Proč před kostely hoří ohně?

O velikonoční noci (ze soboty na neděli)
se před většinou kostelů zapalují velikonoční ohně.

Oheň a světlo patří k nejstarším přírodním symbolům, které naznačovaly přítomnost Boží a sílu Boží. Oheň symbolizuje zároveň Boží lásku, která plane a hřeje i uprostřed chladu a temnoty. Pro člověka je oheň nezbytnou podmínkou pozemského života: dává teplo, dává světlo, přináší potěšení i radost. Zároveň je i pradávným symbolem smrti a očisty. Toto všechno se střetává ve velikonoční symbolice paradoxů:  život i smrt, láska i očištění. A právě ohněm začínají velikonoční obřady.
 

Oheň před kostelem

Velikonoční obřad se skládá z několika částí. Úvodní částí obřadu je „Slavnost světla“, která vyjadřuje křesťanskou víru, že Ježíš Kristus je světlem pro tento svět. Obřad „veliké noci = velikonoc“ začíná zpravidla po západu slunce (někdy v pozdních nočních hodinách, nebo dokonce v neděli v brzkých ranních hodinách před rozbřeskem). V kostele se zhasnou všechna světla a věřící se shromáždí před kostelem, kde je zapálen velikonoční oheň. Kněz s asistencí vycházejí z kostela v bílých rouchách a s velikonoční svící tzv. „paškálem“.  
Po pozdravení přítomných kněz oheň požehná a modlí se,
aby v nás Bůh dal rozhořet touze po nepomíjejícím světle.  

Zapálení velikonoční svíce – „paškálu“

Po požehnání ohně následuje požehnání velikonoční svíce – „paškálu“, na kterém je m.j. uveden aktuální letopočet. Kněz pak velikonoční svíci rozsvítí od hořícího ohně se slovy: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění“. Svíci pozdvihne a zpívá: „Světlo Kristovo“ („Lumen Christi“) a všichni odpovídají: „Sláva tobě Pane“ („Deo gratias“). Hořící svíce symbolizuje Ježíš Krista

Rozžatá svíce se v čele průvodu
vnáší do setmělého kostela

Za knězem (či diákonem), který nese hořící paškál, se následně vytvoří průvod věřících jdoucí do tmavého kostela. Průvod za hořící svící symbolizuje Kristova slova: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12).  U vchodu do tmavého kostela kněz podruhé pozdvihne paškál a zpívá „Světlo Kristovo“. Pak si všichni přítomní od paškálu a od sebe navzájem připalují své svíčky. Světlo se tak působivě šíří
mezi lidmi a osvěcuje setmělý prostor.
Každý z přítomných se tak stává příjemcem světla,
nositelem světla a tím, kdo světlo předává dále.
Potemnělý chrám může být i symbolem hrobu, či světa bez lásky,
do kterého se postupně šíří světlo a láska Vzkříšeného.

Exsultet 
velikonoční chvalozpěv za svitu svící

Paškál se postaví vpředu v kostele na svícen a následuje slavnostní velikonoční chvalozpěv, nazývaný též podle svého počátečního latinského slova „Exsultet“; věřící při něm stojí a drží v rukou své hořící svíce. Hymnický chvalozpěv čerpá z texů od 4. století. Exsultet tedy dnešní věřící spojuje se zástupy křesťanů napříč mnoha staletími. Uvádí věřící do nitra Kristova velikonočního tajemství. Významným tématem tohoto prastarého hymnu jsou díky a chvalozpěv za světlo a událost veliké noci pro vykoupení.  

„ /…/
Pohleď, to je ta noc, o které je psáno:
Noc jako den se rozjasní.
Zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí
a pokořuje zlé moci. /…/

V této milostiplné noci,
přijmi tedy, Otče svatý, tento chvalozpěv
jako večerní oběť, kterou ti přináší přesvatá církev,
když rukama svých služebníků
slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.

Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci,
kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo,
přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem,
který pro tuto vzácnou svíci připravila pilná včela.

Ó vpravdě blahodárná noc,
která spojila zemi s nebem,
člověka s Bohem.

Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce,
ke cti tvého jména posvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem,
aby rozehnala temnotu této noci.
Přijmi ji jako líbeznou vůni
a dej, aby zářila jako světla na nebi. /…/"

Křest mladých a dospělých

Po obřadu světla následují další části velikonočních obřadů: bohoslužba slova, kdy se předčítají biblické texty z dějin spásy, dále pak křestní obřad, při kterém každoročně přijímá křest mnoho mladých a dospělých lidí (v České republice se o velikonoční noci každoročně nechává pokřtít několik set mladých a dospělých lidí, malé děti se ale zpravidla křtí během celého roku). Velikonoční obřad nakonec vrcholí eucharistií.

Velikonoce jsou hlavním křesťanským svátkem

Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt není konec, ale nový začátek nového života. Proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. Protože jsou Velikonoce hlavním křesťanským svátkem, jsou i obřady veliké noci jsou jedinečnou formou liturgie, která se každoročně slaví jen jednou.

Zeptali jsme se několika lidí, jak pohlížejí na Velikonoce

Proč jsou Velikonoce hlavním křesťanským svátkem? 

Protože se během nich stalo to nejdůležitější pro celé lidstvo, získali jsme ztracený přístup k Bohu… 

 

Proč se dospělí křtí právě o Velikonocích? 

Protože velikonoční noc je „matkou všech nocí“. Právě tam si křesťané připomínají onen zásadní okamžik přechodu mezi smrtí a životem, právě proto v tuto noc také křtí katechumeny, tedy žadatele o křest. Křest je totiž vyjádřením přechodu mezi smrtí a životem.

 

Co je hlavním poselstvím Velikonoc (pro dnešního člověka) ? 

Že Dobro (Bůh) zvítězí nakonec vždy nad zlem, i kdyby se to na chvíli (a třeba i dlouhou) jevilo naopak. Naděje, že konečné slovo ve světě, ale i v životě každého člověka bez rozdílu, může mít Bůh se svým odpuštěním a uzdravující mocí, se svou nekonečnou úctou a láskou ke každému jednotlivému člověku i s jeho celým životním příběhem. A že k tomu může každý svým dílem přispět.

 

Týká se křesťanské poselství Velikonoc jen křesťanů?
V žádném případě. Křesťané mají jen to štěstí, že to vědí. Mají ho proto předávat dále.

Všechny odpovědi naleznete zde
 

Prameny:
Adolf Adam, Liturgický rok, nakladatelství Vyšehrad
Klemens Richter, Liturgie a život, nakladatelství Vyšehrad
Misál na každý den v roce, Karmelitánské nakladatelství
Danielle Fouilloux, Slovník biblické kultury, ewa
Ladislav Pokorný a kol; Obnovená liturgie, ČKCH
Jean Duplacy a kol; Slovník biblické teologie, Velehrad Řím