V našem počítání začíná den ránem a končí večerem.
V Bibli ale den začíná nocí: „A byl večer a bylo jitro: den první…“.
Univerzální lidská zkušenost nám říká, že v tomto životě se světlo a tma, potěšení a bolest střídají se stejnou pravidelností, s jakou se po vzedmuté mořské vlně objeví prohlubeň, jež vtáhne loď nazpět. Už předkřesťanský římský básník Lucretius napsal: „Ze středu požitků stoupá jakási hořkost a dusí i uprostřed květin.“ Braní drog, sexuální nevázanost, násilí, to vše možná na okamžik dodá člověku závan rozkoše, ale nakonec jej přivede k rozkladu.
Avšak Kristus převrací vztah mezi potěšením a bolestí. Dokonce i trápení a bolest mohou vést k potěšení a radosti. V Bibli stojí: „Ježíš místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž“. Zmrtvýchvstáním pak Kristus uvádí na svět nový druh radosti - který je plodem i bolesti. Už slyším obvyklou námitku: Patří tedy radost až do posmrtného života? Ne! Nikdo nezakouší v tomto životě pravou radost takovou měrou jako skuteční věřící.
S Bohem život začíná nocí,
ale končí dnem, dnem bez západu.
Život bez Boha naopak končí nocí.
