Mnohde totiž lidé říkají totéž: církev mi nic nedává. To si nevycucali z prstu, částečně to sedí. Spousta farností je opravdu krajně otupělá. Faráři jako prášky na spaní, varhaníci jako ponocní, zpěvy, že by jeden utekl. Nejspíš při tom usíná i Pán Bůh. U některých písní by bylo lépe, kdyby nikdy nebyly složeny, a některá kázání měla zůstat raději v šuplíku. Za prvé se často jen čtou, za druhé se čtou špatně a za třetí za to čtení často ani nestojí. Je to tak v mnoha farnostech, ale existuje také mnoho jiných, v nichž to odsejpá. Farnost je vždycky tak nudná nebo vzrušující jako její členové. Člověk dnes musí občas hledat, než najde farnost, v jejímž klimatu může růst a být ve víře šťastný.
Jestliže při myšlence na církev dokážeš jen zívnout, pak jsi potkal asi jen unavenou farnost nebo jsi ji pozoroval jen zvenčí a ne zevnitř. Možná jsi také nenašel kontakt s těmi „správnými" křesťany. Zkus je najít. Bůh už ti vyjde naproti. Důvěřuj MU. On církev založil a slíbil, že s ní bude až do konce světa. Vyzkoušej ji, poznej ji a dej jí šanci. Pokud v ní objevíš lidi, které považuješ za nesnesitelné, utěšuj se tím, že Bůh snáší i ty nesnesitelné - každého, i tebe nebo mne. Je přece uklidňující, že Ježíš s takovou skvadrou hraje už 2000 let. My chybující lidé jsme církev nedokázali udolat. V této době je nástupní stanicí pro všechny, kteří chtějí Boha poznat.
Možná bys církvi mohl leccos vytknout, ale přesto ty sám můžeš dělat něco pro to, abys ji změnil a zlepšil. Důvěřuj si. Je to možné víc, než tušíš.
***
Sestra Tereza má nakažlivou vizi církve. Píše malým i velkým, papeži a biskupům, mladým i starým, těm, kteří pochybují i zkušeným věřícím, dokonce i Pánu Bohu. Je to kniha, ze které vyzařuje upřímná radost z církve a velké zaujetí pro církev. Kéž by jím „nakazila“ i nás.
Zpracováno podle knihy: "Zastav se! Dopisy Pánu Bohu a jeho pozemskému personálu", kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří