Proč někdy člověk vyhledává samotu, které má ale pak spíš "plné zuby" a vlastně neví za kým jít - protože dnešní doba je tak uspěchaná, že ani přátelé nemají na sebe čas?
Milá/ý tazatelko / tazateli,
představuji si Vás nejspíše jako mladého člověka. Možná se necítíte přijímaný druhými lidmi. A tak radši volíte samotu a trochu se schováváte před světem a před druhými lidmi. Ale v samotě, kterou jste si zvolil, Vám není příliš dobře. Možná příliš nevnímáte, že jste jedinečnou lidskou bytostí. I ve svém dotazu jste hodně schovaný. Moc se neukazujete. A proto i odpověď na Váš dotaz možná nebude moci býti přesně Vám šitá na míru...
Čím méně známe sami sebe,
tím snadněji nás rozkolísává hodnocení od druhých.
Pocity, které se objevují, říkají něco o tom, co se v nás děje uvnitř, jak se cítíme. Čím méně známe sami sebe, své schopnosti, dary, vlastnosti i chyby a čím méně toto vše přijímáme, tím snadněji nás a naše pocity ovlivňuje a rozkolísává hodnocení druhých. Když nás někdo pochválí, cítíme se krásně, když kritizuje nebo jen zvýší hlas nebo se špatně podívá, všechno se nám hroutí, cítíme se špatně, k ničemu. A přitom se projev druhého člověka vůbec nemusí týkat nás samých. Možná má jen těžký den, bolí ho zub, leze na něj chřipka, něco se mu nepodařilo, pohádal se s manželkou… Ale my se raději stáhneme, protože nepřijetí od druhého člověka bolí. A bolest nechceme, snažíme se jí vyhnout.
Do našeho srdce vedou jen jedny dveře.
Jenže potíž je v tom, že do našeho srdce, do nás uvnitř vedou jen jedny dveře. A když se stáhneme, uzavřeme, schováme, aby k nám nemohla bolest, nemůže k nám ani radost. Když neriskneme to, že se ukážeme druhým, nepřiblížíme se k nim, tak oni nás nevidí, nemohou se přiblížit k nám a nemůže vzniknout ani přátelství.
Záleží jen na nás...
Asi máte pravdu, že dnešní doba je uspěchaná. Ale přece jen – každý z nás má každý den k dispozici 24 hodin. Ani víc ani míň. A jak a čím tyto hodiny naplníme záleží na nás. Je to naše volba, kolik času věnujeme práci, kariéře, rodině, dětem, přátelům, sami sobě, odpočinku, koníčkům, studiu, cestování, poznávání... Záleží na tom, co je pro nás drahé, co má pro nás hodnotu, bez čeho si život nedovedeme představit.
Přeji Vám, abyste našel / našla sílu a odvahu ukazovat se druhým, mluvit s nimi, ptát se, zkoušet se přiblížit. A pokud věříte v Boha a jeho lásku nezapomeňte, že Bůh na Vás má čas vždycky a miluje Vás takového / takovou, jaký/á jste.
***
Internetový dotaz pro web vira.cz zodpověděla soukromá psychoterapeutická poradna v Sušici. V dotazu a odpovědi byly provedeny redakční úpravy, které dotaz a odpověď zcela anonymizují. Případná podobnost je proto čistě náhodná (a ev. způsobená i tím, že popisovaný případ se vyskytuje obecně častěji...).
