Sekce: Knihovna
3. kapitola: Snažím se pochopit, abych věřil - Intelligo ut credam
(Na cestě hledání pravdy; Různé podoby pravdy člověka)z knihy O vztahu víry a rozumu , vydal(o): Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském
Teze: V člověku jsou dvě silné tendence: hledat a nalézat pravdu a člověka, kterému by se hledající mohl svěřit. Oboje otvírá cestu k víře.Zásadu chápu, abych věřil, ilustruje dokument na Pavlově řeči v Athénách. Touha srdce po Bohu, kterou znají pohané, otvírá člověku cestu k víře v Krista, který o něm mluvil. Podmínkou je upřímné hledání pravdy, které vychází z dvou skutečností: já jsem a já zemřu. Proč jsem tedy zde? Člověk hledá absolutno, schopné dát jeho hledání odpověď, něco posledního, co dává všemu smysl. Hypotézy ho mohou fascinovat, nikoliv uspokojovat.
(Různé podoby pravdy člověka) Když vědec nedosahuje při svém bádání úspěchu, nevzdává se. Ví, že musí nastoupit správnější cestu výzkumu. To se týká i tzv. posledních otázek. Jistě neobsahuje každá získaná pravda na tomto poli stejnou hodnotu. Souhrn získaných výsledků však potvrzuje, že člověk schopen dosíci pravdy je.
K různým formám pravdy patří ty, které jsou získány bezprostředním vhledem nebo zkušeností. Jiných člověk dosahuje spekulativním úsilím svého rozumu. Pokud jde o filozofické pravdy, nezávisí na leckdy jepičích názorech profesionálního filozofa, nýbrž platí, že každý člověk je určitým způsobem filozofem, který si sám dává odpovědi.
Člověk je společenskou bytostí, závislou na prostředí, zprostředkujícím různé tradice, a těch se zpravidla s důvěrou v druhé lidi přidrží, pouze malý zlomek podrobuje kritice. Žije tedy taky z víry. Na jedné straně se víra jeví jako nedokonalá forma poznání, na druhé je obsahově mnohem bohatší než osobně získaný vhled. Obsahuje cenný sociální rys: člověk si nezískává pravdy pouze osvojováním si abstraktního poznání, nýbrž živým vztahem odevzdání se a věrností, v nichž člověk nalézá plnou jistotu.Kdo věří druhému, se svěřuje nejen člověku, ale i pravdě, o které mu druhý pověděl. Za příklad stačí svědectví mučedníků. Schopnost svěřit se druhému představuje jeden z antropologicky nejdůležitějších a nejvýraznějších úkonů. Už antika věděla, že přátelství poskytuje pro filozofování velmi příznivou atmosféru. Člověk tedy hledá pravdu a hledá osobu, které by se mohl svěřit.
Shrnutí: V člověku jsou dvě silné tendence: hledat a nalézat pravdu a člověka, kterému by se hledající mohl svěřit. Oboje otvírá cestu k víře.