Známý teolog Karl Rahner kdysi prohlásil: „To, co si 60 až 80 procent současníků představuje pod pojmem Bůh, Bohu díky neexistuje.“ Týká se to i věřících? Zřejmě ano. Ačkoliv apoštol Pavel adresoval své dopisy křesťanům, v jednom z nich píše: Někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu (1 Kor 15,34 ČSP).
Někdy si totiž víru pleteme s věroukou. Seznámit se s tím, čemu křesťané věří, porozumět obsahu jejich víry, je důležité, ale víra to ještě není. Záleží též na tom, jaký postoj k těmto poznaným skutečnostem zaujmeme, zda si je osvojíme, vnitřně k nim přitakáme. Podle Bible: Kdo chce přijít k němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají (Žid 11,6). První krok je uvěřit v Boží existenci, ale to nestačí. Je nutno uvěřit rovněž i něčemu o jeho povaze, o jeho charakteru. Jak říká Derek Prince: „Vyžaduje se od nás, abychom věřili v podstatnou dobrotivost Boží – jeho věrnost a spolehlivost. Když věříme v Boha tímto způsobem, přenáší nás to za pouhé učení nebo teologii. Zakládá to přímý, osobní vztah mezi Bohem a tím, kdo věří.“ V čem je rozdíl? Věrouka, která vyžaduje jen mé přitakání, není schopná změnit můj život. Víra ano. Je to odvaha spolehnout se a důvěřovat nejen, že Bůh je, ale také, že je, jaký říká, že je.
Pro mě osobně to znamená počítat s tím, že Bůh je dobrý – důvěřuji mu, když říká, že jeho myšlení o mně je myšlení o pokoji a ne o trápení. Také věřím, že je Láskou, tudíž se mohu spolehnout, že mě miluje a chce pro mě to nejlepší. Navíc je ale můj Otec nejen vševědoucí, takže ví, co je pro mě nejlepší, ale je také všemohoucí. Tudíž když se mu vydám, je schopen dosáhnout toho, že se jeho dobré záměry uskuteční. Se mnou, i skrze mne. Proto jsem se mu vydal.
***
Se svolením převzato z knihy: O Boží otcovské lásce s Karlem Řežábkem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
Někdy si totiž víru pleteme s věroukou. Seznámit se s tím, čemu křesťané věří, porozumět obsahu jejich víry, je důležité, ale víra to ještě není. Záleží též na tom, jaký postoj k těmto poznaným skutečnostem zaujmeme, zda si je osvojíme, vnitřně k nim přitakáme. Podle Bible: Kdo chce přijít k němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají (Žid 11,6). První krok je uvěřit v Boží existenci, ale to nestačí. Je nutno uvěřit rovněž i něčemu o jeho povaze, o jeho charakteru. Jak říká Derek Prince: „Vyžaduje se od nás, abychom věřili v podstatnou dobrotivost Boží – jeho věrnost a spolehlivost. Když věříme v Boha tímto způsobem, přenáší nás to za pouhé učení nebo teologii. Zakládá to přímý, osobní vztah mezi Bohem a tím, kdo věří.“ V čem je rozdíl? Věrouka, která vyžaduje jen mé přitakání, není schopná změnit můj život. Víra ano. Je to odvaha spolehnout se a důvěřovat nejen, že Bůh je, ale také, že je, jaký říká, že je.
Pro mě osobně to znamená počítat s tím, že Bůh je dobrý – důvěřuji mu, když říká, že jeho myšlení o mně je myšlení o pokoji a ne o trápení. Také věřím, že je Láskou, tudíž se mohu spolehnout, že mě miluje a chce pro mě to nejlepší. Navíc je ale můj Otec nejen vševědoucí, takže ví, co je pro mě nejlepší, ale je také všemohoucí. Tudíž když se mu vydám, je schopen dosáhnout toho, že se jeho dobré záměry uskuteční. Se mnou, i skrze mne. Proto jsem se mu vydal.
***
Se svolením převzato z knihy: O Boží otcovské lásce s Karlem Řežábkem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Několik kapitol z této knihy naleznete zde.
