralo nekolik tisic dolaru na podporu nadace Zachrante albatrosy. Pochybuji,ze se nekdo z pasazeru o albatrosy pred plavbou opravdu zajimal....
Faktická poznámka pod čarou:
Koncem listopadu 2007 se ve zpravach mihla informace o turisticke lodi Explorer, ktera ztroskotala na Antarktide. Vsech 154 cestujicich bylo uspesne evakuovano. Havarie ovsem nabyla katastrofictejsi rozmer, kdyz se z potapejici se lodi do antarktickych vod vylilo zasobni palivo, ktere vytvorilo nekolikakilometrovou skvrnu. Nasledovaly vcelku opravnene diskuze, zda je spravne turismus na Antarktide podporovat. V tomto clanku nechci vynaset definitivni soudy, chci jen poskytnout pohled z perspektivy cloveka, ktery se takoveho vyletu zucastnil.
Po sesnacti mesicich na cestach po svete, kde jsme videli spousty nadhernych i osklivych mist, zustava Antarktida necim jedinecnym, pocit z ni se neda dobre popsat. V dnesni dobe se kazdy ohani environmentalnimi postoji,protoze to zrovna leti, casto jsou to vsak jen prazdna slova. Myslim, ze primy kontakt s takovymi misty cloveka opravdu vnitrne oslovi a motivuje k dalsim zmenam v zabehlych postojich, v ochote nejakym zpusobem se zapojit,i kdyz treba jen tridenim odpadu. Takovy druh turistiky bych nezatracovala.
---
Fotogalerie:
- Chile, Argentina, Antarktida
Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:
- Mexico, Belize, Guatemala
- Guatemala, Salvador, Honduras, Nikaragua
- Nikaragua, Kostarika, Panama, La Paz - Bolivie
- Nový Zéland - Kiwiland
- Nový Zéland, Austrálie, Bangkok, Nepál
Autor: MaHo