Chvilková úleva, která neřeší problém
Každý z nás, zvláště v těžkých chvílích, hledá útěchu. Často se však uchylujeme pouze k útěše, kterou poskytuje běžný život. Ta ale brzy vyprchá. Jsou to jen chvilkové útěchy. Ježíš nám oproti tomu nabízí útěchu z nebe, Ducha - "dokonalého Utěšitele". Jaký je v tom rozdíl? Útěchy světa jsou jako léky proti bolesti: přinášejí chvilkovou úlevu, ale neléčí hluboké zlo, které nosíme v sobě. Rozptylují a odvádějí pozornost, ale neléčí do hloubky. Působí na povrchu, ale ne v srdci.
Jen ten, kdo nám dává pocítit, že jsme bez omezení milováni takoví, jací jsme, dává srdci pokoj. Duch svatý, Boží láska, to dokáže: sestupuje do našeho nitra a jako Duch působí v našem duchu. Navštěvuje “v intimitě srdce", jako "milý host duše". Je to právě Boží něha, která nás nenechává samotné, protože být s těmi, kdo jsou sami, znamená už je utěšovat.
Pokud v sobě nosíš jakýkoliv balvan
Sestro, bratře, pokud cítíš temnotu osamělosti, pokud v sobě nosíš jakýkoliv balvan, který dusí naději, pokud máš v srdci palčivou ránu, pokud nemůžeš najít cestu ven, otevři se Duchu svatému. Bonaventura napsal, že "tam, kde je větší soužení, přináší Duch větší útěchu, ne jako svět, který v blahobytu utěšuje a lichotí, ale v neštěstí zesměšňuje a odsuzuje". To dělá svět, to dělá především nepřátelský duch, ďábel: nejprve nám lichotí a dává nám pocit nepřemožitelnosti. To jsou ďáblovy lichotky, které vzbuzují domýšlivost. Pak nás ale sráží a dává nám pocit selhání. Hraje si s námi. Dělá vše pro to, aby nás srazil dolů, zatímco Duch Ježíše nás chce pozvednout.
Navzdory všem svým slabostem a selháním
Podívejme se na apoštoly: byli po smrti Ježíše sami a ztraceni, byli ze strachu za zavřenými dveřmi, žili ve strachu a před očima měli všechny své slabosti a selhání. Všichni totiž Ježíše zapřeli. Roky strávené s Ježíšem je nezměnily. Zůstali stejní. Pak přijali Ducha a všechno se změní: problémy a chyby zůstávají stejné, ale už se jich nebojí, protože nebojí se ani těch, kteří jim chtějí ublížit. Cítí se vnitřně utěšeni a chtějí vylévat Boží útěchu. Dříve se báli, nyní se bojí jen toho, že nebudou druhým zvěstovat přijatou lásku.
