Každé ráno dostáváme z Boží ruky celý nový den
Věříme sice v Boží prozřetelnost, ale žijeme, jako bychom věřili v náhodu. Odtud pocházejí mnohé nesrovnalosti v našem životě, naše zmatky či chybná pasivita. Děláme denně mnoho věcí, které jsme si sami nevybrali: někým jiným zadaná práce, nutné kontakty, anonymní klienti, nezáživné služební cesty. A přitom přemýšlíme, jak užitečněji bychom náš život mohli žít.
A přece každé ráno dostáváme z Boží ruky celý náš den. Bůh nám dává den, který pro nás připravil. Není v něm ničeho příliš mnoho ani příliš málo, nic bezvýznamného ani zbytečného. Tento den, který máme prožít, je jeho mistrovským dílem. Ale my na něj pohlížíme jen jako na jednu stránku z kalendáře, označenou číslovkou, měsícem a rokem. Bereme ho na lehkou váhu jen jako list papíru.
Dnešní den se připravoval po mnohá staletí a čeká na nás
Kdybychom mohli prozkoumat svět a vidět, jak se dnešní den připravoval a vznikal v hlubinách staletí, možná by nám došlo, jak důležitý je jeden každý lidský den. Je totiž kouskem Božího království, epizodou, v níž je vše připraveno, ale čeká na nás, aby se mohla odehrát.
O Božím království Ježíš řekl, že není hříčkou náhody. Má svá pravidla podobně jako růst pšenice. Patří k němu jistá námaha, podobná námaze rozsévače, správce, stavitele nebo krále, který se vydává do války. Je třeba vykonat tuto práci, prožít dnešní den, nenechat ho jen plynout nebo se jen tvářit, že ho žijeme. Prožít ho celou svou bytostí — všemi svými silami, celým srdcem.
Umožnit Kristu žít v nás mezi lidmi
Růst Božího království však nezpůsobí žádný lidský důmysl — na to je příliš malý. Nestačí na to ani naše síly. Jsme ale obdařeni mocí, která překonává tento svět; vírou, která přenáší hory; nadějí, která překonává i nemožné; láskou, která zapaluje zemi. Každá minuta našeho dne, ať ji prožíváme kdekoliv a při jakékoliv činnosti, umožňuje Kristu žít v nás mezi lidmi.
