Když v životě tvrdě narazíme,
pocítíme touhu po spáse
Až když v životě někdy tvrdě narazíme, pocítíme touhu po spáse. V takových chvílích v sobě objevíme takový strach ze tmy, že se nám světlo evangelia stává nutnějším než chléb. Tehdy je evangelium jako lano napnuté nad propastí.
V ruksaku, v kuchyni, v kapse…
Jen ten, kdo bere do rukou útlou knihu evangelií s přesvědčením, že nemá jinou naději, může odhalit a přijmout její poselství. Nezáleží na tom, zda vytáhne onu knihu z regálu knihovny, z kapsy své ošuntělé bundy nebo ze studentského batohu. Nezáleží na tom, zda po ní sáhne ve výjimečném okamžiku svého života nebo během dne, který je stejný jako všechny ostatní. Nezáleží na tom, zda to je v kostele nebo v kuchyni, venku na stavbě nebo v kanceláři.
Člověk vezme do rukou pouhou knihu, ale zmocní se ho slova, která jsou Duch. Proniknou do něj jako semeno do půdy, prostoupí ho jako kvas těsto, jako vzduch strom a on, bude-li s tím souhlasit, se může stát novým vyjádřením těchto slov. V tom spočívá velké tajemství ukryté v knize evangelia.
Evangelium může člověka proměnit
Evangelium je tajemstvím. Odehrává se v něm spojení hmoty a ducha, spojení věcí sdělených a neviditelných. Evangelium svědčí o tom, že hranice duše jsou za hranicí těla a že těchto dimenzí se nemůžeme dotknout rukama. Evangelium není jen jednou knihou mezi mnoha jinými knihami. Není slovem člověka mezi mnoha jinými lidskými slovy. Je hlasem Božího Slova, je Slovem Božím, které se stalo člověkem, abychom se s ním mohli setkat. Evangelium je trvalým a mocně působícím Božím darem, které má schopnost člověka osvítit a proměnit.
Evangelium v nás může
zasáhnout kořeny zkaženosti
Aby evangelium vydalo své tajemství, nepožaduje ani vzdělání, ani techniku, požaduje jen srdce oproštěné od důvěry pouze v člověka. Evangelium není psáno pro lidi, kteří hledají myšlenky. Je psáno pro učedníky, kteří ho chtějí uposlechnout.
Slova evangelia jsou určena k tomu, aby v nás zasáhla i kořeny zkaženosti, jejichž hloubku nemůžeme nahlédnout, protože si nejsme vědomi výšin, kde se uskutečňuje naše plné uskutečnění v Bohu. Nesmíme se tedy divit těm nekonečným a bolestným cestám a vnitřním zvratům, jež v nás Boží slovo může vyvolat. Nemusíme ten vpád slov do našeho nitra zastavovat. Potřebujeme odvahu, abychom v sobě ta slova nechali konat své dílo.
