Ve Rwandě došlo v roce 1994 k masovému vyvražďování Tutsiů. Immaculée Ilibagiza, která masakr přežila, popisuje své vnitřní prožitky.
Moje kamarádka zešílela
Podobně jako mnoho jiných Rwanďanů, dohnala bolest a hrůzy genocidy i jednu z mých prvních kamarádek do stavu šílenství. Jeanette mi byla nejmilejší kamarádkou a nejspolehlivější důvěrnicí ještě v době, když jsme jako malé holky vyrůstaly v Matabě. S láskou mi říkala "Imma". Jelikož jsem měla tři bratry, velmi jsem toužila po onom výjimečném poutu, které existuje mezi sestrami. S Jeanette jsme se měly navzájem velice rády a nedělalo nám problém předstírat, že jsme sestry. Nyní, po prožití hrůzných událostí, se mi Jeanette zcela odcizila.
Bože, miluji tě,
ale zároveň potřebuji blízkého člověka!
Celou noc jsem strávila v pláči a otázkách namířených k Bohu. Co tak špatného jsem v minulosti udělala, abych si tohle zasloužila? Co se mě touto bolestnou lekcí pokoušíš naučit? Řekni mi prosím, co ode mě chceš, ať pochopím, proč mě tu necháváš tak osamělou. Jsi žárlivý Bůh? Chceš, aby se mi všichni vyhýbali? Abys ty mohl vždy být středem mého života? Miluji tě, ale zároveň potřebuji blízkého člověka!
Ovládl mě hluboký smutek zcela nového rozměru. Věděla jsem, že Pán mě ve skutečnosti netrestá, ale očekává, že se z bolesti, kterou zakouším, něčemu naučím. Snad mi chtěl dát další lekci bezpodmínečné lásky, když mi ukázal, že musím Jeanette milovat, přestože ona sama toho na oplátku možná nikdy nebude schopna. Přísahala jsem si, že ji budu milovat.
Bůh zůstal jediným přítelem,
který mě neopustil
V noci jsem se s Bohem usmířila. Čím déle jsem nad nespravedlností ze ztráty přítelkyně přemýšlela, tím více jsem si uvědomovala, že z toho Boha neviním. Postupně jsem nacházela cestu, jak mu říci o svém novém utrpení. Právě to byl jeden z okamžiků, na který mě sestra Michelle upozornila na střední škole – jediná osoba, se kterou budu moci mluvit, bude právě Bůh. Svět kolem se neustále měnil. Lidé, které jsem milovala, byli pryč. Místa, která jsem měla velmi ráda, doznala řady změn. Bůh představoval v mém životě jedinou konstantu. Zůstal jediným přítelem, který mě neopustil. Čím větší žal jsem prožívala, tím více jsem si uvědomovala, že odevzdanost není jednorázovou událostí, ale celoživotním závazkem.
Se svolením zpracováno podle knihy: Odpustila jsem,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
