Naše srdce je plné bolesti a hněvu.
Ale je v něm naštěstí i něco jiného…

Zastavme se a zaposlouchejme se 
do toho, co říká naše vlastní srdce. 
Dotkneme se tak mnoha bolestí. 
Nejspíš se dotkneme i spousty hněvu. 
Možná se dotkneme také osamělosti a mučivé úzkosti.

Ale pak zaslechneme i cosi, co je ukryto ještě hlouběji. 
Uslyšíme hlas Ježíšův, hlas Boží. 
A zjistíme, že v našem srdci 
se jakýmsi tajemným způsobem ukrývá Kristovo srdce, 
a tehdy uslyšíme tato slova: 
„Miluji tě. Jsi v mých očích drahý 
a vzácný a já tě miluji.“ 

Každý člověk má v sobě nějaký dar,
který může nabídnout druhým

Poselství evangelia podle mě spočívá v tom, že každý z nás je Bohem milovaný, že každý z nás má velkou cenu a každý z nás má v sobě nějaký dar, který může nabídnout druhým. Každý člověk je důležitý. I když je jakkoliv nedokonalý a třeba i postižený. Každý má dar, který může nabídnout druhým.  

Věříš tomu?
Věříš, že i ty jsi důležitý?
Věříš tomu, že i ty můžeš udělat něco,
aby se tento svět stal lepším místem?

Důvěřujme tomu, že na každém z nás záleží, že máme velkou cenu, že máme světu co významného předat, co nabídnout!  První a základní krok k tomu, abychom mohli přinášet dobrý užitek, spočívá v tom, že si především budeme neustále připomínat, že nás Bůh miluje. On naštěstí nezná jen naše chyby a naše slabosti. On ví, které problémy pramení z naší minulosti, i o tom, co jsme zdědili po předcích. Zná ale především naše obdarování, zná naše možnosti, ví, jak můžeme každý na svém místě – nepatrně krok za krokem - proměňovat svět v lepší místo. 

Náš život nemá za cíl jen změnit tento svět

Nejsme voláni především k činorodosti. Náš život nemá za cíl jen změnit tento svět, protože kdyby tomu tak bylo, ocitli bychom se v kruhu, který nikdy nekončí. Jestliže ale skutečně chceme měnit tento svět, je to možné jedině tím způsobem, že začneme lidi ve svém okolí milovat = chápat je, mít k nim úctu, chtít pro ně dobro… Je ale nutné, abychom se předtím, než začneme proměňovat svět, sami stali milujícími lidmi a otevřeli se zkušenosti lásky, zkušenosti s nekonečnem. Tento prožitek je nesmírně křehký a začíná se v tichém šepotu zklidnění se a pokoje. Začíná v modlitbě.

Modlitba není bezmyšlenkovité mumlání nesmyslných slov

Modlitba není bezmyšlenkovité mumlání nesmyslných slov, ale otevření vlastního srdce věčné Lásce, která je zdrojem všehoz níž pramení celé stvoření. Modlitbou odpovídá naše srdce Bohu, který je láska. Modlit se znamená otevřít své srdce pokoji Božímu, otevřít svou mysl a své srdce Božímu Duchu. Modlitba je touha po tom, aby nás naplnil duch lásky, spravedlnosti a pokoje. Znamená to nabídnout se Bohu, který je láska, jako slabé nástroje jeho lásky, abychom po celé naší zemi a před všemi, kteréjež známe, vyzařovali pokoj, soucit, sladkost, vlídnost a milosrdenství Boží.

Všichni pociťujeme a známe velikou žízeň po Božím Duchu. Všichni pociťujeme žízeň po Boží lásce. Ve srovnání s problémy, kterým čelíme, je naše slabost ohromná. Proto bychom měli přicházet před Boha a prosit ho: „Dej mi svého ducha. Jsem tak slabý. Pomoz mi v mých rozhodnutích. Potřebuji to, protože tato doba je nesmírně vážná a těžká. Nepřeji si nic jiného, než to, abys mi dal pokoj a jemnost. Daruj pravdu své lásky. Pomoz mi. Daruj sílu mé bídě, daruj sílu, abych před druhými dokázal projevovat před druhými odvahu. Dej mi svého ducha.“

Zpracováno podle knihy:
Krása lidskosti
Redakčně upraveno a doplněno