V adventu vyhlížíme Toho, který osvěcuje a proměňuje náš život

V adventu si do bytu dáváme adventní věnec, na kterém postupně rozsvěcujeme čtyři svíce, které symbolizují Ježíše Krista jako Světlo, které osvěcuje náš všední život. Adventní věnec je zároveň i symbolem věnce vítězů. Dáváme si jej proto do bytu s důvěrou v to, že se náš život ve spojení s Bohem zdaří, že Bůh scelí a narovná vše zlomené a nalomené v našem životě, že nakonec v našem životě zvítězí dobro, láska a světlo…

Vyhlížíme toho, který naplňuje
naše nejhlubší touhy

V adventu vyhlížíme Toho, který osvěcuje a proměňuje náš život, a který naplňuje naše nejhlubší touhy. Náš život se ale může zdařit jen tehdy, jestliže hledíme na něco většího, na Boha, který přebývá v nás a mezi námi a spojuje nás navzájem hlouběji, než to dokážou naše city.

Různé stránky adventu

V adventu slavíme a očekáváme Kristův příchod. V tomto očekávání máme přicházet i k sobě samým. Máme vstoupit do vlastního srdce, v němž již Kristus přebývá. Když do něj dospějeme, pak zde zažijeme společenství s Kristem.

Očekávání Kristova příchodu má různé stránky. Nyní, v tomto okamžiku, čekáme na jeho příchod do svého srdce. Očekáváme ale i jeho konečný příchod při konci světa. A čekáme také na jeho příchod během svého vlastního umírání. Když zemřeme, svět pro nás končí. Tak zažíváme ten příchod, na který nyní čekáme. A tak má Kristův příchod také co do činění i s naším umíráním. Jde ale o čekání plné naděje, takové čekání, které rozevírá doširoka naše srdce. Očekávání Ježíšova příchodu v adventní době může naše srdce rozevřít a osvobodit pro to, aby v něm již dnes mohl přebývat Bůh.

V adventní době říká Bůh každému z nás: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj“ (Iz 43,1).

Se svolením zpracováno podle knihy
Anselm Grün / Leo Fijen: 
Rok, kdy zemřel můj otec,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství - www.kna.cz  
Redakčně upraveno