Každý z nás má v srdci bohatství
Většina z nás žije natolik rušným životem, že si jen málokdy najdeme čas, abychom uvažovali o bohatství skrytém v našich srdcích. Bohatství, jež nám pomáhá znovu navázat citová pouta, která tolik z nás touží navázat – se světem kolem nás, mezi sebou navzájem, se sebou samotným i s "čímsi nad námi", což mnozí nazývají Bohem. Bohatství, které nám umožňuje směřovat k „celistvosti“ - „být celí“.
Zůstáváme neúplní, když jsme osamoceni
Celistvost znamená být spojený – s druhými, Bohem, planetou, sebou samým. Zůstáváme totiž neúplní, pokud věříme, že naši cestu k celistvosti je možno podniknout osamoceně. Zůstáváme neúplní, jestliže věříme, že všechny odpovědi se nacházejí výhradně v nás. A zůstáváme neúplní, pokud vidíme lidi kolem jako vítěze nebo poražené, jedny z nás nebo „jedny z nich“, a všechno kolem sebe jako něco, co je možné za nějakou cenu koupit nebo prodat.
Je možné dívat se na věci jinak. Nemůžeme se už dál dívat na lidi jako na lidské zdroje, které lze využívat (či zneužívat) jako zboží nebo konkurenci. Pokud nás pouze zajímá, co pro nás ostatní můžou udělat, co nám mohou dát nebo jak nás dokážou podpořit, potom nebudeme směřovat k celistvosti. To, co potřebujeme, je naopak kyslík společenství s ostatními. Na osobní rovině sestáváme z částí, které do sebe zapadají jako puzzle. Jsme ale také jeden díl mnohem většího puzzle. Apoštol Pavel hovoří o „těle“ – což je velmi dobrý obraz lidské pospolitosti. Když máme s ostatními společenství, jsme organicky propojeni. Když jedna část bolí, zbytek to ví. Když jedna část chybí, celek je neúplný. A žádná z částí není více nebo méně důležitá, ať už vyniká nebo ne.
Naše identita se utváří ve vztahu k druhým
Naše identita se tak utváří ve vztahu k lidem, které známe. Lidé, kteří do hloubky přemýšlejí o tom, kým vlastně jsou, mívají sílu a vyzařují cosi, co jim umožňuje dávat sebe sama (místo aby jen neustále brali) – aniž by jakkoli ztráceli svou sílu nebo identitu. Místo, aby se stávali osobou, kterou z nich všichni ostatní chtějí mít, vědí, kým se stávají - vzhledem k Bohu, k sobě samým, ostatním a planetě - a jsou schopni vytvářet s ostatními láskyplné vztahy
nechť je láska spíše mořem,
vlnícím se mezi břehy vašich duší.
Plňte si vzájemně své číše,
ale nepijte z jediné číše.
Dávejte si vzájemně ze svého chleba,
ale nejezte vždy jen z téhož krajíce.
Zpívejte, tančete a radujte se spolu,
ale dopřejte jeden druhému, aby byl sám,
právě tak, jako jsou samy struny loutny,
i když se všechny zachvívají
stejnou melodií.
(Chalíl Džibran)
Se svolením zpracováno podle knihy:
Brian Draper, Duchovní inteligence
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
