Z vašeho chlapce vyroste muž - a na vás záleží, jaký bude!

Mnoho matek si nechce přiznat pravdu: Pokud chce její dvanáctiletý syn něco dělat, bude to dělat. Chce-li kouřit marihuanu, bude ji kouřit. Chce-li krást auta, matka mu v tom nezabrání. Chce-li někoho zabít a sám při tom rovněž zemřít, nemá matka možnost ho zastavit. Viděl jsem matky, které byly naprosto zděšené, když jim došlo, že jejich chlapeček, nad nímž se všichni rozplývali, když mu byly tři roky, tak rychle vyrostl v mladého muže, který pustoší svět, jak jen může. Poslouchejte mě dobře: Tříleté dítě můžete ovládat, dvanáctileté dítě však ovládat nemůžete. Můžete syna vést, ale vaše možnosti, jak ho ve dvanácti letech ovládat, jsou velmi omezené.

Co se stane, když se snažíte své chlapce příliš opečovávat

Jelikož chlapci jsou velmi soutěživí, může matka, která svého chlapečka příliš chrání, vyvolat katastrofu. Některé matky svým synům dokonce nedovolí sportovat, protože se bojí, že by se mohli zranit. Nenechají je lézt na stromy, protože by mohli spadnout. Nepustí je na výlet, protože by se mohli ztratit. Zkrátka nenechají je dělat věci, které chlapci mají ze všeho nejraději. Pokud osmnáct let bráníte synovi, aby dělal to, co je zdravé, při nejbližší možné příležitosti se vzepře. A pokud se vzepře, nebude dělat správné věci – nebude třeba chtít trénovat basketbalový tým nebo hrát golf. Ještě horší je, že v mnoha případech bude chtít tento nedostatek svobody podvědomě "vracet" své matce. Protože matka bude už stará, přenese syn vzorec chování často bohužel na svou budoucí ženu.

Je "dobrý dojem" opravdu víc než charakter vašeho dítěte?

Matka, která miluje opičí láskou, často svého syna omlouvá. Chce-li se hošíkovi jít za školu, napíše mu omluvenku. Pokud chlapec uteče ven, aniž splní své domácí povinnosti, pouze pokrčí rameny. Chce-li si hrát na počítači, místo aby psal úkoly, matka se tváří, že nic nevidí. Přijímáme-li dětské výmluvy, stává se slabý ještě slabším. Pokud jste si někdy lámala hlavu tím, proč se manžel domnívá, že budete zakrývat jeho omyly a lži, rád vám to vysvětlím. Naučil se to od své matky. Matka, která miluje opičí láskou, je ochotna pravdu „upravit“, aby „ochránila“ dobrou pověst svého hošíčka.

Dejme tomu, že děti přijdou pozdě do školy, protože Jack se Susan se celé ráno prali. Chytrá maminka jim to klidně napíše do žákovské knížky. Děti nesmí ani napadnout, že by je mohla nějak krýt. Raději napíše: „Pane učiteli, Jack jde dnes pozdě, protože se choval nezodpovědně a celé ráno se pral se sestrou, místo aby se vypravoval do školy.“ Matka, která miluje opičí láskou, si naopak vymyslí nějakou trapnou výmluvu, aby zachovala „dobrý dojem“. „Dobrému dojmu“ obětuje trvalý charakter svého dítěte.

Moje děti vědí, že jsem ochoten za ně zemřít, že se o ně budu starat, že je budu chránit, odpouštět jim a milovat je, ale nikdy kvůli nim nebudu lhát. Nebudu své děti oslabovat tím, že bych jim umožňoval vyhýbat se osobní odpovědnosti.

Někdy použít raději šok než výmluvy...

Správně vychovávajícího rodiče poznáte předně podle toho, že pro své děti nedělá to, co pro sebe mohou udělat samy. Nechci tím říci, že jim nemá nalít sklenici mléka, pokud si o ni řeknou. Byli jste ale někdy na školní výstavě domácích prací? Došlo vám, že jsou tam maximálně dva nebo tři modely, které opravdu dělaly děti samy bez pomoci rodičů? Některým rodičům tolik záleží na dojmu, který jejich děti vzbuzují, že je učí, aby hodnotily výše "dojem" než skutečnost. Pak vystavují něco, o čem děti vědí, že to neudělaly ony samy. K čemu taková výchova vede? Pro takové dítě pak zůstane "dojem" důležitější než skutečnost. V práci bude hodně slibovat, nicméně ve skutečnosti toho udělá jen málo. Navenek se bude jevit jako věrný manžel, bude však mít ještě mimomanželský vztah. Bude matku zahrnovat vnějšími projevy své úcty – blahopřáními či dárky ke Dni matek – ve skutečnosti ji ale ctít nebude (blahopřání či dáreček patrně obstará manželka či sekretářka). Znáte takového muže?

Pokud matka vašeho manžela odmítala svého syna trestat a vše nechávala na svém manželovi, je pravděpodobné, že vás manžel nebere příliš vážně. Dítě musí nabýt úcty v útlém věku a moudrá matka mu ji vštípí třeba i šokem. Kupříkladu když syn řekne něco opravdu ošklivého – třeba „nesnáším tě“, nebo když matce nadává – matka vedoucí děti ke kázni se nezhroutí. Ovládne se, a když o něco později přijde syn matce připomenout, že potřebuje zavézt na košíkovou, klidně řekne: „Lituji, Billy, ale nikam nejedeš.“ Bill neví, o co jde. „Jak to myslíš, že nikam nejedu? Vždyť jsme o tom ráno mluvili!“ „Ano, mluvili,“ odpoví matka. „Ale to bylo předtím, než ses ke mně zachoval tak neuctivě. To se mi vůbec nelíbilo.“ Vydržíte‑li do správného okamžiku, způsobí vaše slova skutečný otřes, který chlapci otevře uši. Už stál připraven u dveří, a teď toto… Na tuto lekci nikdy nezapomene.